Fade into the Moonlight, 012- Nikdy se nevzdat

„Záleží podle toho, co ti řekne. Jinak… jdi už.“ Stvrdil Gekko’ü a Kakkò tak učinil. Gekko’ü opět osiřel.
Od Kakkòova odchodu uběhly dva týdny a stále žádná zpráva, nebo náznak dalšího útoku. Takového volna hodlal Gekko’ü patřičně využít. Seděl ve svém pokoji a pročítal mapu.
„Sí, touhle stezkou by to mohlo jít.“ Zamumlal Gekko’ü zamyšleně a ani si nevšiml přítomnosti někoho dalšího.
„Nazdárek, krasavče. Copak děláš?“ Ozvala se za ním Adha a zezadu ho objala kolem krku. Gekko’ü mohl vyskočit z kůže.
„Cazze’ia’ro, Adha! Tohle mi už nedělej!“ Vyjekl Gekko’ü. Ale že mi rukama zajíždíš níž, to mi nevadí.
„Promiň.“ Omluvila se Adha s hihňáním a vlepila černovláskovi pusu na tvář. Zjevně se dobře vyspala, proto ta dobrá nálada.
„Prohlížím stezky. Už pět let se snažím pokořit jednu horu.“ Vysvětlil černovlásek a projížděl prstem po jedné stezce.
„Už od svých třinácti? A vždycky se muselo najít něco, co se nepovedlo, že?“ Zeptala se Adha, načež Gekko’ü přikývl.
„Můžeš se zeptat, kdo všechno půjde s námi na menší túru.“ Pronesl Gekko’ü, když schovával mapu.
„S námi?“ Nechápala Adha mírně hraně, ale sama věděla odpověď.
„Tak ty jdeš se mnou automaticky, ne?“ Připomněl Gekko’ü se zdviženým obočím. Adha se tedy šla zeptat.
Po statných horských hřebenech kráčela skupinka tří lidí, nakonec se přidal jen Naruto. Gekko’ü, který vedl cestu, se náhle zastavil na jednom místě.
„Skoro tam budeme. A částečně mě to nutí si zazpívat ódu k Osamocené hoře.“ Ozval se Gekko’ü s pohledem zabodnutým na nejvyšší hoře celé země. Vrcholek hory byl zahalen mraky.
„Tohle je ono?“ Zeptal se Naruto udýchaně. Ten mamlas na sebe nechal hodit batoh plný věcí.
„Sí. A kráčíme po lehké stezce, takže to nebude náročné.“ Odpověděl černovlásek a zaujatě sledoval horu. Tentokrát tě už pokořím.
„Tak pojďte, kluci!“ Popohnala je již běžící Adha. Gekko’ü tohle bral jako výzvu a rozběhl se za ní.
„Hej! Počkejte na mě!“ Zahulákal Naruto a vyšel za nimi se značným skuhráním. Klika, že oba zamilovaní měli tolik soudnosti, aby na svého kamaráda počkali.
„Beino, půlka je za námi! Polezte! Ještě kousek a dáme si další přestávku!“ Popoháněl Gekko’ü své přátele, když se škrábali na skálu. Tentokrát Gekko’ü převzal těžký batoh na svůj hřbet a dál vedl cestu s provazem omotaným kolem těla, kterým jistil své přátele pod sebou. Jaké štěstí, že jsem vzal s sebou více cepínů. Jak se teď hodí. Gekko’ü byl už skoro na okraji, kterého chtěli dosáhnout. Zkušeně hodil batoh přes okraj na římsu a vyškrábal se navrch, kde pomohl i svým přátelům. Na římse si dopřáli menší přestávku.
„Dostat se do půlky byla ta jednodušší část. Teď to ale bude o duši.“ Pronesl Gekko’ü, když se napil a vzhlédl k vrcholu.
„Jak moc jsou tyhle svahy zrádné?“ Zeptal se Naruto částečně s plnou pusou.
„Hodně zrádné, amisca. Jenom ti nejodvážnější se odváží až na vrchol.“ Odpověděl Gekko’ü. Ještě chvilka oddechu a trojice se opět vydala na vrchol.
