Všechno má svůj čas, Temari ze Suny

Dorazila do Konohy v poměrně dobrém čase. Byla zde sama, protože bratr to tak chtěl.
„Á, Temari-san, dochvilná jako vždy.“ Pochválil ji Izumo.
„Díky, tak, kde je můj doprovod?“ ptala se.
„To budu já.“ Oznámil nově příchozí vůdce klanu Nara, Shikaku. Temari se lehce začervenala. Onen muž jí tolik připomínal jeho syna. Nechtěla si domýšlet, jak bude Shikamaru vypadat v jeho letech…
Z myšlenek byla vytržena otcem dotyčného.
„Je čas, Temari-san, mám vám také sdělit, že je na vás, kde se ubytujete. Přeci jen Konohu již dobře znáte.“
„Vyberu si jako posledně. Vaše žena umí skvělé umeboshi…“ další rozpravu už Izumo s Kotetsu nezaslechli. Vzdalovali se jim.
Nasadili nechápavé výrazy alá přišel-jsem-o-něco?

„Bylo by dobré, kdyby se naše akce více spojovaly. Tím získáme lepší koordinaci.“
„Máte pravdu, musíme už konečně přestat být tak ostražití a věřit v ostatní.“ Dodala blonďatá Hokage.
„Kdyby bylo na mě, vybral bych tuhle misi,“ prstem mladý Nara ukázal na svitek, který obsahoval podrobnosti. „Kde by se hodily schopnosti tvého bratra,“ svoji řeč na moment směřoval k Temari. „Choujiho, Nejiho s Kibou a Shinem a Sakurou v záloze,“ dodal vzápětí.
„Brilantní, moc dobře víš, co na to řeknou Naruto, Lee a Sai?“ povzdechla si Tsunade.
„To je právě ten fór. Naruto, Lee, TenTen, Hinata a Temari by byla první vlna, druhou by tvořili Kankurou, Chouji, Neji, Kiba s Akamarem. Třetí to bych byl já, Sai, Ino, Shino a Sakura, coby medička připravená kdykoli zasáhnout.“
„Podrobnosti zítra, pokud mě omluvíte, mám ještě na starost nemocnici.“ Obrátila se na Temari. „Doufám, že zde budete jako doma.“
„Děkuji,“ vstala a poklonila se odcházející Hokage.
„Minule si chtěla vidět náš les…“ začal neohrabaně Shikamaru.

„Dále už nemůžeme,“ varoval ji Shikamaru.
„Chápu, tajné a zákazné území.“ Dodala zcela automaticky Temari.
„O to tak nejde, ale pokud bychom zašli dále narazíme na naše jeleny, kteří netolerují cizí přítomnost. Natož přítomnost žen. Proto se o jeleny starají výlučné mužští členové klanu Nara. A varuju tě, za žádnou cenu nechoď do jakékoli části lesa sama. Jeleni by tě brali jako hrozbu a zaútočili by na tebe.“
„Díky za informace,“ usmála se Temari jedním ze svých vzácných upřímných úsměvů.
Shikamarem se začalo rozlévat teplo, které šlo od srdce. Pousmál se a vychutnával si tuhle tichou chvilku. Tedy dokud v dálce neuslyšel mámin hlas.
„Jdeme?“ nabídl ji nečekaně své rámě.
„Jdeme,“ Temari rozhodně neodmítla tohle gentlemanské gesto.
Zpoza stromu vykoukla jelení hlava, hledíc na vzdalující se dvojici…

