Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 026

„Takže už mi povíš, co se to děje?“ zeptal jsem se jemně Temari. Už mi to došlo, ale musela mi to potvrdit.
„Jistě že povím,“ skoro odsekla, „já jsem totiž těhotná!“ Zářivě se na mě usmála. Polkl jsem. „To znamená, že... jsem otec?“ zeptal jsem se rozpačitě a opatrně po ní pokukoval s rukama v kapsách.
„Samozřejmě! S nikým jiným jsem nebyla!“ potvrdila a stále se usmívala. „Co je?“ zeptala se a koutky úst jí povadly. Zřejmě si všimla mého otřeseného výrazu a toho, jak na ni poulím oči.
„Ale n-nic. Jen mě to zaskočilo a-a.. je to zvláštní. Jsem otec!“ vykoktal jsem a konečně se zmohl na úsměv.
„Tohle zjištění by otřáslo s každým,“ položila mi ruku na rameno Konan a povzbudivě se na mě usmála.
„Přesně tak,“ potvrdil Jiraya po Temarině boku a stejně jako modrovláska a blondýna se na mě usmíval.
„Není to pro ni nebo pro dítě nebezpečné? Ta soutěž?“ zeptal jsem se nejistě. Dobře jsem si pamatoval, co se stalo, když zaútočil zbytek Akatsuki a Konan málem přišla o své dítě. To nervové vypětí, které mohlo mít něj mohlo mít také vliv. Vždyť ona mohla potratit a také to tak vypadalo!
„No, v prvních měsících snad ani ne, ale... no...“ Jiraya se zarazil a skousl si ret. Stejně jako já si vzpomněl na tu událost. „Je to na tobě, Temari, musíš se sama rozhodnout, zda chceš dál soutěžit a riskovat možný potrat, nebo pouze přihlížet. Ale přiznám vám jednu věc – nějakou dobu uvažujeme, že soutěž zrušíme.“
Pootevřel jsem na to prohlášení pusu. Zrušit to, co tak usilovně chystali?
„Zas tak usilovně jsme to nechystali, takže taková škoda to nebude,“ dodal Jiraya, jako by mi četl myšlenky. I tak jsem byl překvapený, že na to vůbec pomýšlí a vážně o tom uvažují.
„A další úkol bude kdy? Pokud to tedy doopravdy nezrušíte?“ zeptal jsem se stále udiveným tónem. Povzdychl si. „Nevím,“ odpověděl. „S takovou to ani nemá cenu! Konan je těhotná a neúčastní se, Temari to dnes zjistila taky, chraň bůh ještě aby otěhotněla třeba Ino,“ prohlásil napůl v žertu a napůl opravdu otráveně. „Dokážeš si představit její a Saiovo dítě?“ zeptal se mě pak polohlasem. Zvedl jsem obočí a nasadil lehce otrávený výraz nad tím, že odbíhá od tématu.
„Zřejmě budu muset s Gaarou do Konohy prodiskutovat to s Tsunade,“ znovu vzdychl. „Ale jinak blahopřeji k otcovství!“ najednou se usmál a stiskl mi ruku. Jeho náhlá změna ze ztrápeného vzdychajícího starce v bezstarostného mladíka mě zmátla, ale přešel jsem to bez poznámky a cosi zabručel v díky. Asi si na to dlouho nezvyknu. Jiraya se někam do oběda ztratil, Temari se dlouze vybavovala s Konan, Naruto seděl jako bez života u stolu, ostatní kluci ho tak nějak utěšovali a holky si vesele štěbetaly. Zarazil jsem ruce do kapes a vyšel ven, kde jsem si sedl na lavičku. Chvíli jsem byl dokonce v pokušení si jít koupit cigarety. Asuma tvrdil, že uklidňují, ale mě odrazoval už jen kouř, který vyfukoval, takže jak by na mě zapůsobilo, kdybych ho měl v plicích? Ne, tohle jsem zavrhl. Jít se zpít do němoty? Tsunade přece taky pije a přitom zvládá být Hokage, takže na inteligenci to nejspíš taky neubírá. No ale jak by mě Temari sjela, kdybych se dovlekl do pokoje opilý!
K poledni se ke mně Temari přidala. „Co tady posedáváš?“ zeptala se tónem, jako by čekala, že budu skákat do stropu radostí. Zjevně jsem vypadal jako pravý opak.
„Nemůžu už ani sedět?“ zeptal jsem se trochu moc ostře.
„Jistěže můžeš!“ vyštěkla skoro uraženě, pak ale zchladla. „Promiň, jsem teď nějaká... divná. Nejsem zvyklá na tenhle můj stav. Připadám si tak nějak cize, jako by moje tělo už nepatřilo jenom mě,“ omluvila se a přisunula se blíž. „Doufám, že ten človíček mezi námi nic nemění?“ Nechtěla to nejspíš říct jako otázku, ale vyznělo to tak.
„Co by to mělo měnit?“ nechápal jsem, ale uvolnil se a objal ji kolem ramen.
„Když jsem ti to řekla, připadal jsi mi otřesený a ne moc potěšený, spíš nějak, jako bys vůbec neměl radost,“ konstatovala a sklopila oči.
„To není pravda. Teda otřesený jsem byl, ale v dobrém slova smyslu. S každým by snad otřáslo to, že má být otcem, ne?“ opravil jsem ji a pousmál se. Podobně jako já se uvolnila a ovinula paže kolem mě. „Tahle událost mě ale přivádí k otázce, jak to v budoucnu uděláme? Kde budeme bydlet? Nebo navrhuješ střídavou péči?“ Poslední věta byla myšlena jako vtip, ale Temari se na mě vážně podívala.
„Přesně na tohle jsem se chtěla zeptat já tebe. Víš, ty máš v Listové rodinu, já tu mám jen dva otravné mladší bratříčky...“
„To by ses divila, jak dokáže být moje rodina otravná,“ přerušil jsem ji polohlasem.
„Asi jako ty a nepřerušuj mě,“ usmála se. „Chtěla jsem ti jenom říct, že s tebou budu klidně bydlet v Konoze. Můžeme k bratříčkům zajet na návštěvu, když budeme chtít,“ domluvila a nadto mi věnovala široký a moc hezký úsměv.
„Já- nevím co na to říct, nečekal jsem, že ti nebude vadit... že se tak lehko vzdáš...“ zakoktal jsem se. Umlčela mě polibkem.
†
„Nerad to dělám,“ řekl Gaara. „Ale musím,“ dodal a s povzdychnutím vstal. „Tak půjdeme, ne? Zajdi jim to ještě oznámit a můžeme vyrazit,“ řekl k poslíčkovi a poslední větu adresoval Jirayovi. Seděl před ním, očividně nachystaný na cestu.
„Ano, tak to bude nejlepší, musíme to probrat s Tsunade. Jako jeden z organizátorů má právo do toho mluvit. Stejně jako Gai, Izumo a další,“ souhlasil Jiraya a společně vyrazili do náklaďáku. Izumo s Gaiem seděli ve předu. Písečný Kage se svým doprovodem nastoupili a vyjeli směr Listová.