Fade into the Moonlight, 011- Divná práce

„Tak už to musím brát vážně.“ Uznal Gekko’ü a dolů šly všechny svršky, ale nechal si na levém předloktí ten látkový náramek. Aspoň na chviličku, než ho pomalu sundával. Jeho znak začal modře svítit a po těle se mu rozprostíraly černé fleky.
„Máš, co jsi chtěl!“ Zavrčel Gekko’ü a upřel na svého soka jasně modré oči. Protože teď končíš!
Sakra! Zapomněl jsem, že i jemu se zvyšuje rychlost! Kakkò držel Gekko’üa za nohu a mlátil s ním o zem sem a tam. Stále zuřil.
„Co se s Kakkòem stalo?“ Chtěla zjistit Sakura, když tvůrce problému odhodil nebohého Lovce směrem na jednu budovu.
„Tohle se stane, když použije příliš své Zvířecí síly. Takhle to má každý Lovec.“ Odpověděla Li’iu. Gekko’ü stihl svůj let bezpečně zakončit.
„Skoro to samé, jako to mám já.“ Zamumlal Naruto tak, aby ho Li’iu nezaslechla. Nechtěl odpovídat na toto téma. Gekko’ü se odrazil od budovy a zasadil Kakkòovi do břicha ránu hlavou. Li’iu mezitím hledala Adhu, nemohla ji nikde najít. Gekko’ü se opět ocitl na zemi a Kakkò mu chtěl zasadit poslední ránu. Jenže jeho útok byl odvrácen. Gekko’ü zpozoroval dívku v černomodrém, jak zatlačuje svého soka zpátky. Adho! Ne! Adha, od hlavy až k patě pokrytá tygřími pruhy, prozatím měla převahu kvůli momentu překvapení. Jenže i ona moc dlouho nevydržela a měla by tvrdý dopad, kdyby ji Gekko’ü pohotově nezachytil.
„I když jsi můj přítel, nebo ne… Za tohle zaplatíš!“ Zakřičel Gekko’ü, zatímco klečel u ležící Adhy. Fleky na jeho těle nabraly na množství, až hustá čerň zahalila jeho tělo kompletně. V krátký moment se okraje jeho těla modře rozzářily, ale to nebylo všechno. Na vrcholku hlavy mu vyrašil pár kočičích uší, ruce a chodila se změnily na tlapy, narostl mu ocas a kolem krku dostal něco jako srstěný límec. Vypadal skoro stejně jako Naruto v módu čtyř ocasů.
„Tak tohle je plná síla Unciů.“ Žasla Li’iu, když se Gekko’ü otočil na svého soka. Oba dva bojovníci na sebe zlostně zavrčeli, než se začali opět prát. Tentokrát Kakkò šel celkem rychle k zemi. Poslední úder, který obra vynesl do vzduchu, kde už čekal Gekko’ü, aby ho zatlačil zpět na zem.
„Sakra práce!“ Ozvalo se z davu, když se zvedl oblak prachu. Oblak prachu konečně ustoupil a byl skvělý pohled na závěr bitky. Oba Lovci už měli svoji normální podobu. Kakkò ležel na břiše s levačkou zkroucenou za zády, Gekko’ü mu klečel jedním kolenem na zádech, svoji levačkou držel tu jeho a pravačku měl opřenou na rukojeti svého meče, který byl zabodnutý vedle Kakkòovy hlavy. Kakkò hleděl v odrazu čepele sám sobě do očí, přemítal, co udělal. Po čepeli sjel fialový záblesk. Záblesk, který každému naháněl hrůzu.
„Koukej se sebrat, Ursíne!“ Zavrčel Gekko’ü, když se poslední flek vpil opět do znaku. Kakkò sklopil pohled, matně viděl, jak dav začíná řidnout.
„Dej mi ještě šanci, Uncio.“ Pronesl Kakkò oslabeně a čepel zmizela z jeho dohledu.
„Tak dobře. Dostaneš ji. Ale příště… Příště už nebudu váhat.“ Upozornil ho Gekko’ü tvrdě, když stál nad ním a meč držel nebezpečně v ruce.
