Z rozkazu královny ledových srdcí IV.

Pevně sevřela víčka a vzteky zaťala ruce v pěst. Zase minula, sakra! Toto ráno byla nesvá. Co na tom, že stovky vrhacích nožů zasáhly své cíle téměř přesně, když dva z nich se válí na zemi v prachu. Neobtěžovala se jejich sbíráním, zhluboka se nadechla, vytáhla další ze svých četných svitků a pokračovala v tréninku vrhu na cíl. Byla na cvičišti již přes hodinu a cítila se příšerně unavená, ale věděla, že nesmí polevit za žádnou cenu. Mohutně se odrazila, vyskočila několik metrů vysoko a další kovový déšť zkropil krajinu pod ní.
„Do hajzlu,“ ulevila si, když opět zahlédla několik ostří blýskat se v trávě. Nešlo jí to, nesoustředila se. A jak by taky mohla! Kousla se do rtu tak silně až jí tenký pramínek krve stekl po bradě a znovu se odrazila. Už v letu si uvědomila její přítomnost. Plížila se k ní ze zadu, ale TenTen neměla ani v nejmenším chuť svůj trénink přerušovat. Vytáhla dva nejtlustší svitky, které si dnes s sebou přinesla, a okolí potemnělo neuvěřitelným množstvím těžkých kovových zbraní, které s ohlušujícím řinkotem zdevastovaly téměř celé cvičiště. Doskočila na jílec meče kolmo zapíchnutého v terči v zemi a přivřenýma očima pozorovala jediný kousek země, který zůstal nedotčen, v jehož středu stála nevítaná návštěva.
„Bylo to opravdu nutné?“ zeptala se lehce podrážděně, ale pak si neslyšně povzdechla a již smířlivěji dodala. „Cítíš se dobře? Asi by ses neměla takhle přepínat…“
„A tebe to snad zajímá?“ vpadla jí bez obalu do řeči. Neměla na tuto ženu, ne na tuto rodinu, nervy. Dnes ne.
„Ano, zajímá,“ elegantním saltem doskočila na jílec dalšího z mnoha mečů a stanula jí tak tváří v tvář, „Máme o tebe starost, TenTen.“
„Vy? Ale nebuď směšná, Hanabi,“ sykla a za pomoci několika rychle provedených pečetí sbalila všechny své zbraně včetně těch, na kterých obě ženy stály, pak se otočila k odchodu. Nechápala, kde vzala tato žena z klanu Hyuuga drzost lézt jí znovu na oči. Ne po tom co si minule vyslechla, po tom co jí vmetla do tváře fakt, že pro jejich vznešenou rodinu není dost dobrá!
„TenTen, stůj. Tak se zastav! Mám pro tebe vzkaz. Hinata-sa…“
„Mě ale nezajímá nic, co by mi tvá ctěná sestra chtěla ještě říct, ksakru! Copak toho minule nebylo dost? Chce si do mě ještě kopnout?“ křikla za sebe, ale neotočila se.
„Ona není nepřítel, pochop…“ snažila se o klidný tón, když ji dohonila a zatarasila cestu.
„Ale je, je mým,“ jemně si pohladila zatím stále ještě dokonale ploché břicho, „ne naším nepřítelem a to, co provedla, jí nikdy neodpustím. A teď se mi kliď z cesty.“
„Nechce tvé odpuštění, chce vaše blaho. Hodně riskuje pro štěstí tvého dítěte.“
„Štěstí? Jaké štěstí? Má být šťastné, že jeho mocná teta z něj udělala bastarda? Má být snad šťastné, že jeho otec musel zavrhnout jak jej tak i jeho matku? Že si právě teď bere úplně jinou ženu, vhodnou ženu? Tohle myslíš tím štěstím, Hyuugo Hanabi?“ propalovala ji tvrdým nelítostným pohledem, do kterého se však přes veškerou její snahu přece jen prodíraly slzy.
„Ale bude volné,“ odpověděla tiše.
„Co tím chceš říct?“ ta věta ji šokovala.
„Neji-san udělal velkou chybu,“ rázným gestem ruky ji umlčela, aby jí opět nepřerušila, „ano, celé je to jeho vina a on to časem přijme. Sázel na dobré srdce mé sestry a myslel si, že co by mu neprošlo v době, kdy v čele klanu stál náš otec, to mu Hinata-sama velkoryse dovolí. Spletl se. Dost, TenTen, nesnaž se mě přerušovat! Ani jeden z vás si nedokáže představit, jak velký nůž má má sestra na krku! Klanu nevládne ona, je jen diplomatická figurka, čestná předsedkyně, obětní beránek, ano i tak ji lze nazvat. Klanu skutečně vládne rada starších mocných Hyuugů, kteří až chorobně lpí na tradicích a kterým je její mládí a měkké srdce trnem v oku. Jediný důvod, proč ji trpí ve svém čele, je fakt, že se zatím příliš nevzpírala zaběhnutým konvencím a hlavně to, že jejím manželem je...“
„Hokage,“ plivnula po ní tento titul, protože už byla z ódy na ubohou Hinatu otrávená.
„Ano, Hokage,“ záměrně přešla její nepřátelský tón, „a jen díky té troše moci, kterou jí manželovo postavení dává, může zajistit Nejimu, tobě a dokonce i tvému dítěti klidný a svobodný život. Pokud ovšem…“
„Pokud ovšem co?“ cloumal jí vztek.
„Pokud ovšem přijmeš její návrh.“

„Já to pořád nechápu,“ rozhodil rezignovaně rukama a jeho žena si nešťastně povzdechla.
