Gaara/Saira...Prolog.

"Sensei! "křičela jsem přes celou písečnou vesnici.
"Gaara-sensei! "Nemohla jsem uvěřit tomu, že by se Gaara zase zpozdil. Byla jsem trochu naštvaná, neměl by mě pořád nechávat samotnou. Měl se víc starat o čas. Myslela jsem, že Kazekage bude chodit včas, ale to jsem se mýlila. Sedla jsem si do tureckého sedu a čekala, kdy přijde.

"Ahoj, Sairo." prudce jsem nadskočila a postavila se na nohy. Když jsem se otočila, stál tam.
"Jdeš pozdě." poznamenala jsem už zcela klidně a vyrovnaně.
"Promiň, měl jsem práci." omluvil se. Znělo to nepatřičně. Práci...? Pomyslela jsem si, tu máš vždycky. Nemyslela jsem to nijak zle, ale opravdu té práce měl hodně. Zadívala jsem se do jeho očí, byly jako obvykle ledové. Jeho chladný pohled směřoval do těch mých. Neuhnula jsem, na jeho chování, už jsem byla zvyklá. Zkřížil si ruce na prsou.
Trochu jsem se pousmála.
"Tak co to bude dnes? " zeptala jsem se.
"Boj z blízka," zamyslel se, "naučíš se nové techniky."
"Techniky?" optala jsem se nechápavě, byla to u mě podivná reakce.
"Techniky boje na blízko." odpověděl zcela klidně na moji otázku.
"Boj z blízka není zrovna tvoje parketa." poznamenala jsem zvědavě.
"Máš pravdu, a proto jsem sem někoho pozval, jeho jméno je Rock Lee. Doprovází ho Uzumaki..."
"Naruto!" přerušila jsem ho. Toho kluka jsem sice neznala osobně, ale zachránil celou Listovou vesnici, navíc to byl Gaarův přítel. Znala jsem to jméno z doslechu.
"Kdy dorazí? "pokračovala jsem otázkou.
"Dneska." odmlčel se a pokračoval: "Vlastě už by tu měli být."
Kývla jsem a zadívala se na cestu, která vedla k cvičišti. Gaara udělal to samé.
"Už jsou tu." poznamenal a pousmál se.
Měl pravdu, po cestě se k nám někdo blížil. Byli dva vedle sebe, jeden celý v zeleném oblečení s vestou a druhý v oranžovo-černém oblečení.
"To jsou oni?" zamyslela jsem se nahlas.
"Ano." odpověděl Gaara na mou otázku, i když to bylo zbytečné.