Naruto Icha Icha special 25

Zpátky:
„Aha,“ zaznělo od Ino.
„Kolik je hodin?“ zeptal se Shikamaru.
„Právě vychází slunce,“ odpověděl neurčitě. „Jak ti je, Ino?“ kývl bradou na břicho blondýnky.
„Jo, docela v pohodě, myslela jsem, že to bude horší,“ odvětila s mírným úsměvem.
„Hinata ti s Narutovou pomocí zastavila krvácení,“ vysvětlil Shikamaru.
„Cože? Hinata umí léčit?“ podivil se Sasuke. „A co s tím má společného Naruto?“
„Jo, učí se, zatím zvládá jen základy, ale má potenciál a vůli, takže věřím, že se časem zlepší“ odpověděla mu Ino.
„Hinata neměla dostatek čakry, tak jí během léčení dodával svou,“ doplnil druhou odpověď vedoucí týmu.
„Aha… Kdy máte v plánu se vrátit do Konohy?“ zajímal se dál černovlasý muž.
„Nejspíš už dnes odpoledne. Vypadá to, že Sai a Ino jsou už docela v pořádku a nechceme se tu moc zdržovat, aby nás tu nikdo nezastihl,“ protáhl se Shikamaru a sundal z vlasů gumičku.
„Jasně, rozumím,“ přikývl. „Nevadilo by, kdybychom šli s váma?“
„Žádný problém. Nejste unavení z hlídky?“ vyptával se, zatímco vlasy opět svazoval do svého typického culíku tvaru ananasu.
„Trochu. Kdyby to nevadilo, šli bychom si teď na chvíli lehnout,“ nadhodil Sasuke.
„Jen si poslužte. Nevím, jestli je nějaká postel vedle volná, kdyžtak si vezměte spacáky,“ řekl Shikamaru, vstal a začal sklízet vlastní spací pytel. Sasuke přikývl a vydal se za svým týmem.
Blondýnka se pokusila dostat do sedu, ale při větším pohybu jí tělem projela ostrá bolest. Ihned se zakousla do ruky, aby výkřikem nevzbudila Hanabi, případně někoho od vedle.
„Proboha, co to vyvádíš?“ vyděsil se Shikamaru a okamžitě přispěchal na pomoc. Ino rychle vstala z postele a podívala se na svou ruku, kde se vyjímal přesný otisk jejích zubů, v místech slabší kůže si prorazila cestu i krev. Když stála, rána na břiše tolik nebolela.
„Jsem v pohodě. Chci vědět, jestli můžu chodit, nebo ne,“ udělala zkusmo pár kroků. Nějak zvlášť ji to nebolelo.
„Myslíš, že by bylo lepší, kdybys šla po svých, než kdybychom tě nesli?“ ptal se vůdce.
„Jo, myslím, že jo.“
„Fajn.“
Shikamaru šel zkontrolovat vedlejší pokoj. Jakmile vešel dovnitř, naskytl se mu pohled na Naruta a Hinatu, která stála vedle postele v jeho oranžové mikině, mračíce se na Naruta sedícího na posteli. Všiml si, že je Shino s Kankurem zaujatě pozorují zpoza dek, zatímco si Kiba bezstarostně chrápe.
„Co se tady děje?“ zajímalo Naru.
„Manželská hádka,“ zasmál se písečný ninja.
„To musíš začínat i ty, Kankurou-san?!“ vyjela na něj Hinata a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.
„Stalo se něco, Shikamaru?“ ptal se Shino.
„Ne, jen jsem chtěl říct, že okolo poledne vyrazíme. Čím dřív, tím líp. Teď se rozednívá, takže můžete ještě chvíli odpočívat,“ pohlédl na Kibu, který právě kousal do polštáře.
„Skvěle! Hinato, jdeš si lehnout?“ usmál se na ni Naruto s pusou od ucha k uchu.
„Ne,“ odvětila, protože potřebovala na záchod. Cestou při tom přemýšlela o blonďákovém chování. ´Jak to myslí? Dělá si jen legraci, nebo je v tom něco víc?´ Doufala v to druhé, ale u Naruta si nebyla ničím jistá. Možná by měla přistoupit na jeho hru na manželé. Mohla by to být zábava a kdo ví, třeba z toho později nebude jen sranda…Na druhou stranu jí vadilo, že takovou věc rozhlašuje, protože kdyby se to dostalo k jejímu otci – kdo ví, jaká by byla jeho reakce. Věděla, že by tu legraci nepochopil. Jakmile se vrátila do pokoje, všichni opět klidně spali. Hlasitě zívla. Uvědomila si, jak je unavená, a tak se rozhodla ještě si lehnout – k Narutovi. Sice si už mohla vytáhnout spacák, ale když už jednou překonala svůj stud a navíc, když jí to on sám nabídl, tak proč toho nevyužít. Přece jen, bylo to mnohem pohodlnější.
Chtěla se přikrýt, ale v dece byl zachumlaný Naruto. Zkusila potáhnout za volný kousek přikrývky, ale vzbudila tím Naruta. Oba leželi na boku čelem k sobě. Dívali se vzájemně do očí. Bylo to, jako by si povídali bez jediného slůvka. Naruto se nadzvedl, aby zpod sebe vytáhl deku a mlčky přikryl dívku ležící vedle něj. Ještě chvíli takhle leželi, pak se jim začaly zavírat oči. Místnost se brzy naplnila spokojeným oddechováním a lehkým chrápáním. Jen na posteli u dveří se někdo převaloval.
Sai nemohl usnout. Spal už dlouho, takže nebyl unavený. Po chvíli to už nevydržel a vstal. Sotva udělal první krok, projela jím pramenící z nohy, ale dala se vydržet. Potichu zmizel z pokoje a vydal se na průzkum. To, co hledal, našel brzy. Nejistě došel k pokoji, kde ležela Ino a zkoumavě ji pozoroval. Shikamaru v pokoji nebyl a Hanabi spala. Blondýnka otevřela oči a lehce se usmála, když zaregistrovala pár černých očí.
„Ohayo, Sai.“
„Dobré ráno, Ino…Kde je Shikamaru?“
„Šel se projít a taky sehnat něco k snídani,“ odpověděla dívka. Sai udělal pár kroků k ní, aby nestál jen tak ve dveřích. Až teď si Ino všimla, že kulhá. Najednou měla výčitky svědomí, že se na jeho stav nezeptala hned po probuzení. „Posaď se,“ navrhla mu a ukázala na svou postel.