„Hej, Kočičáku! Mám přestat už jíst ten ramen, nebo ta skála vážně praská?“ Ozval se Naruto do směsi praskajících zvuků.
„Cazze’ia’ro! Držte se!“ Stihl černovlásek zakřičet, než se kus skály urval a padal do nějakého příkopu i s lezci.
„Všichni v pořádku?“ Ozvala se Adha ve tmě. Poslepu nahmatala své cepíny a byla připravená se bránit.
„Krom toho, že vidím kulový, bych byl v celku!“ Odpověděl Naruto a hned na to se ozvala hlasitá rána. Naruto narazil do zdi. Gekko’ü v povzdálí nechal ze země vyrašit krystalový sloup, který se potom rozsvítil. Hned na to se objevily čtyři chodby.
„Tady se budeme muset rozdělit. Každý prozkoumá svoji chodbu. Značte si stěny, ať pak můžete trefit zpátky.“ Jak Gekko’ü nařídil, tak se učinilo. Nejrychleji se vrátil Naruto, jeho chodba byla slepá. Hned po něm se vrátil Gekko’ü s Adhou. Společně se tedy rozhodli, že prozkoumají poslední chodbu. Ale i ta se zdála slepá.
„Mièla, cítíš to?“ Zeptal se Gekko’ü, když nasál vzduch.
„Jo, taky to cítím.“ Odpověděla Adha a Gekko’ü přešel ke skalní stěně, která se skládala z několika kamení navalených na sobě. Opatrně špičkou svého cepínu odstranil pár malinkých kamínků a temnou jeskyní proletěl tenký paprsek světla.
„Tak teď bacha! Vyvedu vás!“ Ozval se Naruto a rozběhl se směrem ke zdi. Jenže náhoda je blbec, Naruto zakopl a narazil do zdi, jejíž otvor se opět zasypal. Já ho něčím praštím už! Znenadání Naruto mocně zařval a snažil se kameny nějak odsunout, ale žádná změna.
„Kluci, co myslíte? Vrátíme se?“ Zeptala se Adha nejistě, když Naruto popadal dech u zdi.
„Vrátíme? Není kam! Nejspíš jsme se na to měli vykašlat a nechodit sem.“ Zapochyboval blonďák, když poodešel od zdi. Gekko’ü po něm vrhl celkem nehezký pohled.
„Ale jasně že měli! Jsme tu, nebo snad ne? Víme, že za touhle stěnou něco je, ale ty se rozhodneš to prostě vzdát? To si děláš srandu! Vážně, to mi neříkej ani ze srandy!“ Vystartoval po něm Gekko’ü celkem dost ostře. Adha se už chystala nějak zasáhnout, Naruto sklopil lítostivě pohled.
„Nejhorší na tom je, že ty sám jsi říkal, že se nevzdáš, stůj co stůj a že půjdeš pořád dál! A víš ty co? Udělal jsi dobře. Jsem ochoten tohle zkusit. Už jenom proto, že my se odtud dostaneme!“ Po celou dobu, kdy Gekko’ü mluvil, po jeho těle nabíhaly černé fleky a až u posledního slova se všechny spojily v jednu čerň. Gekko’ü se opět změnil do Zvířecí formy a začal vrážet do zdi pravým ramenem za úctyhodného řvaní. Adha mu taky pomáhala, byla ve stejné formě, jen místo modré měla světle šedou.
„Kočičáku…“ Pípl Naruto, načež Gekko’ü opět mocně zařval a znovu vrazil do zdi. Tehdy se i Naruto rozhodl pomoct, nachystal si Rasengan.
„Tak už povol!“ Vykřikl Gekko’ü nelidským hlasem a v ten moment všichni tři vrazili do zdi, která se konečně rozsypala.
„Cazze’ia’ro!“ Hlesl černovlásek, když se přeměnil zpět a snažil se v sloučenině prachu a světla něco rozpoznat. Před nimi se rozprostřela nádherná krajina. Tohle je nádhera.
„Dokázali jsme to, Kočičáku!“ Zaradoval se Naruto, když očima přejel hezky zasněženou krajinu.