Když znovu skončila v pokoji, který klan Nara nenazval jinak než Temařin pokoj se nemohla v posteli pohodlně uvelebit. Stále se převalovala a přemýšlela proč se tohle děje.
Právě koukala do ztemnělého stropu, na kterém byl vyobrazen les Nara, a i v té tmě se daly rozeznat obrysy jelenů schovávajíce se za stromy. Scenérie to byla vskutku impozantní. Tedy zaujal ji jen jeden jelen. Ten s největším parožím. Jak je možné, že si tohohle dříve nevšimla?
„Temari!“
Náhle sebou trhla, kdyby postel nebyla tak velká, spadla by na zem jako zralé ovoce. Spěšně vstala z postele. Popadla vějíř a promyšlenými kroky se dostávala ke dveřím.
„Temari!“
„Kdo je tam? Seš to ty Shikamaru?“ dům opět nabyl ticha.
„Temari!“
Tentokrát měla u sebe vějíř a nebála se ho použít. Nebála se, už toho v životě zažila tolik, aby se něčeho tak primitivního bála.
„Temari!“
Trhnutím se dveře posunuly a ona ztuhla jako sloup. Nebylo to ze strachu, nýbrž z posvátné úcty. Na chodbě stál mohutný jelen s majestátním parožím. Nebyl typický hnědý, jeho srst se zlatavě leskla, přesně tak jako Temařiny vlasy.
Kopyta při dotyku se dřevem nevydávaly byť jen jediný hluk. Zato oči, malé černé korálky se na ní dívaly s tichou prosbou. Jeho tlama se vůbec nepohnula. Nebylo třeba. Ona mu dokonale rozuměla.
„Temari!“ zopakoval ještě jednou. „Musíš se mnou. Jako žena budoucího vůdce klanu Nara potřebuješ vědět za jakých podmínek je formována naše harmonie právě s tímto klanem.“ Více už neřekl, otočil se zády k ní. Každý by pochopil, že naznačuje, aby naskočila.
„Nejsem oblečená.“ Podotkla pohotově Temari. Jelen otočil svojí hlavou. „Tam kam jdeme tohle stačí a tu věc, co držíš. Tu tam též nebudeš moci mít. Mimochodem říkají mi Shikado, neb ten, co vládne jelenům.“
Něco Temari našeptávalo k poslechnutí. Odložila vějíř a naskočila na jelena. Pak se stalo nečekané. Narostla mu černá křídla, jedno máchnutí stačilo k jejich letu.
Pak vše vypadalo jako sen. Kolem nich se mihotalo tolik světel, vítr je laskal svým teplem. Měsíc zase osvětloval letícím poutníkům nebeskou cestu. Temari nepochybovala o tom, že ví kam mají namířeno.
Let, dá-li se to tak nazvat, trval opravdu krátce. Sotva se nadála, už stála uprostřed lesa. Pak pochopila, kde je. Na posvátné půdě jelenů.
„Až se probudíš, nebudeš si tohle pamatovat. Vzpomeneš si, až se z tebe stane manželka budoucího vůdce klanu Nara a od teď je ti zakázáno mluvit. Rozuměla?“ Dodal spěšně Shikado. Temari jen kývla na souhlas.
Během cesty viděla tolik jelenů, nejen jich. I spoustu dalších, které neuměla pojmenovat, ani nazvat. V dálce viděla bílý stín… snad to není?
„Ano, my chráníme poslední jednorožce, kteří přežívají dodnes. Už za časů Rikuda byl jejich počet děsivě nízký. Jistě sis všimla dalších. Nemám čas ti vše říkat. Později pochopíš. Nyní si vezmi támhleten svitek, pořádně si ho pročti a podepiš vlastní krví.“
Udělala to. Byla to smlouva s jeleny. Nebylo to však na Kuchiyose no jutsu, ale byla to dohoda o nevměšování se. Jinými slovy to bylo varování, že pokud se nebude řídit pravidly, jeleni přestanou shazovat parohy a opustí tento les. Opravdu moc nechápala, proč to musí číst a znát manželky mužů klanu Nara, či obráceně. Spatřila zde i mužské podpisy.
„Ty nevíš? Tak dobrá, tyto pravidla jsme obdržely od Senjuu Hashiramy, který nás sem přivedl. Ihned se nás ujal klan Nara. Sepsali jsme tyto ‚zákony‘ pro blaho všech. Klan Nara bude chránit les a vyrábět medikamenty. My zase máme, kde být za cenu našich parohů a po naší smrti i těl. Jednoduché. Ovšem i my máme své limity, kdy můžeme, a kdy nesmíme shazovat naše parohy. Já jsem nejstarší žijící jelen. Brzy však vyberu svého nástupce.“
Temari se tvářila dojatě, bezmyšlenkovitě si prokousla prst a krví se podepsala. Smotala svitek, položila ho na místo. V duchu pronesla motlitbu za všechny dříve podepsaném dokonce i pro svou „tchýni“.
„Volám vás, obyvatelé!“ najednou se celý les naplnil jeho „řevem“. Jako odnikud nebylo na tom malém paloučku místa ke hnutí. „Pozdravte se s budoucí ženou vůdce klanu Nara. Jmenuje se Temari ze Suny.“
„My tě zdravíme, na důkaz respektu tě musíme lépe poznat.“ Promluvilo všechno zvířectvo najednou.
Ačkoli se Temari nebála. Někteří obyvatelé jí nebyly po chuti. Jako například šestinozí pavouci velcí jako krysa, či čile chodící hmyz velikosti kotěte. Největší zájem o ni projevily létající divoké kočky, veverky, co vypadaly jako fretky a hnědo srsté lišky s ocasem na konci rozdvojeným.
Se všemi si symbolicky potřásla tlapkou a usmála se na ně.
„Je čas jít.“ Jen kývla. Nasedla na Shikada, z jeho hřbetu ještě zamávala. „Jsi uznána. Vedla sis mnohem lépe, než Yoshino, která, když spatřila Kumezu na místě omdlela.“ Pochválil ji Shikado. Pak v rychlosti doplnil, když mu došlo, že neví, co to Kumezu jsou. „To byli ti velcí pavouci. Mimoto, už můžeš mluvit. Opustili jsme les Kikoba. Tak jsme ho pojmenovali.“
„Já bych stejně asi mluvit nedokázala. Stále mám pocit, že bych o vás měla znát více.“ Slyšet svůj vlastní hlas bylo tak zvláštní.
„Na první dojem to stačí. Jsme tu. Rychle usneš a ráno si nic pamatovat nebudeš.“ Seskočila ze Shikadova hřbetu. Poklonila se, poděkovala a bez dalšího ohlednutí zmizela ve svém pokoji, který opustila před pěti hodinami… usnula opravdu velice snadno.
Shikado jen pokýval hlavou. Roztáhl svá křídla a vydal se zpět domů.