„Příště nebudu váhat.“ Zaslechl Kakkò znovu a posunul se do přijatelnější polohy. Gekko’ü na sebe mezitím hodil svou výbavu.
„Omlouvám se.“ Omluvil se již sedící Kakkò. Gekko’ü, jenž si právě utahoval brnění na pravém předloktí, na něj vrhl celkem zlý pohled.
„Omluva nestačí. Musíš s tím prostě něco dělat.“ Upozornil ho Gekko’ü a odešel.
Uběhlo pár dní, kdy Kakkò ještě párkrát řádil, ale ne už tak často. A Gekko’ü si vzal na svoji práci Narutovu pomoc. Zrovna jednu takovou menší práci dělali.
„Ah! Co po mně chcete?!“ Vydal ze sebe muž, když ho Gekko’ü hodil čelem ke zdi a zalamoval mu ruku za záda.
„Jenom drobnější informace. Jdeme!“ Zavelel černovlásek a vlekl muže pryč. Naruto následoval. Společně došli do jedné budovy, která sloužila pouze k účelům Lovců.
„Tak dobře. Povídej, kde je Šakal.“ Začal Gekko’ü, když hodil muže na přichystanou židli.
„Kdo to je? Kdo je Šakal?“ Muž dělal, že neví, o koho se jedná. Jenže stačila jedna Gekko’üova rána, aby si to muž rozmyslel.
„Tady se ptám já! Tak povídej! Kde je Šakal?“ Vyzvídal Gekko’ü ostře a dupnul muži do rozkroku.
„Přebývá ve své základně.“ Odpověděl muž a Gekko’ü povolil tlak.
„Kde je ta základna?“ Vyzvídal Lovec dál. Jenže muž nevypadal, že chce spolupracovat.
„Vyliž si!“ Odvětil muž. Gekko’ü udělal jen sérii pohybů a muž ležel i se židlí na zemi a pravou holeň měl zaklíněnou v druhé židli. Gekko’ü začal nohou tlačit na opěradlo.
„Takže to chceš po zlém. Jak chceš.“ Pronesl Gekko’ü a zvýšil tlak nohou.
„Tak znova! Kde je ta základna?“ Zopakoval svoji otázku do mužova křiku plného bolesti.
„Já nevím! Měníme pozice!“ Vydal ze sebe muž a Lovec povolil tlak.
„Jsi jedním z nich. Měl by jsi vědět, kde plánují se příště usídlit.“ Ťal Gekko’ü dál a znovu přitlačil na židli. Stačila jediná urážka, aby Gekko’ü došlápnul nadoraz.
„Ubíhá ti čas. Mluv dál, nebo přijdeš ještě o druhou.“ Radil Gekko’ü, ale muž nevypadal na to, že by chtěl dál mluvit.
„Už ti nic neřeknu!“ Trval muž na svém, ale přelomená noha stále bolela jako čert.
„Jak si přeješ.“ Pronesl černovlásek klidně a znovu zvedl židli, na které muž seděl.
„Kočičáku, dost už! Nevidíš, že má dost?“ Zarazil ho Naruto, když Gekko’ü narovnal muži druhou nohu.
„A co mám podle tebe dělat? Není ochotný spolupracovat!“ Trval Gekko’ü dál na svém. Sakra, Naruto! Snaž se to pochopit!
„Tohle není správné!“ Pokračoval Naruto, když Gekko’ü pomocí ledu zafixoval muži nohu v narovnané poloze.
„Já se jen snažím vám pomoct ve vaší misi!“ Snažil se černovlásek přesvědčit blonďáka. Muž jen těkal očima z jednoho na druhého.
„S takovou ale existují i jiné způsoby!“ Nenechal se Naruto odbýt. Muž vypadal, že chce něco říct.
„Můžu jen něco říct?“ Ozval se muž potichu a nejistě.
„Sklapni!“ Obořili se na něj oba dva a menší hádka pokračovala dál.
„Naruto, kdybys ty byl na mém místě a záleželo by ti na těch, na kterých záleží mně… co by jsi udělal? Radši by jsi dal život tvých přátel v sázku, než abys byl v očích jiných za zrůdu?“ Zeptal se Gekko’ü a položil svoji nohu na mužovo levé koleno.