„A to jsi musel tolik pochybovat?“ Utřel ho Gekko’ü, zatímco si svíral pravé rameno.
„No jó, furt. Ale co uděláme s Adhou?“ Znejistěl Naruto a ukázal na Adhu ve zvířecí formě, kterou jistily Narutovy klony. Gekko’ü s ledovým klidem přecházel k potyčce.
„To nech na mě. Jen já znám dost účinný lék.“ Pronesl Gekko’ü s úsměvem a sklonil se k zadržené Adě, která se zázrakem uklidnila při pohledu do jeho očí.
„Fa’cil, Tigrid.(Klídek, Tigridko.)“ Promluvil Gekko’ü klidně, než vlepil Adě pořádný polibek. Adha nejprve strnula, ale hned na to pociťovala změny. Její tělo nabralo původní podobu.
„Sí. L’amar‘ làe curai miglió.(Jo. Láska je nejlepší lék.)“ Pronesl Gekko’ü s úsměvem, když se odtáhl.
„Myslíš, že jsme teď něco dokázali, Kočičáku?“ Zeptal se Naruto po chvilce. Gekko’ü už stál na nohou s Adhou v náručí a vzhlížel k nebesům.
„No, technicky vzato… přešli jsme Osamělou horu skrz na skrz.“ Uznal Gekko’ü, načež se jeho pohled vrátil opět na blonďáka.
„Sí, něco jsme dokázali. Našli jsme si nový domov.“ Odpověděl konečně Gekko’ü a jal se prohlédnout okolí. A že jsem o tom dříve nevěděl.
„Páni! Tady je nádherně!“ Ozval se Naruto ležící ve sněhu. Gekko’ü se nad ním jen pousmál a šel si sednout pod strom, kde uložil Adhu.
Adha pomalu otevírala oči. Pamatovala si, jak byli zaseknutí v jeskyni. Byla zmatená, ale uklidnila se rychle, když spatřila vedle sebe odpočívajícího Lovce. Gekko’ü jen mírně podřimoval.
„Jak jsme se tu dostali?“ Zeptala se nejistě, když se rozhlédla kolem.
„Úspěšně jsme se probořili tou skalní stěnou a dostali se sem.“ Odpověděl Gekko’ü, aniž by otevřel oči.
„Je tu krásně. Co ale budeme dělat?“ Zeptala se znovu bruneta, Gekko’ü už otevřel oči.
„Neměli bychom tu trávit veškerý náš čas. Sem se můžeme vrátit, ale až se zbavíme Bílého Šamana.“ Odpověděl Gekko’ü a zvedl se. Horu jsem sice nepokořil, ale zato jsem našel něco jiného.
Gekko’ü byl nadšen, protože už konečně tu horu pokořil. Jedno vítězství za mnou, ale zbývá ještě jedno. Velké.
„Ursín se ještě nevrátil?“ Ozval se černovlásek, když poléhával na posteli a zíral do stropu.
„Ještě tam je. Za celou dobu se ani neozval.“ Odpověděla Li’iu z vedlejší místnosti. Gekko’ü jen cosi zamručel, ale to už stála Li’iu ve dveřích.
„Ale něco mi přijde divné, G.“ Začala bělovlasá, což přinutilo Gekko’üa se zvednout.
„Nevím proč, ale nemám z toho dobrý pocit.“ Pokračovala.
„Další vize?“ Optal se Gekko’ü, načež Li’iu přikývla. Občas ji to přepadlo.
„Viděla jsi bitvu, co bude následovat?“ Zeptal se Gekko’ü, při čemž si bělovlasá přisedla.
„Sí, ale vůbec se mi to nelíbilo. Oba pocítíme bolest… velkou bolest.“ Odpověděla Li’iu tiše.
„Uchovám to v hlavě a nechám věci tak, jak jsou. Osud si s nimi udělá své. Ty by sis měla odpočinout. Jsi strašně ve stresu.“ Pronesl Gekko’ü po chvilce přemýšlení a zvedl se.
„Ale co když je to nějaké znamení, nebo dokonce varování?“ Zeptala se bělovlasá, Gekko’ü se zastavil v půlce kroku.
