Slabá chvilka

Pro ty...

Pro ty jenž očekávají nervy drásající zvraty a silnou dávku napětí, doporučuji opustit od čtení nebo snížit své nároky na povídku pojednávající o autorově podivné filozofii ohledně ninjů Konohy .

Zapalovač se rozžehnul, konec cigarety se zahřál a drobná tyčinka byla vložena mezi rty. Zapadající slunce jej hřálo do zad. Plamínek se pohupoval v rytmu ticha před bouří.
„Ty kouříš?“ rychlá otočka na patě a tvář nastavená k západu slunce.
„Někdy.“ vydechl nikotinový obláček.
„Netušil jsem, že to potřebuješ.“ podotkl kolega.
„Já taky ne.“ usmál se pro sebe kuřák.
„Vždycky jsi tak pěl…“
„Na pravidlech? A proti neřestem? Alkohol, peníze, ženy? Cigarety tam přeci nejsou.“
„Hm… toho jsem si nikdy nevšiml.“ musel přiznat ninja.
„Já do nedávna taky ne.“
„Tobě nevadí…“
„Zanesený plíce? Rakovina? Abych pravdu řekl, po dnešku je jasný, že se k tomuto ani nedostanu.“
„Nebuď pesimistický příteli, jednu válku už jsi přežil.“ usmál se kamarád a poplácal svého druha po rameni.
„Ale za jakou cenu?“ vynesl oslovený námitku a aniž by se otočil, nasál znovu cigaretu.
„Za jakou cenu… myslíš je?“
„Nejen je, ale i sebe.“ přivřel oči.
„To je minulost. Už je to dobré, jsi ninja.“
„A muž,“ usmál se zahořkle, „já jsem to tenkrát úplně…“
„Nevyčítej si to. Nebyla to tvoje chyba.“
„A čí tedy?!“ ohradil se. Jediným švihem nohy udusil právě puštěnou cigaretu do hlíny. Odpovědi se mu nedostalo: „Oni byli hrdinové, to já zbabělec se držel autority pravidel!“
„Kakashi, co to na tebe zase přišlo?“ vzdychl parťák.
„Co já vím? Pitomá nostalgie, co mužům nesluší.“ vytáhl z balíčku další kousek a skousl jej zuby.
„Kde si k nim přišel?“ ukázal na krabičku, co Hatake zastrkával do vesty.
„Asuma mi je věnoval těsně předtím, než…“
„Než odešel na misi.“
„Přesně tak.“ zapálil si.
„A neměl by sis je nechat na památku?“
„Jediná památka, co na něj mám jsou vzpomínky. Vzpomínky, Gaii.“ rozkašlal se.
„Tak vidíš, nejsi zvyklý.“ zasmál se jounin a praskl ho pěstí do zad. Hatake málem polkl cigaretu.
„Máš pravdu, nejsem zvyklý polykat je.“ naštval se. Pro dnešek toho raději nechal.
„Proč jsi vlastně tady?“ rozhlédl se Gai po hřbitově.
„Protože tady mi nikdo neskáče do řeči.“ ušklíbl se pod znovu nasazenou maskou Kakashi.
