Láska bez citu 13

Tempo, kterým museli běžet kvůli Abumimu, bylo dost pomalé, aby si Tamui dostatečně odpočinul a nepotřeboval zastávku. Upřímně i počítal s tím, že ji brzy vezme na vlastní záda, aby si i Abumi trochu odpočinul.
Velitel věděl, že Abumiho něco učili celý jeho krátký život, ale taijutsu to rozhodně nebylo, proto taky stále zpomalovali až se Tamui rozhodl navrhnout: „Chvíli ji vezmu, odpočineš si po cestě.“
„Dobře.“ souhlasil mladík se smíšenými pocity. Nemyslel si, že by kapitán usiloval o její život, ale spíš ho zmátlo to s odpočinkem. Neměl pocit, že by mu mohl další běh nějak pomoct.
„Kdyby jsme běželi moc rychle, tak se ozvi ano?“ připomněl mu velitel a zpomalil dost na to, aby nechal Abumiho zastavit prvního. Bude lepší, když to on vybere místo, kde zastaví, než velitel. Mladý ANBU klidně nemusel s tou neobvyklou váhou navíc pořádně zastavit.
Oba ANBU se zastavili a Abumi Cho předal svému veliteli.
„Běž první.“ přikázal Tamui a nechal ženu, aby se ho chytila.
„Hai, taicho.“ špitl mladík a jen nerad se k nim otočil zády.
Ebisu byla už někde vepředu a tak ji musel mladík dohonit, což se ukázalo, jako mnohem snazší, když nesl jen svoji váhu.
I velitel je brzy dohnal a tak mohli pokračovat bez dalších přestávek až do setmění.

„Co kdybys ji vzala ty a pokračovali jsme.“ navrhl velitel, ale zdvořilost byla zbytečná. Ebisu musela poslechnout.
„Chceš běžet bez přestávky?“ zeptala se ANBU váhavě, ale i tak přešla k nim, aby si vzala členku Rootu od velitele.
„Ano. Dostat ji do Konohy, je teď naší největší prioritou.“ potvrdil Tamui a nechal ji, aby slezla z jeho zad.
„Tak ji dej Abumimu.“ navrhla Ebisu a pod maskou nakrčila nos. Nést ji na zádech bylo podle ní až příliš ponižující.
„Ne, vezmi ji ty.“ přikázal Tamui a protáhl si záda. Sám už cítil únavu. Běželi celý den a on navíc bez přestávky celou cestu k nim. Samozřejmě jejich pomalejší tempo mu dalo čas vzpamatovat se, ale ta doba, během které ji nesl, ho dost unavila.
Jeho vlastní únava ovšem nebylo to jediné, co mu bránilo vyhovět jí. Abumi byl sám taky unavený. Sice nejspíš zvládne cestu do Konohy, ale určitě ne s další zátěží.
„Nesnáším tě.“ špitla Ebisu, když si ji brala na záda.
„Možná, ale jsem tvůj velitel.“ připomněl jí Tamui a jen krátce zkontroloval Abumiho, který se nezdál moc nadšený, že pokračují.
„Musíš ještě vydržet, brzy budeme v Konoze.“ ujistil ho kapitán a vytáhnul ho na nohy.
„Jistě.“ odvětil mladík poněkud pesimisticky a rozběhl se za Ebisu, kterou hnal vpřed vztek.

Za Tamuiem už začalo vycházet slunce, když konečně zahlédl skálu s zatím ne úplně rozeznatelnými tvářemi.
„Už tam brzy budeme.“ řekl snad, aby povzbudil Abumiho, který vypadal, že se brzy zhroutí.
„Nesla jsem ji celou noc.“ postěžovala si Ebisu a prakticky ji hodila na zem. Mladá žena ovšem měla dost vytrénované reflexy a i přes současný handicap byla schopná udržet se na nohou.
„Nikdo ti neřekl, abys ji pouštěla.“ vytkl jí Tamui a přešel blíž k nim.
„Mohla by jít taky sama.“ navrhla Ebisu a na protest si sedla.
Tamui se pod maskou zamračil a vytkl jí: „To by jsme mohli rovnou dát pauzu a pokračovat později.“
„Já jsem pro.“ vložil se do rozhovoru Abumi a taky se posadil.
„Jak myslíte.“ zašeptal kapitán trochu otráveně a nastavil jí bez dalších slov záda.
Cho mu zase bez námitek vyhověla a ani se nepodívala, jestli se za nimi ostatní rozběhli. Podle zvuků však mohla poznat, že minimálně Abumi to udělal.
„Co se stane až budeme v Konoze?“ zeptal se mladík, když dohnal svého velitele.
„Čeká ji lékařská prohlídka a nějaké další testy.“ odpověděl kapitán jako by o nic nešlo.
„Bude z ní pokusný králík?!“ vykřikl Abumi pobouřeně a vyvedl tím velitele z míry.
„Ne.“ odvětil nakonec, a když se úplně vzpamatoval z jeho náhlé přehnané reakce, dodal: „Jde jen o běžné věci. Musíme o tom zjistit co nejvíc, jinak jí ani nikomu dalšímu nepomůžeme. Hned jak proběhnou všechny prohlídky a testy bude volná, nemusíš se o ni bát.“
Abumiho to nejspíš moc nepřesvědčilo, ale mlčel.
„Samozřejmě, že z ní bude pokusný králík.“ vložila se do rozhovoru Ebisu, které se zřejmě dotklo, že ji tam jen tak nechali.
„Jak to myslíš?“ zeptal se nováček podezřívavě.
„Nemáme nikoho dalšího, kdo by tím trpěl, takže cokoliv, by jsme mohli vyzkoušet jako léčbu, bude na ní, ty tr**b*.“ objasnila mu nakvašeně senzibilka.
„Přestaň s tím. Nikdo o léčbě zatím nemluvil a pokud vím, tak ty prohlídky a testy budou jen běžná rutina, kterou si nakonec projde každý ninja.“ vynadal jí Tamui, i když sám dost dobře nevěděl, co ji vlastně čeká. Cho s tím samozřejmě počítala, ale neměla důvod vložit se do jejich rozhovoru.
„Každý si tím projde?“ zeptal se Abumi nedůvěřivě.
„Většinou ano. Mělo by jít o běžné testy týkající se chakry a jejího oběhu. Například pokud tě zraní Hyuuga tak na ně jdeš prakticky povinně a automaticky.“ ujistil ho Tamui a přidal do kroku. Už tam raději chtěl být, aby nemusel odpovídat na další otázky. Zvlášť když na ně neznal odpověď.
Jediné, co ho trápilo, byl Abumiho až přehnaný zájem o tuhle dívku. Nebylo by na tom nic až tak špatného, ale tady šlo o bývalou členku Rootu. Tamui si byl téměř jistý, že se mu to nakonec šeredně vymstí a jeho dobré srdce to zničí.