„Uvidíme, co nám Osud přichystá. Prozatím ale není čeho se bát.“ Přišla odpověď a černovlásek odešel.
„G, proč to nechceš pochopit?“ Zeptala se Li’iu sama sebe.
Gekko’ü procházel ulicemi Shimogakure. Přišlo mu divné, že stráže znásobili hlídky. Proč mi tu něco nehraje? Kolem Gekko’üa prošel černě zahalený stařec se zlověstným úšklebkem na rtech, což donutilo mladého Lovce se pozastavit a sledovat zakuklence, jak odchází.
„Chei cazze’ia’ro?(Co to kua?)“ Vypravil ze sebe černovlásek, než ho něco silného seslalo k zemi a on ztratil vědomí. A tohle mělo být co, sakra! Gekko’ü stihl nabrat vědomí dostatečně včas, protože kolem něj se bojovalo. Rozpoznal Mrazivé Ninji i Černé Lovce, jak bojují mezi sebou. Ten stařec! Černovláskovu pozornost ale zaujal Raptier, který se nad ním tyčil, s úmyslem zasadit poslední úder.
„Oheň: Otvírač lebek!“ Ozvalo se z povzdálí a ještěra smetl silný proud ohně. Než se Gekko’ü stihl vzpamatovat, někdo k němu natahoval obří ruku, která byla přijata.
„Ursíne! Co tu sakra děláš?“ Zeptal se černovlásek, když stál na vlastních nohou. Kakkò přišel v poslední moment.
„Očišťuju se.“ Přišla odpověď a následná další ohnivá koule. Gekko’ü vytasil meč na svoji obranu.
„Poslúchej, Uncio. Tohle město je ve válce. Sám jsem vejral jak péro z gauča na to, co se tu děje. Musíme odtud zmizet. Urychleně!“ Ozval se Kakkò, když zasadil tvrdou ránu.
„Sí! Musíme pro naše přátele! Avaniita!“ Zavelel Gekko’ü a oba dva se vydali najít Listové Shinobi. Po cestě likvidovali ty, kteří se jim postavili. Hlavně ať…
„Vítr: Síla krvácení!“ Vykřikl Gekko’ü a vypustil mocný řezavý vítr na skupinku Černých Lovců, kteří byli zrovna v polovině útoku.
„Snad pro tohle máte dobré vysvětlení.“ Ozval se Yamato, když zrušil dřevěnou zeď.
„Není čas! Musíme odtud vypadnout! Hned!“ Naléhal Gekko’ü a udělal pár obranných výpadů se svým mečem.
„A víš aspoň kam bychom mohli jít?“ Zeptala se Sakura, která ošetřovala Adhu.
„Sí. Naruto, povedeš je?“ Zeptal se černovlásek blonďáka, který chytal dech.
„Myslíš…“ Naruto ani nestihl dopovědět, jelikož byl přerušen.
„Ano, myslím to. Běž! Já a Kakkò vás budeme krýt!“ Zavelel černovlásek a Narutovi nezbývalo nic jiného, než vést cestu. Útočníků sice nebylo tolik, ale něco přece. Raptieři, nebo Černí Lovci.
„Máme volnou cestu! Na můj povel poběžíme! Všichni!“ Nakázal Gekko’ü, když se uvolnila cesta z vesnice.
„Uncio, ne. Vy běžte.“ Nesouhlasil Kakkò a připravil se na obranu.
„Ale co ty?“ Chtěla vědět Adha. Kakkò… do p****e, co to? Útočníci se opět začali sbíhat.
„Já je zdržím! Běžte!“ Nakázal Kakkò naposled a rozběhl se vstříc útočníkům.
„Kakkò!“ Vykřikla Li’iu a chtěla se rozběhnout za ním, Yamato a Sai ji stihli zadržet.
„Běžte! Va’i, idiote’ia!(Běžte, hlupáci!)“ Vykřikl Kakkò, než vykřikl bolestí. Dostával pěkně do těla.
