Písečná bouře 42

Suki dopis zase složila a s úsměvem se podívala na jeho vlastníka.
„Je od ní hezké, že napsala.“ špitla dívka a jen matně si uvědomovala, že ji Kazekage nechal přečíst svou osobní poštu.
„Ano, mám v plánu jí napsat odpověď, tak jsem se chtěl zeptat, jestli jí chceš taky něco vzkázat.“ odpověděl Gaara a znovu na chvíli odložil svou práci.
Suki se nad tím zamyslela a s úsměvem odvětila: „Jen že jsem moc ráda, že to dopadlo tak dobře a že je šťastná.“
Gaarovu tvář na okamžik ozdobil úsměv a potom mladík odpověděl: „Určitě jí to vzkážu, ale chtěl jsem s tebou probrat ještě jednu věc.“
‚A už je to tu.‘ projela jí hlavou pesimistická myšlenka, ale nahlas jen řekla: „Ano?“
„Až přijde dopis od Kankura, že je v pořádku, tak mu budu posílat odpověď, tak jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš do Kamenné taky poslat nějaký dopis. Pokud vím, tak jsi žádné hlášení ani nic osobního nepsala. Nevím sice, jestli ti to nezařídil Kankurou nebo tak, ale...“
„Nepsala.“ přerušila ho Suki s jakousi tichou výčitkou. Nic ovšem nevyčítala Kazekagemu, jen sobě. Její sestra má o ni jistě strach a ona se neobtěžovala ani napsat, že dorazila do Suny.
„Aha, no jestli teda budeš chtít něco poslat, tak to potom pošleme s dopisem pro Kankura.“ nadhodil Gaara opatrně, protože si nebyl úplně jistý, co se jí teď honí hlavou.
„A nemohli by jsme to poslat už dřív?“ zeptala se Suki váhavě.
„Jistě.“ zašeptal Gaara zmateně a neubránil se otázce: „Stalo se snad něco?“
„To jen, že jsem zapomněla napsat do Kamenné, že jsem dorazila v pořádku.“ odpověděla Suki zkroušeně a pokusila se na něj usmát.
„Pokud tě trápí jen tohle, tak si nemusíš dělat starosti. Do Kamenné jsme poslali dopis po tom, co tě Temari našla v poušti.“ uklidnil ji mladý Kazekage a lehce se na ni usmál.
„Vážně?“ zeptala se dívka nejprve s nadšením, ale potom se podezíravě zeptala: „A co přesně bylo v tom dopise?“
„Nenapsali jsem tam, že si skoro umřela v poušti, jestli tě trápí tohle a navíc ti ho můžu dát přečíst.“ odpověděl Gaara a zvedl se ze židle.
Jeho odpověď ji trochu zaskočila a proto vyhrkla: „Ale jak? Není snad v Kamenné?“
„Veškerý kontakt mezi vesnicemi se zakládá v podobě kopií. Ty dopisy jsem jednoduše napsal dva a jeden z nich je založený v archívu.“ odpověděl Kazekage a snad nevědomky se opřel o stůl, čímž si shodil jednu z hromádek.
Gaara se chvíli tvářil, jako by ho někdo polil vařící vodou a potom se strnule podíval na spoušť, kterou sám způsobil. Komínek, do kterého strčil totiž samozřejmě nebyl jediný, který se zhroutil.
„Ehm...Gaaro?“ oslovila ho dívka váhavě, protože Kazekage na první pohled vypadal, že se zhroutí. „Nemáš dneska trochu víc práce, než normálně?“
„Mám.“ zašeptal Kazekage zkroušeně a svěsil hlavu.
„A mohla bych ti s tím pomoct?“ zeptala se Suki, ale jen matně si uvědomovala, že se neptá jen z lítosti, ale i jednoduše proto, že by tu ještě chvilku ráda byla s ním.
„Pokud máš čas.“ zašeptal Kazekage zkroušeně, kleknul si a začal se sbíráním dokumentů.
„Já to posbírám a ty si to roztřídíš, ale někde mimo stůl, platí?“ navrhla dívka a klekla si vedle Kazekageho.
„Díky, ale vážně to nemusíš dělat.“ ujistil ji Gaara a v jeho hlase šla slyšet vděčnost.
„Dneska už mám všechno hotové, takže až do rána mám volno, i když bych se ráda v noci trochu vyspala.“ zasmála se dívka a začala se sbíráním dokumentů.
„Díky.“ zopakoval mladík a zase se zvednul, aby roztřídil, to co už měl v rukou.

Suki se nejprve vůbec nedívala, co přesně to vlastně sbírá ze země, ale čím víc papírů jí prošlo rukama, tím častěji si přečetla alespoň nadpisek. Velvyslankyně z Kamenné se několikrát pozastavila nad dokumenty, které musel Kazekage projít, ale spousta z nich byla docela jasná. Šlo především o hlášení z různých oblastí. Ať už to byli průzkumné jednotky, pohraničníci, senseiové nebo běžní ninjové. Suki ovšem nejvíc zaujala zpráva, kterou Gaara projít nemusel. Byl to spis o rekonstrukci potrubí podepsaný předešlým Kazekagem.
Když mu Suki spis podala, tak se na něj Gaara jen krátce podíval, zkontroloval, že žádné stránky nechybí, a uložil ho do šuplíku se zašeptáním: „Tohle počká.“
Suki se na něj chvilku jen tak dívala a potom se odvážil zeptat: „Nemáš teď opravdu nějak víc práce, než obvykle?“
Gaara jí pohled vrátil a přiznal: „Vlastně ano, když přijde na důvěru, tak absolutní mají jen mí sourozenci a Baki. Teď, když jsou oba pryč, tak mi přibylo všechno co dělali.“
„To je toho tolik?“ zeptala se dívka váhavě a podala mu další srovnané dokumenty.
„V podstatě ne, ale zvlášť Kankurou se staral o docela velkou část hlášení a říkal mi jen to důležité nebo neobvyklé, ale teď si to musím všechno projít sám.“ vysvětlil Gaara stručně a s děkovným úsměvem si od ní vzal další papíry.
„A Baki ti s tím nepomůže?“ ptala se Suki dál a trochu nepřítomně projela pohledem všechny hromádky, které až doteď udělali.
„Baki má už teď hodně práce a navíc převzal všechny Kankurovi povinnosti v radě, víc po něm chtít nemůžu.“ odvětil Gaara a položil na zem další dokumenty. Za chvíli to budou mít hotové.
„Možná by sis měl najít někoho, kdo ti pomůže.“ navrhla Suki a podala mu poslední papíry.
„Snad, ale já nemám čas na hledání někoho spolehlivého.“ odvětil Kazekage s jakýmsi trpkým úšklebkem a postavil se.
Suki se na něj chvíli jen tak dívala ze země, než přijala jeho ruku, která ji vytáhla na nohy, a odvětila: „Pokud se na to budeš dívat takhle, tak budeš mít pořád moc práce.“
„Snad, ale raději bych to probral někde jinde. Od rána jsem nic nejedl a už začíná být čas na večeři, takže...“ řekl a své pozvání nedořekl, jen otevřel mlčky dveře.
„Já jsem pro.“ odvětila dívka a vyšla ven. Sama toho na oběd moc neměla, jen krajíček chleba a trochu másla. Gaara měl pravdu, večeří nic nepokazí a ona snad vymyslí, jak svému jedinému příteli, který v Suně zůstal, aspoň trochu pomoci.