Naruto Bushido – část 8 – Dvojité trable

Otec se synem si vykročovali jenom tak po lese. Ignorovali potencionální blížící se nebezpečí. Museli, protože ani jeden se nechtěl prozradit, kým doopravdy je, jenom by jim to způsobilo další potíže. Jelikož byly oba zahalení ve svých pláštích a maskovali svou přítomnost, tak moc jak to šlo, tak se kolem nich nebezpečné přítomnosti jenom prohnali a nechali je na pokoji. Starší z nich si pak mohl oddychnout.
„Co znáš je?“ Zeptal se syn svého otce.
„Ne, ale to jak se tady pohybují, mi připomnělo, jaký jsem býval,“ odpověděl.
„To máš pravdu, ke Karin ses nechoval zrovna jako gentleman,“ dodal mladší z dvojice.
„Proto taky hledám legendárního Žabího poustevníka, abych se od něj mohl učit,“ řekl otec svému synovi.
„Máš se od něj co učit, po druhé,“ na to mladší.
„Já vím Naruto, já vím,“ na to starší a bylo na něm znát, že poněkud posmutněl.
Zase tak spolu chvíli mlčky šli. Popravdě si toho neměli moc co říct. I když chtěli poznat toho druhého lépe, tak se styděli. Možná znali toho druhého díky povídačkám, co se o obou z nich tradovaly, ale to byla jenom část pravdy. Jací ve skutečnosti jsou, poznali ve chvíli, kdy spolu poprvé střetli své zbraně.
A najednou nebyli v lese sami. Odnikud na ně vyskočilo ze zálohy nespočet pochybných individuí a oháněli se všemožnými i nemožnými zbraněmi.
„Navalte všechno, co máte nebo JÁ Žlutý blesk vám na místě vykuchám!“ Křikl ten nejvíce podivný, zabalený ve špatně obarvené žluté látce.
Otec se synem se na sebe nechápavě podívali a pak se podívali na toho, podivína a rozhodli se, že je všechny budou ignorovat a normálně budou pokračovat ve své cestě, jako by se nic nestalo. Ale těm co je zastavili, se to očividně nelíbilo a tak ten v tom žlutém plášti na ně seslal jakési slabé neidentifikovatelné jutsu. Pro ně to však nepředstavovalo sebemenší problém a tomu špatnému vtipu, se vyhnuli jako nic.
„Myslel jsem, že Žlutý blesk je poněkud silnější,“ řekl Naruto.
„Tsss!“ Procedil zlostně mezi zuby ten špatně obarvený zežloutlý plášť.
Začal skládat velké množství ručních pečetí, ale jelikož byl dost pomalý, tak jim stihl Minato i Naruto v podstatě pohodlně odkráčet z obkličujícího kruhu.
„Kam si myslíte, že jdete!“ Rozčílil se údajný Žlutý blesk a přestal skládat pečetě, protože stejně zapomněl, která měla být další na jeho složitou techniku.
„Nemám, čas se tady s vámi zdržovat!“ Řekl děsivě Minato.
Všem těm pochybným poskokům Zažloutlého bleska to nahnalo strach, někteří to dokonce pustili i do kalhot. A některým to propadlo přes hadry, co nazývali kalhotami až na zem. A opravdu několika se podařilo do toho spadlého i omdlít ze strašlivého hlasu pravého Žlutého bleska.
„Kdo, kdo si!?“ Drkotal zuby promočený zažloutlý.
A ve stejnou chvíli zmizel Minato tomu podvodníkovi z výhledu. Stál za jeho zády a v ruce svíral kunai. Ale jelikož se chtěl polepšit, tak toho podvodníka, tu špatnou až urážlivou napodobeninu nemohl zabít, jenom tak chladnokrevně a bez výčitek. Naruto ho celou dobu pozoroval a dával pozor na to, co jeho otec hodlá dělat.
„Už nikdy nepřepadej lidi nebo se pro vás všechny vrátím a osobně vás pošlu do pekla!“ Řekl výhružným ledovým hlasem Minato.
V tu chvíli z toho mrazilo i Naruta, ale jakmile se k němu jeho tep přemístil zpátky a usmál se na něj, tak ten neznámý strach okamžitě zmizel. Zažloutlý blesk ze strachu omdlel rovněž do vlastní hromádky, kterou ještě při vědomí stihl udělat.
Poté Naruto a Minato bez problémů pokračovali ve své cestě, jejíž cíl byl Žabí poustevním – Jiraiya. Naruto však zatím tajil fakt, že ví, kde se ten starý zvrhlík nachází. Jak tak šli, tak občas se svým otcem prohodil několik slov, ale skoro nikdy to nebyla ani pořádná věta.
„Doufám, že jednou najdu způsob, jak s ním normálně mluvit,“ povzdychl si v duchu Naruto.
Den si prohodil své místo s nocí a oni se oba utábořili, aby si mohli odpočinout.
„Vezmu si první hlídku,“ nabídl se Naruto.
„Ne, Naruto, já si beru první hlídku, pak tě vzbudím,“ řekl Minato téměř otcovským tónem.
Naruto se tomu musel pousmát, protože jenom párkrát zažil podobný tón hlasu od právě Zvrhlého poustevníky a ještě méně častěji od Kuramy. Ale nyní to byl jeho pravý otec, mělo to úplně jiný efekt, než kdykoliv předtím. Nakonec Naruto nemohl protestovat a mazal spát. Vyspal se tak jako ještě nikdy. A spal by i dál, ale to by Minato musel porušit svůj slib a nevzbudit Naruta na hlídku.