„Ursíne!“ Vykřikl Gekko’ü beznadějně. Chtěl pomoct, ale už bylo pozdě. Kakkòovi se už pomoct nedalo. Ne! Ne, ne, ne, ne! Ursíne, ne! Gekko’ü se už chtěl rozběhnout do potyčky, ucítil ale Kakashiho paži, jak ho stahovala do ústupu. Gekko’ü protestoval jak jen mohl, nebylo to ale nic platné. Kakashi byl nezlomný. Sotva co vzpouzející se Gekko’ü opustil perimetr vesnice, ozval se bolestný řev, který značil jediné. Kakkò padl a z posledních sil se zmohl právě jen na ten řev. Cazze’ia’ro, Ursíne! Ty blázne!
Do jejich nového podhorského domova dorazili s nástupem večera. Li’iu se vytratila hned, co tam dorazili, Gekko’ü si stihl připravit a zapálit ohniště. Těžko uvěřit, že jsi to fakt udělal. Cazza idiote’i!(Zatracený idiote!) Chvilku zíral do plamenů, než si začal pobrukovat nějakou melodii.
„Gekko’ü…“ Hlesla Adha v povzdálí, když sledovala černovláska u ohně. Ale nakonec se odhodlala k němu jít.
„Musí to být těžké, co? Vědět, že jsi tomu mohl nějak zabránit.“ Ozvalo se vedle černovláska. Gekko’ü jen hořce přikývl, skoro ani nevnímal, že se Adha opřela o jeho rameno.
„Další člověk, co musel zemřít kvůli mně. Merde’i!“ Zavrčel Gekko’ü skoro neslyšně, načež ho Adha začala konejšit.
„Víš, Adho… nikdy neřeknu, že zemřel, padl, nebo že je pryč. Řeknu jen, že je součástí přírody. Sí, u nás je to takhle. Když Lovec zemře, tento svět docela neopustí. Jeho duch žije dál, spojuje se s přírodou a nabízí naději do budoucna.“ Pronesl Gekko’ü po chvilce mlčení.
„Takže myslíš, že teď je někde kolem nás?“ Zeptala se Adha, když Gekko’üova ruka vyhledala její pas.
„Sí. Právě teď, někde kolem, jen nevíme kde.“ Odpověděl a zase se ponořil do ticha. Jenže ne na dlouho.
„Kočičáku, co teď?“ Ozval se Naruto, který zrovna přišel. Cazze’ia’ro, Naruto! Zkazíš každou intimní chvilku! Gekko’ü byl nucen vstát.
„Byl jsem za Li’iu, je na tom vážně těžce. Tady by pomohly tak akorát antidepresiva. Snad se Sakuře-chan podaří ji nějak přivést zpět mezi nás.“ Řekl blonďák, když se Lovec zvedal. V jeho očích opět zračila touha po pomstě.
„Od teď máme týden na přípravy, Gia‘vnei Volpà. Za týden směřujeme do otevřeného konfliktu, který Země Mrazu ještě nezažila. Dobijeme Shimogakure zpět!“ Řekl Gekko’ü pevně, na Adiném obličeji zračilo spokojení. Protože tohle byl ten Gekko’ü, jakého znala.
„Heh, jasně. Asi budou potřeba posily, co?“ Načal Naruto. Mluvíš mi z duše, kluku!
„Sí. Pokud víš, kde sehnat, budu jen rád.“ Přikývl Gekko’ü, načež Naruto zasalutoval. Ještě se uvidíme, Junko!
Bílý Šaman postával na balkoně jedné budovy, kterou prohlásil za svůj velín. Jeho pohled byl zlověstný, přesto v něm zračilo spokojení. Shimogakure patřila Černým Lovcům a jejich síla stoupala.
„Pane, poslední odpůrce byl popraven.“ Ohlásil mu jeden z jeho mužů, který se tam náhle objevil.
„Velmi dobře. Náš postup a naše plány si vedou skvěle.“ Ohodnotil Šaman. Jeho černé oči sledovaly dění v ulicích. Cítil v obyvatelích strach.
„Akorát jsme nestihli dopadnout zbylé tři Lovce a jejich Ninjovské kumpány.“ Pokračoval muž a sundal si černou kápi.
