To je zase den...

"Umění, je prostě výbuch..." Rozplývalo se mladé děvče před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, umění je věčné..."
Počkat, co? Deidaro? Tak jo, zkusím to znova:
"Umění je výbuch..." Rozplýval se mladý chlapec před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, už jsem tu přes sto let a říkám ti, že umění je věčné..."
Cože? No tak fajn!:
"Umění je výbuch." Říkal chlap před domem, co byl na kousky.
"Ne, Deidaro... Počkat, ty máš nový lak?
No to si ze mně děláte legraci, ne?!
Tak stál někdo před polorozpadlym barákem a hádal se s někým, koho znal o umění. Když tu se k nim blížila podezřelá osoba se zrzavým hárem.
"A dost!" Oznámila ona osoba. "Jde se domů, musíme umýt nádobí!"
"Ale dneska meje Hidan!" Nedal se loutkař.
Zrzek ho přejel pohledem. "Ty přece víš, jak myje Hidan nádobí.
Loutkař se zamyslel nad posledním Hydanovým mycím dni. "No jo, pak jsme ještě týden sháněli nové nádobí... Jenže já mám loutkové představení." Vymlouval se Sasori.
"Tak dobrá - Deidaro?"
"Ne! Dneska jdu do kadeřnictví!" A s ženským výkřikem upaloval někam do centra Konohy.
"To né!" Zvolal zoufalý Pein. "Už dva týdny myju nádobí! Proč to musím dělat zrovna já?!"
"Itachi, Musím najít Itachiho!"

Mezi tím...

"Další, prosím..."
Itachi se vecpal dveřmi do malé místnůstky.
"Á, už si jdete pro brýle, že? Pane Uchiho... Tak, tady je máte."
Šťastný Itachi přebral svou objednávku a div se nepodlomil pod tíhou krabičky s brýlemi.
"Co to sakra je?" Divil se, když krabičku otevřel. Uvnitř ležely dva předměty, podobající se plechovkám...
"Náte, zkuste si je... Itachimu se pod tíhou nespočtu dioptrií zatočila hlava.
"Ou, to je síla." Po prozkoumání okolí zjistil, že vidí naprosto perfektně.
Na malý pultík odložil žádanou peněžní částku a vysokými výskoky odskákal ven z budovy.
"Itachi!"
K černovláskovy se přiřítil ufuněný Pein, který se zoufale snažil zadržet mdloby.
"Itachi, - ty - ty jsi takový rozumný - já - já tě prosím - MUSÍŠ UMÝT NÁDOBÍ!"
Itachi, zhrozen novou zprávou si odkašlal.
"Víš, Peine - dneska jsem vyluštil všechny křížovky, co jsme měli doma a odeslal je. Třeba vyhrajeme milion. Pak by jsme si mohli konečně koupit myčku, o které snila Konan."
Nechápavý Pein, hypnotizoval Itachiho očima. "A?"
"Tím chci vlastně oznámit, že jsem odvedl za dnešek dost úmorné práce a že mám právo na odpočinek!"
"Když jsi to teď zmínil..." Začal Pein.
"Hihihi, Konan by mi mohla pomoct..."

Doma

"No ty jsi se zbláznil!"
Pein už měl slzy na krajíčku. Teď už zbývá jen Kakuzu, Kisame a Tobi. Jenže Tobi nádobí mýt neumí, Kisame myje místo nádobí sebe a Kakuzu je na pracovní dovolené...
Aloe u rohu malé "místnosti" se jen zašklebilo a spokojeně spalo dál.
"Ku*va, za****ej Deidara nechá ten zk***enej lak na ty jeho pos**ný vlasy uprostřed týhle poď***ný místnosti!"
Chudák Hidan si ani neuvědomil, že ho lak na vlasy nevnímá a řítil se přímo do nádobí.
"Ku*va!"
"Tak to vypadá Peine, že to tvé nádobí se mýt nebude."
A u organizace Akatsuki už zase vládnul mír a klid...

"A ku*va, Kakuzu se vrátil!"
Ale no tak Hidane, nemluv před Tobim sprostě...