Jak přesně Shikado předpověděl. Nic nevěděla. Jen měla pocit, že se jí něco zdálo. Ovšem podvědomě to všechno věděla. Proto ani netušila proč se vždycky při vzpomínce na les klanu Nara cítí jako doma.
Za pár let to měla zjistit. Do té doby si více všímala krásy přírody a každá další společná mise s Konohou ji dávaly jistotu, že znovu uvidí Shikamara.
Souhra Konohy se Sunou se stávalo lepší a lepší, až se rozhodlo o trvalejším pobytu ninjů v té druhé vesnici. Temari si záměrně vybrala Konohu.
Neuplynulo ani šest let, kdy se Temari za věčných řečí od Kankura a nečekané podpory od Gaary vdala za nyní již nového vůdce klanu Nara, Shikamara.
A tehdy se vše vrátilo tam, kam má. Na své místo. Ve svatební noci se vzpomínky tiše a plynule vrátily, proto požádala o pomoc svoji tchýni.
„Je dobře, žes přišla za mnou.“ Dále ze sebe Yoshino vychrlila tucet dalších věcí. „Naším největším úkolem je udržovat naši domácnost v harmonii s přírodou a ona se nám odmění.“
„Ano, Shikado-sama něco takového naznačoval. Dobře, budu se jimi tedy řídit. Že mi v nouzi poradíte, prosím?“ obrátila se s prosbou na svoji tchýni. Bylo dohodnuto.

Jednou v noci se opět nad svým územím proletěl jelen s černými křídly. Vskutku vše bylo na svém místě. Jako jeho čas, který právě vypršel…