„O ty se neboj.“ Pronesl Šaman a otočil se k muži čelem. Muž jej pozoroval jantarově žlutýma očima.
„Ještě je dostaneme… Kakkò.“ Ubezpečil Šaman svého podřízeného se zlověstným úsměvem.
Gekko’ü procházel okolím, kontroloval zda je vše připraveno. Připraveno bylo jen z části.
„Hej, Kočičáku! Tak jsem tady. I s posilami.“ Ozval se Naruto na blízkém kopci.
„A kde je máš?“ Zeptal se Gekko’ü, když blonďák dopadl k němu. Ten se jen pousmál a na tom samém kopci se vyrojilo pár Ninjů.
„Ani nevíš kolik práce mi dalo, než jsem je přesvědčil.“ Postěžoval si mírně Naruto, když Gekko'ü rozpoznával obličeje na dálku.
„Jsou to…?“ Začal černovlásek nejistě. Chtěl mít plnou jistotu, aby věděl, s kým bude stát proti odporu.
„To si piš, že jo.“ Potvrdil mu Naruto s úsměvem, když Ninjové začali seskakovat z kopce. Byli to všichni z Konožské jedenáctky. Všichni, kteří začínali společně s Narutem.
„Tak tohle se ti povedlo, amisca. Vážně, že jo.“ Uznal Gekko’ü s úsměvem a lehce plácnul Naruta po rameni. Koutkem oka zahlédl Li’iu, jak sedí pod stromem v depresi a Yamata, jak kráčí směrem od ní k Ninjům.
„Jak jí je?“ Zeptal se Gekko’ü Yamata, když mu šel naproti.
„Je silná, ale ne nezranitelná. Pokud má nějakou šanci se z toho dostat, zabere to spoustu času.“ Odpověděl Yamato, ale to se Gekko’ü už rozhodl s ní promluvit.
„G…“ Hlesla Li’iu unaveně. Byla ještě bledší než předtím a její šedé oči byly dekorovány černými kruhy pod nimi.
„Je mi líto tvé ztráty.“ Začal Gekko’ü a opřel se o strom, hned vedle ní.
„Stejně si myslím, že by nám to spolu moc neklapalo. Byl více bouřlivější než já. Možná takhle se projevuje moje zkušenost s chlapy. Vždy až moc velký protiklad.“ Pronesla Li’iu tiše, Gekko’ü se k ní skrčil.
„To možná jo, ale vím, že ty jsi vždy schopná to nějak překonat.“ Snažil se ji černovlásek povzbudit a tentokrát si už vedle ní sedl.
„Pravda. Ale nejspíš mi to Osud takhle zařídil, protože jsem kdysi stála proti tobě. G… všichni jsou pryč, že jo? Saa’ri, Ham’id, Kakkò… Tolik mi chybí, ať už byli jacíkoliv. Cítíš to taky tak? Vevnitř úplně prázdný, jako…“ Ani nestihla dopovědět. Že Gekko’ü hořce kývnul hlavou, jí bohatě stačilo.
„Jo, cítím. Ďábel proklej mě, ale cítím.“ Odpověděl černovlásek s nepřítomným pohledem, Li’iu si o jeho rameno opřela hlavu.
Zpátky v Shimogakure. Nad vesnicí se stahovaly podezřelé černé mračna. “Kakkò“ stál na střeše budovy s černou kápí, která mu zakrývala polovinu obličeje. Pozoroval tu diktaturu ve vesnici. Posmutněle si povzdechl. Něco ho zevnitř zžíralo.
„Výčitky svědomí?“ Ozvalo se za ním. Člověk obřích rozměrů se otočil za zdrojem, stál tam postarší muž s tmavou bradkou, stejně oděn jako “Kakkò“.
„Co tě bere, Ric’aii?“ Odbyl ho “Kakkò“ a otočil se opět směrem k vesnici. Ric’ai přešel blíž.
„Víš, že je to pouze minulost. A ta by tě neměla nějak ovlivňovat. Navíc, co s tebou Junko provedl… teď je z tebe Dokonalý Lovec.“ Připomněl mu Ric’ai a na náznak důležitosti si založil ruce na hrudi.