„Radši bych byl opět za zrůdu, než abych zradil své přátele.“ Odpověděl Naruto a sklopil pohled.
„Klidně bych si to období prožil znovu. Ale s pocitem, že se mám na koho obrátit.“ Pokračoval Naruto hořce.
„Tak vidíš. Nechme už toho a dojdi pro ně. Když na něj neplatí bolest…“ Změnil Gekko’ü téma a jednoduše zlomil muži nohu v koleni.
„Oni určitě budou.“ Zakončil Gekko’ü, když se muž zmítal na židli v bolestech. Naruto tedy na chvilku odešel, Gekko’ü stihl muži na hlavu narazit něco, co připomínalo skleněnou helmu. Jen ještě pořádně utěsnil řemenem kolem krku.
„Co-co se chystá?“ Začal muž panikařit, když zaslechl mírné pištění.
„Něco, co se ti bude opravdu líbit.“ Odbyl ho Gekko’ü a v tom přišel Naruto s nimi. V rukou nesl prostorné terárium se dvěma bílými a velkými pavouky.
„Tyhle potvůrky mi statečně připomínají Solifugy. Aspoň vzhledově, co mi Gaara říkal.“ Pronesl Naruto a přešel k černovláskovi.
„Tohle jsou ještě mláďata. Dospělý Plížič smrti je mnohem větší.“ Pronesl Gekko’ü a odšrouboval na vrcholu skleněné helmy víko, aby Naruto mohl nějak vložit pavouky.
„Ne! Cokoliv, jenom ne Plížiče! Ne!“ Křičel muž, když mu pavouci lezli po hlavě.
„Být tebou, moc nepanikařím. Nehezky reagují na prudké pohyby.“ Poradil mu Gekko’ü, jenže moc to nepomohlo.
„Proč? Co udělají? Nejsou snad jedovatí?“ Zeptal se Naruto, když se muž snažil uklidnit.
„To ne, ale jejich kousnutí není zrovna příjemné. Pocitově je to asi tak chladné, jako bych ti za límec dal kouli sněhu. Čím větší jsou, tím je jejich kousnutí chladnější, dokud není chladné jako smrt.“ Vylíčil Gekko’ü jejich chování.
„Tihle malí jsou schopní zabít větší?“ Zeptal se znovu Naruto. Pavouci se zastavili v pohybu.
„Sí, ale každý snáší různé věci jinak, verrai? Ale několik jejich kousnutí tě dokáže poslat pod kytičky.“ Odpověděl Gekko’ü, než se stočil opět na muže.
„Tak co, hodláš mluvit?“
Dvojice postávala na vzdálenějším kopci od jednoho usedliště. Naruto seděl, Gekko’ü stál vedle něj se založenýma rukama na hrudi.
„Takže nakonec promluvil, ale za jakou cenu.“ Konstatoval Naruto při pohledu na usedliště. Gekko’ü sledoval usedliště modrýma očima, detekoval každý pohyb.
„Každý svého štěstí strůjcem.“ Okomentoval to Gekko’ü tvrdě, jeho původní barva očí se vrátila.
„Beino. Je tam i něco na způsob skladiště. Ať už je tam cokoliv, zjistíme o co jde, zbavíme se Šakala a podle příležitosti i nějak naložíme s tím skladištěm.“ Vysvětlil Gekko’ü svůj plán. Vedle něj se zvedl zemní sloup. Tak je to teď, nebo nikdy. Tuhle šanci nesmíme promarnit.
„Kočičáku, jen drobnější dotaz. Proč sis vybral zrovna mě?“ Otázal se Naruto, když Gekko’ü vystřelil vodní lano směrem ke skladišti a druhou stranu uvázal kolem sloupu.
„Protože tě znám, Gia’vnei Volpà.(Mladý Lišáku.)“ Odpověděl černovlásek a otestoval pevnost lana.