„Nemusíš být tak hrubý.“ dělal dotčeného Maito.
„Hm, a taky jsem tu dlouho nebyl.“
„Je pravda, že v dnešní době nemáme na ty, co tu už nejsou, mnoho času.“
„A to říká člověk, který se nezastaví v jednom kuse.“ podotkl Hatake.
„Dneska je poslední možnost si porozjímat. Možná je to naposledy v našich životech.“
„Bojíš se smrti?“ nabídl Gaiovi k zapálení, ten samozřejmě odmítl.
„Tak jsem to nemyslel,“ zavrtěla hlavou zelená šelma Listové, „koncem této války se všechno změní. A to, co se prolínalo z minulosti, bude navěky uzavřeno.“
„To byl přímo prorocký výrok.“ pokýval hlavou Hatake.
„Ale kdeže. A ty? Pokud tu válku přežijeme, a to přežijeme, co bude?“
„Co by bylo? Život půjde dál.“
„To znělo, jak z nějakého románu. Proč jsi přestal číst?“
„Neuspokojuje mě to.“ on na to.
„Aha, co tedy budeš dělat?“
„Co bych dělal? Budu ninjou a budu se držet pravidel.“ pokrčil kopírovací ninja rameny.
„Ale vždyť jsi předtím řekl…“
„Řekl jsem, že zbabělec se drží autority pravidel za každou cenu. Já neřekl, že bych nebyl zbabělcem.“
„Ty?“ vítr zašveholil a oddělil několikero plátku růže z kvítí položeného na hrobě.
„Ano, já.“ pohlédl šedovlasý ninja k nebi.
„Ty nejsi zbabělec.“ namítl přítel.
„Jsi si tak jistý… ostatně jako vždy. Ale všiml sis, že všechnu svou bolest vkládám na bedra toho dítěte?“
„Ale no tak, Kakashi.“ poplácal jej po rameni Gai.
„Do mistrovy krve vkládáme všechnu důvěru, sny, naděje, tajemství a především víru. Jsme tak sobečtí. Pomyslel jsi někdy na to, že on je tím pádem zase sám? Že i když jsme si jej konečně začali vážit, nedokážeme jej podpořit?“ sklopil víčko Hatake.
„Já vím, je na to stále přes to všechno sám. Ale on říká…“
„Jako jeho mistr by ve mně měl mít oporu a ne obráceně!“ naštval se Kakashi.
„Ale on v tobě podporu má. Má ji i ve mně, má ji v Hokage, má ji ve svých přátelích. A nejdůležitější je, že to ví!“
„Chci se tě na něco zeptat Gaii.“ změřil si ho pohledem jounin.
„Povídej.“ vyzval jej přítel.
„Co si myslíš, že by se stalo, kdyby Naruto zemřel?“
Nastalo ticho. Mlčení je tísnilo víc než obvykle. Kakashimu se začala třast ruka a roztřeseným ukazováčkem ukazoval nenápadně kamsi za sebe: „Kdyby… kdyby třeba ležel někde tady…“

