Děti ohně 001 - Hey! Brother!

„Sasuke! Sasuke!“ někdo mě volá. Vím, kdo to je. Vím to moc dobře. Ale nemůžu se přinutit si vzpomenout. Ten hlas… V tu chvíli se proberu.
„Snídaně! Sasuke!“ volá na mě můj bratr Itachi. Ale není to ten hlas.
„Už jdu! Vždyť nikam nespěcháme, ne?“ odpovídám rozmrzele.
„Já ne!“ tlemí se Itachi když vejdu do kuchyně, „ale ty asi jo.“
„Fajn, půjdu otevřít!“ řeknu, když vidím, že jeho pohled směřuje na dveře. Moc dobře vím, kdo za nimi stojí.
„Ne, nepůjdu se projít. Teď jsem vstal!“ vmetu Sakuře do tváře. Chvíli se tváří rozpačitě, ale pak vyprskne smíchy. V ten okamžik si uvědomím, že tam stojím jen v trenkách.
„Grrr!“ zavrčím a jdu seřvat Itachiho. Malý problém se ale naskytne hned: zapomněl jsem zavřít dveře. Sakura to očividně bere jako pozvání dovnitř a vchází. Zhluboka se nadechnu, vezmu ji do náruče, odnesu ji přede dveře a zabouchnu jí před nosem.
„Itachi, to jsi mě nemohl upozornit, že mám na sobě jen trenky?!“ řvu o chvilku později na staršího bratra.
„Mohl, ale nebyla by to taková sranda. Nepůjdeš otevřít?!“ reaguje Itachi a upozorňuje mě na Sakuru, která neustále buší na dveře.
„Ne! Mám na sobě jen trenky!“ odseknu a mažu se převléct do pokoje, abych ji mohl vyhnat se vší parádou.
„Sasuke! Sasuke!“ to je ten hlas ze snu! Teď už samozřejmě vím, že je to Sakura. „Kakashi-sensei vyhlásil speciální trénink! Převleč se a pojď se mnou!“ volá na mě.
„A jéje!“ povzdechnu si. „Je tak moc speciální jako posledně?“ křičím z okna.
„To nevím, ale vymýšlel ho s Narutem!“ ozývá se odpověď.
„Aha! Dík!“ zakřičím a pod zadek si dám jako chránič polštář. Asi bych vám měl vysvětlit, co se dělo posledně. No, to byl speciální trénink, který jsme měli společně s týmem Gai. Gai s Kakashim nás nutili skákat ze stromu přímo na zadek, prý, až jednou budeme padat ze stromu, alespoň budeme vědět jak na to. No, já nevím jak oni, ale já padám zásadně nohama napřed. Jediný, kdo se v tom vyžíval, byl Lee a Naruto. Já jsem radši debatoval s Nejim o osudu, a Sakura se snažila přesvědčit TenTen, aby si obarvila vlasy růžovou barvou. Asi už chápete, proč to opatření s tím polštářem.

O půl hodiny později…

Stojím se Sakurou u stromu, kousek za hlavní bránou. Sakura si s sebou taky vzala polštář, takže jsme oba vybaveni. Á, támhle už jde tým Gai, takže je to něco hodně speciálního. Musím se smát, protože všichni mají polštáře, i Lee. Lee ale vypadá hodně vtipně, protože si ho už nacpal pod ten svůj zelený obleček. Gai polštář neměl, ale ten minule neskákal. Už se objevuje i Naruto, nese si taky svůj polštář. Samozřejmě má oranžovou barvu. Teď už zbývá jen Kakashi, ale ten stejně přijde až za hodně dlouho. O další čtvrt hodinu později se konečně objevuje.
„Jakou barvu vlasů měla ta babička, které jste pomáhal s nákupem?!“ vyjedu na něj.
„Tentokrát to byl dědeček! A vlasy měl šedé!“ lže Kakashi.
„Tak začínáme!“ snaží se Gai upoutat naši pozornost. „Takže, utvořili jsme s Kakashim dvojice. Lee+Naruto,“ dramaticky se odmlčí, „budete bojovat proti sobě tímto stylem: Naruto bude útočit svým kage-bunshin, Lee bude odrážet. Kdo první podlehne, prohrál. Začněte!“
Naruto dělá multi-stínový-klon a začínají bojovat. Lee se bravorně vyhýbá a asi tři klony už byly zničeny. „Sakura a TenTen,“ vyhlašuje dál Gai, Kakashi mezitím hodnotí údery první dvojice. „TenTen, ty házej po Sakuře tyto tupé kunaie,“ podává své žačce plastové kunaie, „Sakuro, ty je zkus, až se k tobě dostanou blíž, přesměrovat pomocí chakry. Tento souboj není na to, kdo koho porazí, je to jen test, jestli to Sakura dokáže. Asi chápete, proč byla zvolena TenTen.“ Směje se svému vlastnímu vtipu. „A vy dva buďte spolu,“ otáčí se k nám, „Sasuke, ty používej techniky klanu Uchiha, Neji, ty používej techniky klanu Hyuuga, ale buď na něj milý, na žáky Kakashiho musíme brát ohled, jsou po svém mistrovi.“ Zase se směje sám sobě.
„Tak, jdeme na to, Byakugane!“ dobírám si ho. Sharingan už mám aktivovaný, takže jsem napřed. Ale ne o moc.
„Byakugan!“ vykřikne můj soupeř. A vyrovnává skóre, už jsme na tom stejně. Jestli nechápete, kde se to v mé hlavě vzalo, tak vám prozradím, že takhle to komentuje Gai. Proč jsme sakra nemohli dostat Kakashiho?!
„Nechcete třeba sklapnout?!“ zeptám se našeho hodnotícího.
„Ne, baví mě to!“ říká na oplátku. Chci něco odseknout, ale v tom mě Neji zasahuje Juukenem. Docela to bolí, ale spaluju ho pomocí Katonu. Po dvouch hodinách nakonec na plné čáře vyhrávám. Trénink se vydařil, první podlehl Lee a Sakura odklonila všechny kunaie, které na ní TenTen hodila. Tohle si říkám cestou domů, kde mě uvítá bratr.
„Tak co?“ ptá se.
„Klan Uchiha vyhrál nad klanem Hyuuga!“ raduju se.
„Aha,“ tváří se sice nechápavě, ale nechám ho tam stát, jdu si dát sprchu a po sprše rovnou do postele.
„Dattebayo! Sasuke!“ ozve se zpod okna hned, jak zavřu oči. Ale nechám tam Naruta křičet dál a spím, však on to do rána vydrží. Stejně se mě chce zeptat, jak jsem porazil Nejiho, ptá se na to pokaždý. No, možná se jen chce chlubit. Nebo ještě větší pitomost... Ale to už jsem v říši snů, zdá se mi krásný sen. A je v něm ten hlas a křičí moje jméno...