„Lišáku? Jak jsi na tohle přišel?“ Nechápal blonďák a zvedl se. Gekko’ü se na něj obrátil s pohledem, který vyznačoval jen jedno. Ať si z něj nedělá srandu.
„Protože vím, co v sobě máš. A ne, nikoho jsem se neptal, sám jsem v tobě vycítil přítomnost někoho dalšího.“ Vysvětlil Gekko’ü a podíval se, zda se trefil na správné místo.
„Tak ale proč zrovna já?“ Ptal se Naruto dál. Gekko’ü usoudil, že se trefil.
„Chci říct, že v mém týmu je dost lidí.“ Pokračoval Naruto a Gekko’ü se mezitím opřel loktem o sloup.
„Protože my dva jsme skoro to samé. Na náš mladý věk jsme si toho prožili hodně. Navíc, Kakashi je teď hodně pod tlakem, Sakura jako medička by mi asi moc nepomohla a Adhu nechci ohrozit. A Yamata a Saie moc neznám a nemohl jsem riskovat.“ Vysvětlil Gekko’ü, což muselo stačit. A jelikož je teď Sasuke uprchlík, je možné, že na něj někdy narazíme, ale nedávám tomu velkou pravděpodobnost.
„A myslíš, že narazíme na něj?“ Zeptal se opět Naruto po kratší chvilce ticha.
„Myslíš Sasukeho? Taky jsem o tom přemýšlel, ale moc bych na to nevsázel. Tak pojď, slova počkají, Šakal ne.“ Nakázal černovlásek a svezl se po laně. Naruto za ním.
Oba mladíci tiše dopadli mezi uličky usedliště, kde Gekko’ü rozpustil provaz, aby zachovali nenápadnost.
„Beino, jsme tady. Drž se u země, dělej to, co dělám já. Jasan?“ Zašeptal Gekko’ü, což Naruto odkýval. Skrčení se pohybovali stíny a tmou, sem tam narazili na nějakého Černého Lovce na obchůzce.
„Útoč jen na to, co dokážeš zabít. Vyber si. Zbavíš se ho, nebo ho necháš projít.“ Nakázal Gekko’ü, když se schovával za jedním rohem budovy. Naruto stál hned naproti němu, taky schovaný za rohem. Chvilku rozmýšlel, ale nakonec blonďák vyběhl a Černý Lovec skončil s kunaiem v zádech.
„Možná se ti to hnusí, ale utajení je pro nás potřebné.“ Pronesl Gekko’ü, když zatáhl mrtvého Lovce do stínů a vytáhl mu ze zad kunai, který potom hodil zpět Narutovi.
„Šakal se stáhnul do skladiště.“ Ohlásil Naruto dostatečně potichu, aby nevzbudil nechtěnou pozornost.
„Tak pojď.“ Zavelel Gekko’ü a společně se dostali do skladiště, Gekko’ü ve vedení sledoval Šakalovy stopy. Nikdo z těch dvou ale netušil, že jeho stopy je zavedou hlouběji do skladiště. Merde’i! Proč si vždycky musí budovat něco v podzemí?
„Měli bychom se rozdělit.“ Nabídnul Naruto a začal něco lovit ve svých pouzdrech.
„Na. Kakashi mi dal pár vysílaček, jsme s ním spojení.“ Řekl Naruto a podal Gekko’üovi vysílačku, který ale nevěděl, co s tím. Jakmile to společně zapojili, mohli se rozdělit a pokračovat.
„Naruto a Gekkou jdou stále po Šakalovi. Nezbývá nám, než jen čekat.“ Informoval Kakashi, když co každou příležitost dostával informace.
„Neměli bychom jim pomoct, Senseii? Vím, že jsou silní, ale jeden nikdy neví.“ Namítla Adha a přešla ke Kakashimu ke stolu.
„Souhlasím. Budou potřebovat každičkou pomoc, co se naskytne.“ Přidala se Sakura a Kakashi se musel rozhodnout.
„Dobře. Dejte vědět Saiovi, Yamatovi a těm dvěma a vyrazíme.“ Stvrdil Kakashi.