„Nenuť mě tě zabít teď hned a tady. I když po tom všem, co jsi zrobil, na to mám víc jak sto chutí.“ Zavrčel “Kakkò“ nepřívětivě, načež se Ric’ai pohrdavě zasmál.
„Ještě uvidíme, chlapče. Uvidíme, co dokážeš, když jsi na vodítku.“ Pronesl Ric’ai ještě pohrdavěji a vyklidil prostor. “Kakkò“ zůstal opět sám se svými myšlenkami.
„Sta’o ar’rivan.(Už jdou.)“ Pronesl do ticha…
… a měl pravdu. Ninjové z Konohy plus dva Lovci se blížili směrem k Shimogakure za jediným účelem. Získat vesnici zpátky.
„Jsou tady. Chtějí nás překvapit.“ Informoval Neji, když zkoumal okolí svým Byakuganem.
„Nějaké plány?“ Zeptal se Shikamaru, i když se jemu osobně pár plánů v hlavě rýsovalo.
„Jeden by byl. Zakryjte si uši.“ Nakázal Gekko’ü, Kiba mezitím nevěřícně protočil panenky a černovlásek do sebe nabral tolik vzduchu, co se do něj jen vešlo. Ten řev, co ze sebe vypustil, by klidně zbořil skály.
„Jdeme na ně!“ Přikázal Gekko’ü sebevědomě a vydal se hlouběji do vesnice s Leeho pokřikem o Síle Mládí. V ten moment byli všichni Černí Lovci na nohou a jejich počty byly vysoké. Po několika marných pokusech se Černým Lovcům nakonec podařilo Ninji obklíčit.
„Jsme v pasti!“ Zabědovala Ino, když je Lovci semkli v kruhu a nebezpečně se přibližovali. Gekko’ü vytasil svůj meč, po jehož čepeli projel fialový záblesk.
„Jak jsme se domlouvali, Naruto. Jdi do toho, Volpà!“ Řekl Gekko’ü Narutovi, který s odhodlaným úsměvem přikývl.
„Možná jsme v pasti, ale ne bezmocní. Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“ V tu ránu Ninji zahalil obří mrak kouře, ze kterého vyletělo několik Narutových klonů a odvedlo dokonalou překvapující akci. Bitka se rozjela na plno. Vzduchem lítaly zbraně, techniky, inkoustová zvířata, nebo nějaká ta část těla. Gekko’ü měl v úmyslu jít jen po jednom cíli. A to po Šamanovi. Ale cestu mu zatarasilo několik Černých Lovců, na které se hned vrhly Narutovy klony i s originálem.
„Volpà, vypadni z toho!“ Zakřičel černovlásek, když skládal pečetě. Pravý Naruto moudře uposlechl.
„Vítr: Síla krvácení!“ Mocná větrná vlna změnila klony na oblak dýmu a Lovce roztrhala na kousíčky. Cesta byla volná, což Gekko’ü hned využil. Hned za ním si cestu razily Adha a Li’iu.
„Opět se setkáváme, Gekko’ü.“ Ozvalo se odněkud a Gekko’ü hned uskakoval stranou, aby se vyhnul oštěpu.
„Ric’aii… Já věděl, že je s tebou něco zle.“ Zavrčel Gekko’ü v podřepu s nachystaným mečem. Ric’ai se jen pohrdavě zasmál a sundal si kapuci. Jeho obličej zdobila červená válečná barva, která měla motiv cákanců krve.
„Pošetilý jsi byl, chlapče. Ale jak vidíš, tak jsem převážně oddaný Černým Lovcům.“ Jeho slova byly pro Gekko’üa jako rány do srdce. Tomu muži věřil nejvíc a on ho takhle podrazil. Mladý Lovec nezahálel ani vteřinu a už běžel proti Ric’aiovi s úmyslem ho zabít.
„Ou, ou… cítím v tobě zlost, chlapče. Nenávist, pomstu, hněv. Jsi schopný tyhle pocity vyvolat, jen je neumíš použít.“ Vysmíval se Ric’ai, když oštěpem vyblokoval Gekko’üův útok.