Byly tři hodiny ráno a měla za sebou více než vyčerpávající den. Nechtělo se jí v tom znovu patlat a celé mu to již po třetí opakovat, ale zasloužil si to pochopit.
„Čemu přesně nerozumíš, drahý?“ zamumlala trpělivě, ale příšernou únavu z hlasu se jí nepodařilo odstranit.
„No všemu,“ zíral na ni do široka rozevřenýma očima.
Sklopila zrak, nadechla se a pokusila se na posteli nadzvednout. Dítě jí však uštědřilo tak mohutný kopanec, že zkřivila tvář bolestí. Celý den jí trápilo a mučilo, jako by jí snad chtělo dát na vědomí, že s ní nesouhlasí, že je mu z ní zle. Potřásla hlavou, aby zapudila podivné myšlenky, které jí napadaly zřejmě z přetažení a chystala se manželovi odpovědět, ten ji však předběhl.
„Proč sis mě teda brala?“ zkonkretizoval svou otázku, když si uvědomil, jak příšerně strhaně vlastně vypadá, ale i tak potřeboval znát odpovědi na spoustu nejasností.
Nechápavě zamrkala: „Naruto, vždyť víš, že tě miluji, vždycky jsem tě…“
„Ale jsem přece taky cizinec!“
Znovu si povzdechla: „Drahý, ale o tom jsme už mluvili. Já si tě naopak právě proto musela vzít…“
„To taky nebylo dobrovolně?!“ skočil jí rozzlobeně do řeči.
„Jistěže bylo!“ zavírala se jí víčka, ale věděla, že jestli teď usne, už si to nikdy nenechá vysvětlit. „Mě naopak zákony klanu velí vzít si cizince. Přece kvůli genům, vzpomínáš?“
Manželův prázdný výraz jí napověděl samozřejmé – nepamatoval se.
„Ženy mého klanu jsou zodpovědné za to, aby geny našich potomků nezdegenerovaly a proto hledáme muže z řad cizinců,“ mluvila velmi pomalu a doufala, že její jinak báječný choť tentokrát tuto informaci pobere. „Dříve se všechny ženy musely provdat za cizince, dnes to již není natolik striktní, stačí pouze, aby toto pravidlo zachovala jedna dcera z rodiny, zpravidla prvorozená.“
„Takže tím chceš říct, že Hanabi už si může vzít i Hyuugu?“
„Ano!“ vykřikla s úlevou.
„A tak proč si nemůže vybrat i Neji? Proč si dnes vzal Nitami? Vždyť přece TenTen…“
„Neji pochybil a aby unikl trestu, musel se oženit podle zvyklostí,“ rychle pokračovala, aby mu zabránila položit další hloupou otázku. „Muži klanu Hyuuga jsou vázáni povinností neplodit potomky s cizinkami! Jde o zachování linie. Takovéto dítě není Hyuuga v pravé podstatě a vneslo by pouze zmatek. Klan by se nakonec roztříštil. Každý Hyuuga proto musí mít Byakugan, to je smyslem rodové linie. Byakugan je mocná zbraň a obrovská taktická výhoda pro Konohu a proto se každý Hyuuga pro jeho zachování musí svým způsobem obětovat.“
„Tím chceš říct, že naše dítě bude mít Byakugan a jeho ne?“ ujišťoval se.
„Ano, kekkei genkai klanu Hyuuga se dědí po matce. Nejiho dítě mít Byakugan nemůže a proto je pro klan nežádoucí…“
„Ale proč, sakra?“ rozčílil se opět.
Chápala, že tohle nedokáže překousnout, samotnou jí to naplňovalo vztekem, ale měla svázané ruce: „Narušilo by integritu, chci říct rovnováhu klanu.“
„Jakou přesně rovnováhu? Bude to jen malé dítě jako to naše, sakra!“
Vstala, už nedokázala ležet. Dítě jí přivádělo k šílenství a Naruto s těmi svými neustálými otázkami jeho snažení jen umocňoval. Přetáhla přes sebe župan a vyhlédla ven z okna.
„Jsi Hokage, Naruto,“ začala po chvíli zdánlivě odjinud, „a myslím, že už dost dlouho na to, abys pochopil, že to není snadná a ani pěkná práce. Musíš dělat rozhodnutí, která se příčí tvé osobě, ale jsou nezbytná pro blaho vesnice. Posíláš své svěřence a i přátele vstříc nebezpečí a někdy dokonce i na smrt,“ schválně ťala do živého, protože doufala, že tak jí snad konečně trochu porozumí, „ale víš, že udělat to musíš. Víš, že pokud bys polevil, vyměknul, dělal výjimky čišící ze sympatií, systém by se zhroutil. Zavládla by anarchie, chaos… Byl by konec,“ otřásla se zimou.
Přiskočil k ní a začal jí třít ramena, aby nenastydla, z jeho podmračeného pohledu však sálal mnohem větší chlad než z otevřeného okna.
„Něco bys měl o lidech z mého klanu vědět. Jsou silní, hrdí a hlavně vzdorní,“opět se neubránila myšlence, že kdyby každý den neviděla v zrcadle své oči, nevěřila by, že je skutečně jednou z nich „To proto je náš klan svázán tolika pravidly, dělí se na hlavní a vedlejší rodinu se všemi důsledky, proto nekompromisně zachováváme rovnováhu linie. Pospolitost Hyuuga klanu je velice křehká a pokud bych dovolila narození toho dítěte, zhroutí se jednou pro vždy.“
„Jak to myslíš – pokud bych dovolila narození toho dítěte?“ zeptal se nevěřícně.
„Dítě Nejiho a TenTen nikdy nespatří světlo světa. Nesmí!“