„Tady pořád nic, jen bloudím a bloudím. Máš něco, Kočičáku? Kočičáku?“ Gekko’üova strana byla hluchá. Místo toho se nad Narutem ozývalo něco jako zvuky souboje.
„Trošku mu pomůžu. Rasengan!“ Jak blonďáček zamýšlel, tak učinil. Pomocí rasenganu proboural strop nad sebou a následně dírou propadl nejprve Šakal, po něm i Gekko’ü.
„Ale, ale, Uncio. Přivedl sis společnost, jak vidím.“ Ohodnotil Šakal situaci kolem sebe, stál mezi Narutem a přikrčeným Gekko’üem.
„Opatrně, Naruto. Jeho Ninjutsu je zatraceně silné, ale v Taijutsu není zrovna nejlepší.“ Ozvalo se Narutovi ve vysílačce. Uvědomil si, že Gekko’ü už je seznámen s ninjovskými výrazy a vyrazil do boje s pomocí pár klonů. Využil Gekko’üovy informace, ale Šakal ho přechytračil. Chce to nějaký plán. A dost chytrý plán.
„Chce to nějaký plán, Kočičáku!“ Ozval se Naruto do vysílačky asi při pátém pokusu.
„Pracuju na tom.“ Přišla odpověď. Gekko’ü se zatím do potyčky nevrhl, uvažoval nad plánem. Naruto měl výhodu, že měl takovou výdrž. Šakal už ztrácel své síly.
„Voda: Vodní dračí šleh!“ Gekko’ü skončil na pečeti Ptáka a z díry ze stropu se vyřítilo velké dračí tělo. Šakal upnul svoji pozornost na vodního draka a sbíral síly, aby se mohl ubránit.
„Země: Hliněná stěna!“ Vykřikl Šakal a před ním se zvedla hliněná stěna. Dost dobře znal Elementární okruh.
„Jsi dobrý.“ Uznal Gekko’ü, když drak narazil do zdi. Od Šakala vyšlo jen pohrdavé uchechtnutí.
„Ale ne dost.“ Ozvalo se náhle za Šakalem a hrudí mu projel meč.
„Zatraceně, Uncio!“ Zaklel Šakal, když hliněná stěna opadla. Za stěnou ale pořád stál Gekko’ü.
„Krystalový klon?“ Zeptal se Naruto, když Šakalovo tělo padlo na zem bez pohybu.
„No. Sonei ri’scut a’padron’egiarè Kage Bunshin.(Ne. Povedlo se mi zvládnout Kage Bunshin.)“ Odpověděl Gekko’ü a zasunul meč.
„Tak teď už zbývá jenom Bílý Šaman, že?“ Otázal se Naruto, když se oprašoval. Gekko’üův klon taky zmizel.
„Sí. Ale musíme se na něj pořádně připravit. Avaniita.“ Sotva co dvojice udělala jeden krok, ozval se nepříjemně povědomý zvuk.
„Cazze’ia’ro! Zařídil si to tak, aby to tu všechno vyletělo do vzduchu, pokud by padl!“ Informoval Gekko’ü, zvuky nabíraly na intenzitě.
„Sakra! Co teď?“ Znejistěl Naruto. Zbývá jen jedno!
„Vypadneme odtud! Na můj signál!“ Nakázal Gekko’ü a Naruto se připravil. Skoro to vypadalo, že je pohltí výbuch.
„Běž, běž, běž!“ Zakřičel černovlásek a útěk mohl opět začít. Skladiště vybuchovalo a sutiny zachvacovaly každého, kdo neměl to štěstí.
„Pojď! Přidej!“ Popoháněl Gekko’ü. Naruto běžel, seč mohl. Souboj se Šakalem mu ubral na hodně sil.
„Pojď, vstávej! No tak, nahoru!“ Křičel Gekko’ü, když zvedal blonďáka. Výbuch ho totiž vymrštil pár metrů dopředu.
„Nech mě tady, Kočičáku! Zachraň sebe!“ Odmítal Naruto, ale Gekko’ü už měl jeho levačku přehozenou přes svoje rameno.
„Ani na to nemysli! Jsme v tom sakra spolu! Padneš, padnu i já!“ Přerušil ho Gekko’ü a společně pokračovali před výbuchem. Už jim zbývalo jen pár pater.