„Sklapni!“ Zavrčel černovlásek a začal bojovat ještě zuřivěji. Jenže Ric’ai všechno hravě blokoval. Ale párkrát se poštěstilo a Gekko’ü úspěšně svého nepřítele zasáhnul.
„Máš v sobě sílu, to se musí nechat. Uvidíme, jak si povedeš proti tomuhle.“ Pronesl Ric’ai a odskočil o kus dál, aby mohl to něco připravit. Jenže v ten moment se přiřítila Adha s Li’iu.
„Nezapomeň ale, že nikdo nebojuje sám!“ Prohlásila Adha odhodlaně, jenže to vypadalo, že s Ric’aiem to ani nehnulo.
„Sám, nebo víc, to je jedno. Uvidíme, jak si poradíte.“ Zopakoval Ric’ai a spojil dlaně k sobě. Ze země začala stoupat mohutná a vysoká postava, zahalená v černém plášti.
„Ne, to nemůže být…!“ Zajíkla se Li’iu, když nově příchozí zvedl hlavu a upřel na ty tři čistě bílé oči s černým bělmem. Adě samým překvapením málem spadla brada, Gekko’üovi v očích zračila jen nevíra. Ten zmetek! Použil Edo Tensei! Ursíne, proč zrovna ty?
„A to ještě nechtěj vědět, jaké překvapení pro tebe mám, hochu.“ Vysmíval se Ric’ai, ale v zápětí se chytil křečovitě za břicho. Jeden z Gekko’üových zásahů byl přesný.
„Opět se setkáváme… Gekko’ü, Adho… Li’iu.“ Pronesl Kakkò po svém kratším mlčení a podíval se na každého zvlášť tak, jak je jmenoval.
„Dost už těch řečí! Zabij je!“ Nakázal Ric’ai a chtěl utéct, jenže jeho rány ho pěkně zpomalily. Li’iu byla jako vytesaná z kamene.
„Zvládneš to? Já se postarám o toho podrazáka.“ Nabídla se Adha. Gekko’ü nebyl na moment schopný slova.
„Sí. Zvládnu. Ale než půjdeš, vezmi i Li’iu bokem. Tohle bude tuhý boj.“ Odpověděl Gekko’ü s hořkostí v hlase.
„Hlavně se drž, prosím tě a nenech se zabít. Jinak nevím, co bych si počala.“ Připomněla ještě Adha před dlouhým polibkem. Hned na to brala Li’iu stranou a šla po Ric’aiovi. Jenže Kakkò chtěl jít za ní.
„Nech ji být! Já jsem tvůj soupeř!“ Ozval se Gekko’ü, čímž obra zastavil.
„Beino. Skoncuju to nejdřív s tebou a pak si podám ty dvě.“ Přijal Kakkò a sundal ze sebe plášť. Jeho mohutné tělo nebylo pokryto jen jizvami, ale i drobnými prasklinkami. Gekko’ü výhružně protočil meč párkrát v ruce, aby naznačil, že se už nebude držet zpátky.
„Mám pro tebe překvapení.“ Sotva, co to Kakkò dořekl, ze země vystoupily další dvě postavy.
„Ne! To nemůže být!“ Gekko’üovi se sevřelo hrdlo a celý strnul. Proč jste je nenechali na pokoji? Proč? Gekko’üovi se zvýšil tep, když nově příchozí zvedli hlavy a dali se mírně do pohybu.
„Opět se setkáváme, synu.“ Promluvil Ham’id a mladým Lovcem projel mráz. Celý se třepal.
„Dost jsi vyrostl.“ Přidala se Saa’ri a Gekko’ü už šel do kolen. Oživlý Kakkò se dal do zlověstného smíchu.
„Proč? Proč zrovna vy? Proč vás nenechali na pokoji?“ Ptal se Gekko’ü nedůvěřivě s pohledem zabodnutým v zemi.
„Tak tohle půjde rychle.“ Kakkò se připravil k útoku, Gekko’ü mezitím hořce vzpomínal na dětství.