Naruto Icha Icha special 24

„To je parádní, že na nás narazili,“ pochvaloval si.
„Jo, to je,“ povzdechla si Hinata. Naruto se na ni koutkem oka podíval a dal si ruce za hlavu. „Nemáš je ráda, viď?“
„Ne! To není pravda, jen… Ze Sasukeho pořád vyzařuje temnota. Mám z něho strach. A ti tři se nezdají být o nic moc mírumilovnější. Možná Juugo, když nemá zrovna tu zabíjecí náladu, kvůli které je se Sasukem, tak je hodný a milý. Všimla jsem si, jak mluví se zvířaty, a tak…“
„Já vím. Sasuke mě taky trápí, ale snažím se ho udělat lepším, jenže to potrvá delší dobu, a jestli se mi to vážně podaří, tak to bude zázrak.“
Hinata se usmála. „To máš pravdu. Ale tobě se to podaří, protože máš v sobě sílu všechny změnit. Ostatně já jsem toho důkazem.“
„To mi říká každý, koho potkám. Zajímalo by mě, kde se to ve mně vzalo,“ zasmál se a vešel do pokoje. Natáhl se na volné posteli a zavřel oči.

Nato si ale Hinata uvědomila, že je tam o postel méně. Původně si mysleli, že když se budou střídat na hlídce, tak to ničemu vadit nebude, ale s tímhle nikdo nepočítal. Přemýšlela, jestli si má vytáhnout spacák, nevěděla však, kde nějaký je. Navíc, kdyby ho hledala, mohla by všechny probudit způsobeným šramotem.

„Ehm… Naruto-kun?“ začala si hrát se svými prsty, jako vždy když se cítila trapně nebo rozpačitě.
„No…?“
„Já… nemám, kde spát, už tu není postel. Nevíš, kde je nějaký spacák?“ šeptala.
„To netuším. Ale jestli chceš, můžeš si lehnout ke mně,“ navrhl a posunul se ke zdi. Hinata se nejprve polekala, ale pak se zamyslela. Buď bude spát na zemi, kde se nevyspí a navíc nejspíš prochladne, nebo překoná svou stydlivost a lehne si k Narutovi. Rozhodla se pro druhou možnost.

Naruto sledoval, jak jde váhavě k posteli a lehá si úplně na kraj zády k němu. Přehodil přes ni deku a přitáhl Hinatu k sobě. „Já tě nekousnu. Stejně je ta deka krátká a nepřikryla by nás oba,“ vysvětlil. Hinata zčervenala. Byla Narutovi tak blizoučko, dokonce měla pořád na sobě jeho mikinu, ze které cítila jeho vůni.
„A-arigatou, Naruto-kun.“
„Dokonce spolu dneska i spíme. Vážně jsme jak manželé, že?“ pousmál se. „No nic, oyasumi Hinata.“ „Oyasuminasai Naruto-kun,“ popřáli si a za chvíli se ocitli v říši snů.

Dalšího dne je čekalo milé uvítání v podobě Sasukeho, který vešel do místnosti a zkoumavě je pozoroval. Naruto se vzbudil a polekaně hleděl na člena týmu Hebi. „Co je? Ty mě děsíš-ttebayo.“
Ten se na něj tázavě podíval. „Čím?“
„No, tváříš se…“ hledal správná slova: „no…prostě jako bys mě při něčem nachytal,“ vysvětlil.
„Nevěděl jsem, že máš něco s Hinatou,“ poznamenal Sasuke.
„He? Cože? No jo, jsme manželé, víš?“ mrkl na něj.
„Cože? Odkdy?“
Vtom Hinata otevřela oči. Jejich rozhovor poslouchala téměř od začátku. „Naruto-kun, neplácej hlouposti!“ zamumlala ospale.
„Náhodou to nejsou žádné hlouposti, to je vážná věc!“
Hinata se posadila a napjatě pozorovala Naruta. Nechápala, jestli to myslí vážně nebo si dělá jen srandu. „Naruto-…!“ „Hinato…!“
Sasuke se zájmem pozoroval, jak se ti dva hádají. 'Vtip nebo ne, opravdu jsou jako manželé,' pomyslel si a odešel z místnosti.

Zamířil si to opět ven, ale když procházel kolem vedlejšího pokoje, všiml si Ino, Hanabi a Shikamara. Potichu vešel dovnitř a podíval se, jestli je tam ještě někdo. Když se pořádně rozhlédl, všiml si šrámu, který se táhl Ino přes břicho. Jak ji tak pozoroval, vzpomněl si na Sakuru a na ty časy, kdy spolu byly na ostří nože a jak bylo srandovní jejich boje pozorovat.
„Sasuke-kun?“ vytrhla ho ze vzpomínek blondýnka. Ani si nevšiml, že se už probudila.
„Ohayo, Ino!“
„Co tady děláš, Sasuke-kun?“ Ino se lehce začervenala. Sasuke byl vždycky pěkný kluk, ale teď byl přímo sexy. Než jí odpověděl, upřel ještě jednou pohled na její břicho.
„Tým Hebi dostal misi. Cestou zpátky jsme narazili na toto místo a potkali Naruta s Hinatou, když měli hlídku. Tak nás napadlo ji za ně převzít, ať si odpočinou.“ Ino se chtěla ještě na něco zeptat, když vtom se probudil Shikamaru.

„Ohayo, Sasuke. Nebyl v noci žádný problém?“ Oba se na něj nevěřícně podívali.
„Jaktože víš, že tu jsou?“ ptala se okamžitě blondýnka.
„Ehm… měl jsem v noci malý incident s Juugem. Ten mi o všem řekl.“

V noci:
Shikamaru se neklidně převaloval na zemi, až se zcela probudil. Potřeboval nutně na záchod, a tak zamířil rovnou do koupelny. Šel potichu, aby nikoho nevzbudil. Jelikož byla noc a s vykonáním potřeby opravdu spěchal, vtrhl do koupelny bez klepání. Nenapadlo ho, že by tam někdo mohl být. V místnosti byla tma, tak šel po paměti dál směrem k záchodu. Kráčel rychle, když vtom do něčeho vrazil. Nebo do někoho? V tu chvíli to co stálo před ním, nadskočilo leknutím. Najednou ucítil, že mu něco kape na nohu. Instinktivně s ní uhl.

„Kdo je to, co je to?“ ptal se otráveně Shikamaru.
„Juugo!“ zněla odpověď. Shikamaru ihned skočil k vypínači a rozsvítil. Nato si všiml, že u záchodu, kde ještě před chvílí stál, je trochu mokro. Nejhorší na tom ale bylo, že teď Juugo po vykonání potřeby stál čelem k němu s odkrytým přirozením. Shikamaru se okamžitě otočil.
„Proč je u záchodu mokro?“ zeptal se s neblahým tušením po tom, co mu Juugo řekl, že už se může otočit.
„No, ehm… já jsem se tě tak lekl, že jsem nadskočil při tom, co… no… však víš.“ Shikamaru vyvalil oči a okamžitě si šel nohu. „Co tu vlastně děláš?“ ptal se ho, když si drhl nohu mýdlem. Juugo mu vše vysvětlil a při tom vyčistil podlahu.
„Aha… Super! Ale teď už vypadni!“ rozkázal a vyhodil ninju z týmu Hebi za dveře. Pak mohl konečně i on v klidu vykonat svou potřebu.