Kakashi a spol. dorazili ke skladišti. Několikrát se Kakashi snažil navázat spojení, ale neúspěšně.
„Naruto, slyšíš mě? No tak, odpověz. Naruto, jsi tam ještě?“ Zkusil Kakashi několikátý pokus, ale opět marně. Zklamaně poklekl a sundal si vysílačku. Adha, Sakura, Kakkò a Li’iu měli ve tvářích stejný výraz.
„Čistě a jasně, Kakashi! Už jsme skoro venku!“ Ozval se najednou zdeformovaný Gekko’üův hlas. Všichni hned zvedli hlavy v naději. Z hlavního vchodu skladiště vyletělo černomodré torpédo s Narutem jako jezdcem. Hned po nich celé skladiště vyletělo do povětří.
„V pořádku, Volpà. Můžeš slézt.“ Promluvil Gekko’ü, když se mu povedlo zabrzdit. Naruto se unaveně sesunul z jeho hřbetu, sám Gekko’ü sebou taky šlehl o zem.
„Jsem v pohodě.“ Zaslechl Narutův hlas, když se kolem něj všichni seběhli. Sí, ty možná jsi. Ale já se nemůžu vrátit zpět. Gekko’ü polehával na zemi a vypadal i dost pohuble.
„Vítám tě zpátky, G!“ Ozvala se nad ním Li’iu, Gekko’ü musel zvednout pohled. Tobě taky salvia, Li’iu.
„Můžeš mluvit? Proč se nevrátíš?“ Zeptala se Li’iu a přikrčila se, ať má Gekko’ü lepší dosah. Pocítila jeho ledovou tlapu na svém temeni. Nevím proč se nemůžu vrátit. A mluvit taky moc nemůžu. Klika, že umím částečně komunikovat telepaticky. Gekko’üova ruka fungovala jako vodič, Li’iu hned dostávalo informace.
„Takže jsi odkázaný jen na tu trošku telepatie. G, může tohle postihnout každého Lovce?“ Vyslovila Li’iu svojí další otázku, všichni zbylí už byli kolem nich. Sí. Ne že může, tohle se prostě jednou stane, že nad svým propojením ztratíš kontrolu a na nějaký čas takhle zůstaneš. Gekko’ü se už musel hodně snažit, aby navázal telepatické propojení se všemi okolo něj. Adho, tady hra na okarínu nepomůže. Potřebuju nabrat zpět to, co mi ubylo kvůli té přeměně. Na nějakou menší dobu budu nedostupný.
„Co ti teda chybí? Povídej dál, pomůžeme ti.“ Nabídla se Sakura a kdyby Gekko’ü mohl měnit své výrazy, tak by se na něm objevil menší úsměv. Cením si vaší pomoci, ale chybí mi právě svalovina.
„Co teda hodláš robit? Koho máš v úmyslu ulovit?“ Zeptal se Kakkò. V tom to právě je. Potřebuju lidskou svalovinu. Jakmile jí budu mít dostatek, pak možná budu schopen se vrátit. Kdybych se pokusil o návrat právě teď, zbyla by ze mě jen kost a kůže. A to nechcete.
„Kousek odtud jsem zahlédla menší tábor Černých Lovců. To asi nebude stačit, že?“ Ozvala se Adha. Gekko’üův výraz aspoň v těch očích se trošku změnil. Ne, to bohužel nebude stačit. Budu potřebovat víc.
„Tak můžeš vyrazit, Gekkou. Čím rychleji to budeš mít, tím líp a tím dřív nám pak můžeš znovu pomáhat.“ Povolil Kakashi a Gekko’ü se napřímil na čtyři, Narutův plášť měl omotaný kolem těla.
„Dohlídnu na něj.“ Nabídla se Adha, když se zvedl i zbytek. Takovou pomoc jsem teda nečekal.
„Nech si můj plášť, Kočičáku. Aspoň tvůj hřbet pak tolik nestudí.“ Ozval se Naruto a Adha nasedla. Drž se pevně, bude to jízda. Kratičký moment a přeměněný Lovec byl fuč i se svým jezdcem.
