Láska bez citu 14

Tamui je vzal do Konohy jinou cestou, než kterou používá většina ninjů. Abumi už jí jednou šel, ale ani tak nebyl schopný najít vchod, dokud ho Ebisu neotevřela. Stejně se mu ale nechtělo vejít do černé díry, která je zvala dál.
„Proč nemůžeme jít normálně bránou?“ zeptal se mladík, když zakopl v tmavé chodbě.
„Ty už jsi někdy viděl projít branou ANBU?“ zeptala se Ebisu jako by mluvila s b*bc*m.
Abumi se sám pro sebe zamračil a dřív, než stačil odpovědět, vložil se do rozhovoru Tamui: „Ano, ale jen párkrát. Není vhodné ukazovat nepříteli tajné cesty do Konohy.“
„A Cho ji znát může?“ zeptal se Abumi jaksi nejistě.
„Root tyto cesty také někdy používá, ale jen zřídkakdy, protože oni se většinou potřebují dostat pod vesnici a nikoliv do ní.“ vysvětlil kapitán a nechal ji jít samotnou. Ve tmě nemělo smysl utíkat.
„Vlastně jsi mi neodpověděl na otázku Abumi.“ připomněla se Ebisu, když mladík zůstal mlčet.
„Konožskou bránu jsem viděl jen jednou takže...“ řekl a nechal větu nedokončenou.
„A kterou?“ zeptala se Ebisu trochu zvědavě. Podobnou odpověď nečekala.
„Severní, když mě přivedli do vesnice.“ odpověděl Abumi, jako by si nebyl jistý, jestli jí vůbec má odpovídat.
„Kdy to bylo?“ položila senzibilka další otázku.
Abumi se na ni krátce otočil a potom trochu neochotně odpověděl: „Před třemi týdny.“
„Nevyrostl jsi tady.“ řekla Ebisu spíš jako konstatování.
„Ne.“ odvětil nováček s nevyřčeným přáním, aby to byla poslední otázka.
„Shrňme si to.“ nadhodila Ebisu a začala odpočítávat na prstech. „Nechodil jsi na akademii, takže jsi ani nikdy nebyl ve skutečném týmu. Nejsi vlastně ani z Konohy ale jen z jejího okolí, pokud jsi vůbec ze Země Ohně. A jsi pořádný slaboch. Vysvětlí mi někdo, jak se tohle dítě dostalo přes přijímací testy?“
„Testy?“ zeptal se Abumi trochu zmateně. Tomu ostatnímu rozuměl, ale to poslední ho překvapilo.
„To je snad vtip ne?!“ zeptala se vztekle kunoichi a měla sto chutí ho teď zabít. Ona i všichni ostatní museli riskovat své životy ve zkouškách, proti nimž jsou ty jouninské brnkačkou, a tohle neschopné dítě je dělat nemuselo.
„To by stačilo!“ okřikl je Tamui a otevřel cestu napovrch.
„Tys to věděl!“ obvinila ho Ebisu a pod maskou se zamračila a zlostně přivřela oči.
„Jestli dělal zkoušky nebo chodil na akademii, není vůbec tvoje věc, takže doufám, že s tím hned teď přestaneš.“ přikázal Tamui aniž by vyvrátil její předpoklad. Neměla sice pravdu, ale on to předpokládal, takže ho potvrzení jeho domněnky nijak nepřekvapilo.
„Fajn.“ procedila Ebisu skrz zuby a vydala se pryč. „Budu ve svém pokoji, kdyby mě Hokage potřeboval.“
„Dobrá.“ souhlasil kapitán dobře si vědom, že nic jiného mu stejně nezbývá, a otočil se na svého svěřence se slovy: „Můžeš jít taky. Určitě jsi unavený, tak se trochu prospi. Dám ti vědět, jak to dopadlo.“
„Ne.“ řekl Abumi s odhodláním, které u něj Tamui ještě neviděl. „Neopustím ji jen proto, že mě bolí nohy.“
„Dobrá.“ odvětil kapitán a pokynul jim rukou, aby ho s Cho následoval.
„Nemám důvod bránit ti.“
Abumi se pousmál, byl rád, že mu to Tamui nepřikázal.

Na dveře se ozvalo zaklepání a Hokage s jakousi nadějí v hlase zavolal: „Pojďte dál.“
Nemohl si být jistý, jestli se jedná o jeho postrádané ANBU, ale doufal v to. Pokud ta žena skutečně ztratila svou chakru, kapitán s ní bude muset vejít dveřmi a vykašlat se na plížení a nečekané objevování.
A měl pravdu, za dveřmi skutečně stál Tamui ve společnosti Abumiho, což samo o sobě starého muže uklidnilo.
Žena, která vešla s nimi, nic neřekla, ale Hokage si byl i tak jistý, že je to ta členka Rootu a nejen díky její masce.
„V nemocnici je všechno připravené.“ ujistil je Hokage a teprve potom si všiml, že někdo chybí.
„Ebisu si šla odpočinout.“ odpověděl Tamui na Hokageho nevyřčenou otázku, když si všimnul jeho výrazu.
„Dobrá. Neplýtvejme tedy časem.“ řekl Hokage a sám vyšel ze dveří. Znovu musel zalitovat, že Tsunade opustila vesnici. Právě teď by se jim její zkušenosti hodili.

„Buď tak hodný a do ničeho se nepleť ano? Oni vědí, co dělají a nic se jí nestane, uvidíš.“ řekl Tamui Abumimu, když byl Hokage s Cho z doslechu.
„Budeme čekat tady?“ zeptal se Abumi nervózně a prohlédl si nemocniční chodbu.
„Ano. Dovnitř půjde jen Hokage-sama.“ odpověděl Tamui a sám se posadil. Pauzu už docela uvítal.
Jeho chráněnci se to zřejmě moc nelíbilo, ale nakonec ho napodobil.
„Nemusíš se bát. Brzy budou hotoví.“ ujistil ho Tamui a sám se nervózně podíval na dveře, které se za Hokagem zavřely s jakousi nevyhnutelností, která ho tížila. Neuměl si ani představit život bez charky, doufal jen, že se Hokage vrátí s dobrými správami.
„Co přesně jí budou dělat?“ zeptal se Abumi a přerušil tak proud jeho myšlenek.
„No...“ zamyslel se Tamui a znovu se na něj otočil. „Nejdřív zřejmě klasickou lékařskou prohlídku, aby zjistili, jestli má nějaká fyzická zranění.“
„A potom?“ přerušil ho mladík nervózně.
„Pak nejspíš přijde řada na zkoumání její chakry. Nejspíš během lékařské prohlídky dají poslat pro Ebisu.“ odpověděl Tamui aniž by nějak komentoval mladíkovo chování.
„Proč pro ni?“ položil Abumi další otázku a v jeho hlase kapitán poznal jakýsi odpor k té ženě.
„Je jednou z našich nejlepších senzibilů, ale především s ní byla celou dobu, takže ji budou chtít minimálně vyslechnout.“ vysvětlil Tamui a povzbudivě mu položil ruku na rameno.
„Chápu.“ řekl mladík s jakýmsi smířením a klidně se opřel. Nejspíš z něj na chvíli opadly všechny starosti, nebo ho jen přemohla únava, ale Tamui poznal, že jeho svěřenec usnul.