„Vůbec by mi nevadilo, kdyby v takových případech lhal,“ stěžoval si rozespalý Naruto někdy uprostřed noci.
„Máš, cos chtěl, tak si nestěžuj,“ ozval se lišákův hlas a Naruto byl v ten moment úplně probuzený.
„Dobrou,“ řekl Naruto na svého otce.
„Děkuji Naruto,“ na to Minato.
A znovu bylo pro Naruta zvláštní, jakým stylem jeho otec vyslovil to jedno jediné jméno, ale už se tomu nechtěl bránit, bylo to fajn. Minato nyní spal a Naruto jej hlídal. I takový člověk, jako Namikaze Minato vypadal docela nevině ve spánku.
Ráno je nečekalo nic jiného, než snídaně a pak pokračovali dále ve své cestě, aby našli toho jednoho člověka. Ale Minato netušil, že Naruto jde za někým jiným, než za Žabím poustevníkem. Cestu, ale zatím měli stejnou.
Několik dní cestovali bez větších obtíží, ale pak najednou se před nimi znovu objevila parta prazvláštních lidí. Tentokrát však očividně vypadli více k světu. Jednak byli mladší, o něco málo starší než Naruto a také více dbali na svůj vzhled.
„Ha, další předstírat, že je Žlutý blesk. Tenhle má alespoň obarvené vlasy,“ šeptl Naruto směrem na svého otce.
„Já ti nevím, Naruto, ale tenhle vypadá spíše jako samuraj, co když se vydává ze tebe,“ pousmál se Minato.
„To by si mohl zkusit,“ přidal výhružný tón do šepotu Naruto.
„Své životy očividně nemáte moc rádi, když si tam tak šuškáte!“ Řekl samuraj obarvený na blond.
„Naruto lásko, nesmíš se tak moc rozčilovat. Nesmíš tak často pouštět démona!“ Řekla očividně přítelkyně toho odbarveného, když se mu věšela kolem paže.
„Říkal jsem ti to,“ smál se Minato Narutovi.
Pravý Naruto jenom nechápavě zakroutil hlavou. Věděl, že budou potíže, protože i když to byli podvodníci, tak je nenechají jenom tak bez ničeho projít.
„To mě budete ignorovat!“ Rozčílil se ten odbarvený podvodník.
„Nerozčiluj se kámo! Kvůli Kyuubimu,“ řekl jeden z doprovodu odbarveného.
Ale očividně to neměl dělat, protože hned na to schytal ránu po obličeji mečem toho falešného blonďáka. Holka co se mu ještě před okamžikem motala kolem ruky, se raději schovala za jednoho z tělesně silnějších poskoků.
„Musíte být úplní hlupáci, že se nebojíte Uzumakiho Naruta,“ řekl ten s řeznou ránou v obličeji a raději se stahoval více do zadu.
„Přesně tak! Takže Navalte všechny cennosti, co máte nebo vás já a Kyuubi no Youko rozpáráme na hadry,“ řekl falešný Naruto.
Opravdový Naruto se však nechtěl nechat zahanbit svým otcem a už stál u toho podvodníka pouze s holýma rukama. Ten se po něm ohnal svým na oranžovo nabarveným mečem, ale Naruto se tomu vyhnul a meč se zakousl hluboko do stromu. Jeho majitel měl značné problémy ten meč vytáhnout ven.
„Tak na co civíte! Pomozte mi!“ Zařval po svých poskocích, ale pomoci se mu nedostávalo.
„Na co čekáte!“ Křikl znovu a podíval se po nich svým „vražedným pohledem“.
K jeho smůle byli všichni poskládaní na zemi vedle sebe, jako ulovení zajíci. Mrtví, ale nebyli, Naruto je pouze omráčil. A náhle ten podvodník ucítil cizí ruku, která svírala tu jeho i rukojeť jeho meče.
„Nepotřebuješ náhodou pomoct?!“ Zeptal se ho pravý Naruto.
Podvodník na něj hleděl se strašlivým strachem v očích. Neviděl mu přes kapuci pořádně do obličeje, ale za to viděl dvě rudé zářící oči. To mu nahnalo takový strach, že chtěl okamžitě utéct, ale cizincova ruka jej stále svírala a proto nemohl.
Naruto prudce pustil podvodníkovu ruku a utíkal jako o život, stále se ohlížel po tom v té kapuci a proto si nevšiml stromu, do kterého svou životní rychlostí napálil. Potom se jenom svezl dolů na zem a zůstal tam ležet bez jakékoliv známky vědomí. Za chvilku mu vyrostla obrovská boule na čele, do kterého se pořádně praštil.
Holka, co se na podvodného Naruta s takovou radostí věšela se nyní, vydala k opravdovému Narutovi, ten tušil, o co takovéto osobě asi půjde.
„Mockrát vám děkuji, že jste mě zachránil. On mě k tomu všemu donutil. Něco takového si chtěla říct, ne?“ Řekl jako první Naruto.
Dívka se na to netvářila nadšeně, že ji ten cizinec tak snadno prohlédl a chtěla mu za tu „urážku“ na její osobě vrazit alespoň facku, ale Naruto její ruku chytil dříve, než se vůbec napřáhla.
„Dávej si pozor na to, s kým se stýkáš. Někdo další už nemusí být shovívavý jako já,“ řekl Naruto a pustil její ruku.
Dívka si z toho sedla na zem.
„Naruto ty to s ženami, moc neumíš, co?“ Řekl Minato na svého syna.
„Naruto?“ Divila se na zemi sedící dívka.
Ale ani minato, ani Naruto jí nevěnovali pozornost a pokračovali ve své cestě, za Zvrhlým žabím poustevníkem.