„Co vlastně znamená tenhle znak?“ Zeptala se Adha, když už Gekko’ü nabral zpět svoji svalovinu a měl zpět svoji podobu.
„Myslíš tohle?“ Opáčil černovlásek a podíval se na své pravé rameno. Čtyři kosočtverce poskládány v jeden.
„Tohle mi udělali vězni ve vězení. Má to znázorňovat Černý Krystal, nebo tak něco.“ Vysvětlil Gekko’ü a spolkl poslední kousek masa.
„Už jsi v pohodě?“ Zeptala se Adha, načež Lovec přikývl. Společně se vydali zpět do jejich příbytku. Hned u dveří je minula nasupená Li’iu.
„Viděl jsi to?“ Ozvala se Adha, když Li’iu nakvašeně třískla dveřmi. Wou, to muselo být slyšet po celý Vesnici.
„Myslíš ten roztržený ret? Všiml jsem si. Běž za Li’iu, zjistit, co se děje. Já jdu najít toho Figlí d’pùtá.“ Nakázal Gekko’ü a Adha tak učinila. V kuchyni si všiml rozbitého okna, na střepu trošku krve. Trošku nabral na prsty a přičichl.
„No jo! Kdo jiný!“ Zavrčel Gekko’ü a tím samým oknem proskočil. A já mu dával takovou šanci! Tentokrát už ho fakt zabiju! Našel další stopu a vydal se po ní. Takových stop našel ještě hodně, ale nad jednou se musel pozastavit. Tahle je mi dost povědomá. Sasuke? Po stopách dorazil až na jednu mýtinku. Stopy zde končí.
„Tak fajn! Před pikolou, za pikolou, mám vás!“ Rozkřikl se černovlásek a chviličku si počkal. Z lesa se vyřítil Sasuke, hned za ním Kakkò. Gekko’ü jen rozpažil obě ruce a oba běžci už leželi na zemi a krystalové bodce jim mířily na krk.
„Dlouho jsme se neviděli, že Sasuke?“ Začal Gekko’ü při pohledu na druhého černovlasého. Ten jen posílal na obra nevraživé pohledy.
„Ty koukej zmizet, vyřídím si to s tebou později!“ Pronesl stojící směrem k obrovi a už i hlavou mu kynul, aby zmizel co nejrychleji.
„A co ty se tu potloukáš?“ Zeptal se Gekko’ü směrem na Sasukeho. Tomu se očividně značně změnil výraz, hned co Kakkò zmizel.
„Gekkou… nedrž mi tedy čepel pod krkem a já ti to vysvětlím.“ Odsekl Sasuke, hned na to krystalová čepel zajela zpět do Gekko’üovy dlaně.
„Mám tu nějaký nevyřízený účet, ale ten pablb se mi v tom začal motat.“ Vysvětlil Sasuke, když vstal.
„Nechej tak. Já to s ním potom vyřídím. S kým máš ten menší spor?“ Zeptal se Gekko’ü, když si Sasuke upravoval oblečení.
„Nevím, jestli ho budeš znát. Muž jménem Satorìni Junko. Urazil moji čest, tak chci, ať za to zaplatí.“ Odpověděl Sasuke. Satorìni Junko. Syn samotného Bílého Šamana, co se nechal udělat dalším velitelem. Slušné.
„Zvláštní. Zrovna jeho duši potřebuju taky.“ Pronesl Gekko’ü jen tak. Sasuke vypadal, že na něčem uvažoval.
„Normálně bych tě poslal do někam, ale tentokrát musím udělat výjimku. Naštěstí vím, kde přebývá.“ Ozval se Sasuke, což Lovce překvapilo.
„Takže jak si to mám přebrat?“ Zeptal se Gekko’ü, na Sasukeho rtech se objevil mírný, ale opravdu mírný úsměv.
„Výjimečně můžeš jít se mnou.“ Stvrdil Sasuke, načež Gekko’ü přikývl. Společně se vydali najít svůj cíl.
„Tady je. Pěkně všem na očích.“ Okomentoval Sasuke, když dorazili na místo.