Ozvala se rána. Kakashi zamrkal. Ležel na zemi a potíral si rukou čelo.
„Co se to s tebou sakra děje?!“ zařval hromovým hlasem Gai a stále držel výhružně pěst.
„Gaii…“
„Už celé dny, jsi zamyšlen a vyhýbáš se nám. Co se to s tebou sakra děje?!“
„Já…“
„Je dobře, že nad tím přemýšlíš, ale začíná tě to pohlcovat! Nemůžeš takhle uvažovat o svých studentech!“
„…“ Hatake na něj strnule hleděl, nemohl se ani hnout. Gai se slzami v očích pokračoval: „ Začínáš se chovat jako před lety, než jsme ztratili Obita!“
„Cože?“
„Myslíš, že by Uchiha na něco takového někdy pomyslel?! Sám jsi po jeho smrti řekl, že jednotvárný pohled na věc mají jen hlupáci řídící se pravidly! Kakashi, uvědom si to než bude pozdě!“
„Co to říkáš?“
„Máš dvě možnosti. Ta první je, že budeš oplakávat minulost a zaslepen vlastním zármutkem nebudeš vnímat výpady nepřítele a to znamená jediné. Nebo si teď utřeš slzy a uvědomíš si, že jediné, co nás může zachránit je víra v sebe a naše nejbližší.“
„Já…“ třeštil uplakané oči Kakashi.
„Tak mi teď řekni, elito Konohy, jak o svých studentech uvažuješ. Špatně jsem tě totiž předtím slyšel.“ mrkl Maito a podal mu rozevřenou dlaň. ajednou si Kakashi uvědomil, že mu stačí pár sekund na rozmýšlení.
„Mám tři žáky. Když se mi poprvé dostali pod ruku, netušil jsem, co s nimi. Byli každý tak odlišní, ale mé nároky dokázali ustát. Sám jsem se tomu divil. Začněme tím děvčetem. Ze začátku jsem tak nějak nevěděl, co s ní. Po letech se z ní stala medička. A velice dobrá medička! Věřím ji, že se nezastaví a dokáže nás v bitvě vyléčit z jakéhokoliv zranění, ba dokonce i těsně, opravdu těsně nad hrobem!“
„Koho tam máš dál?“ podporoval ho Gai, věděl, že mají už z půlky vyhráno.
„Chlapce. Přesněji řečeno dva. Začnu tím starším. V dnešní době se málokdy stává, že v týmu mladší generace se objeví nukennin, já se s tím setkal. Hodně jsem v něj vkládal důvěru, ale když se stalo, co se stát nemělo, musel jsem se zastavit a popřemýšlet nad tím. Došlo mi, že jej nedokáži nenávidět, že jej stále považuji za svého studenta i když jsem kdykoliv říkal něco jiného. Doufám, že se s ním na frontě setkám a bude stát vedle mě!“
„A ten poslední?“
„Ten poslední,“ usmál se Kakashi, „tam je to složitější, příteli. Nikdy jsem netušil, co si mám myslet. Už ode dne, kdy přišel na svět. Bojuje přes nepřízeň osudu, kterou genius jako já nikdy nemůže pochopit. V některých chvílích jsem nechápal smysl jeho konání, ale čím je to děcko starší, tím jej začínám chápat a cítím se provinile za to, že jsem tak již neučinil dříve. Budu stát na jeho straně a když bude potřeba klidně pro něj zemřu, stejně jako za vesnici, páč on je ten, kdo ji stmeluje, jako nikdy nikdo předtím. Vlastně celý svět, nejen Konohu. Jiraya jednou řekl, že je to dítě proroctví, snažím se vyrovnat s tím, že na bedra toho kluka je naloženo tolik.“
„Kluka?“
„No jo vlastně… v našem rozhovoru stále používám označení jako chlapec, děcko, kluk… nechci si přiznat, že dospívá rychle, než si to stačíme uvědomovat. Brzy z něj bude totiž muž. Už je to tolik let, co jej Třetí donesl zabaleného v dece z lesů sem k nám, do trosek, do Konohy.“
Muž pomohl muži na nohy. Oba si utřeli slzy, co dospělým nepřísluší a podívali se na sebe: „Omlouvám se, Gaii. Nevím, co mě to popadlo.“ usmál se pod maskou Hatake.
„To nic, to se tak někdy stane.“ oplatil mu vroucí úsměv Maito a poplácal jej po rameni.
„Nikdy jsem v nitru nepřestal věřit. Věřím tobě, věřím v Hokage, věřím ve své žáky, věřím v naše přátele, věřím v mladou generaci, věřím v sebe, věřím v alianci ninjů,…“
„A to je vše?“
„Ne,“ stočil oko Kakashi kamsi za do dáli a nepouštěl se Gaiova ramene, které na znamení přátelství, stiskl, „ještě věřím v Obitova slova, neboť bez nich bych nikdy nezískal to, co mám teď.“

A tak skončila Kakashiho slabá chvilka, která popadne každého člověka ve chvíli, kdy stojí před něčím velkým a má čas se nad tím zamyslet.
Jak to dopadlo? Kakashi a Gaiem se vydali z bran hřbitova dolů, do Konohy ze které Gai spolu s Yamatem a několika dalšími vyráželi druhý den na misi. Ani to jim později nebylo nic platné, neboť do nadcházející války se dříve či později zapojili opravdu všichni. Ale střet aliance ninjů a jednoho tajemného jednotlivce s nebezpečnými idejemi, patří již do jiného vyprávění.