„Ale taky ta ochranka. Pěkné vyhlídky.“ Uznal Gekko’ü. Satorìni měl kolem sebe dost početnou ochranku.
„Uvažuješ, jak si je rozdělíme?“ Zeptal se Sasuke, pravačkou svíral rukojeť svého meče.
„Sí. Jelikož jsi tu hlavně kvůli Satorìniho, já si vezmu jeho ochranku na starost.“ Odpověděl Gekko’ü a vytasil.
„Vyčkej si na svůj moment.“ Nakázal ještě před tím, než seskočil z kopce a pustil se do bitky. Cazze’ia’ro! Junko jde sem! Sasuke, sakra pohni! Gekko’ü stihl pobít pár členů ochranky a hned se musel v zádech zaklonit, aby se vyhnul Sasukeho bleskovému oštěpu. Sasukeho oštěp způsobil to, že většina ochranky i Junko se dali na kratší ústup. Hned na to Sasuke bojoval se Satorìnim, Gekko’ü se mohl dál věnovat svému problému. Sasuke bojoval zuřivě, metal bleskové jehlice a ohnivé koule jedna báseň, Junko měl problém s krytím. Beino, tím je půlka mojí práce vyřízena. Gekko’ü se pohyboval v kombinaci krve, sněhu a mrtvých těl, jeho protivníků už ubývalo. Zbyl mu poslední, tak se rozhodl to ukončit rychle. Nechal po svém těle naběhnout fleky a rychlým pohybem setnul posledního člena ochranky. Zatímco si zasouval meč zpět, protivníkova hlava teprve odletěla od těla.
„Chidori Kouken!“ Zakřičel Sasuke a Junko byl v ten moment lapen v bleskové síti, čehož Sasuke patřičně využil. Pár přesných a rychlých úderů poslalo Satorìniho navěky pod zem.
„Tak tím je naše práce hotová, bývalý příteli.“ Uznal Gekko’ü, když si utřel obličej od krve.
„To teda je. Ještě než odejdu, požádám tě o laskavost.“ Pronesl Sasuke, když si čistil svoji čepel.
„Neříkej mému bývalému týmu, že jsi byl se mnou. Aspoň po tomhle bych měl rád klid.“ Požádal Sasuke a už schovával meč.
„Uvidím, co se dá dělat, ale nic neslibuju.“ Stvrdil Gekko’ü. Zase mizíš, co? Beztak.
„Ale pamatuj. Pokud se příště opět setkáme, tak už budeme stát proti sobě.“ Připomněl Sasuke s posměvačným úšklebkem.
„Budu se těšit.“ Opáčil Gekko’ü a oba černovlasí si rozdělili cesty.
Gekko’ü stál nad stolem ve svém pokoji, prohlížel si různé zprávy o tom, co se děje mezi Lovci.
„Chtěl jsi se mnou mluvit, Ursíne?“ Zeptal se černovlásek, aniž by zvedl pohled. Kakkò stál ve dveřích.
„Sí, chtěl. Chcu ti říct, že mířím do Brlohu, snad mi tam medvědi pomůžou, jak krotit svůj hněv.“ Odpověděl Kakkò a přešel ke stolu. Teprve až teď se Gekko’ü narovnal.
„A ode mě žádáš co?“ Propálil ho nechápavým pohledem. Snad to nebude nějaká blbost.
„Možná tak o svolení.“ Odpověděl Kakkò, načež Gekko’ü začal přemýšlet.
„Stihl ses už omluvit Li’iu?“ Zeptal se ještě Gekko’ü před tím, než mohl cosi povolit. Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou.
„Tak ještě než vyrazíš, tak se jí omluvíš. Vím co mezi vámi jiskří.“ Pronesl Gekko’ü po krátké chvilce mlčení.
„A můžu ji vzít s sebou?“ Zeptal se Kakkò nadějně. To by jsi chtěl, co? Ani náhodou.
„Záleží podle toho, co ti řekne. Jinak… jdi už.“ Stvrdil Gekko’ü a Kakkò tak učinil. Gekko’ü opět osiřel.