Láska bez citu 09

Amon šel chodbou a důkladně si prohlížel všechny škvírky pro případ, že by v nich našel tajnou chodbu, tak jak to dělal už poslední tři hodiny, ale nikde nebylo nic zvláštního. Místnosti vypadaly tak jak čekal, odporné brlohy, kde vyspávalo až příliš mnoho lidí až příliš dlouho. Nic extra pro jeho cvičené smysli.
Amon při pohledu do jednoho z nich jen nakrčil nos a raději šel dál. Tenhle byl snad nejodpornější, ale snad nebude vadit, když tohle neprohlédne.
„Pořád se vyhýbáš smradlavým úkolům?“ zeptal se hlas za ním.
„Vůbec ne, taicho, už jsem tam byl.“ zalhal muž jakoby nic a otočil se na něj.
Velitel se sice nezdál úplně přesvědčený, ale ze lži ho neobvinil: „Dobrá, ale nikdy neuškodí udělat to dvakrát.“ Jistota byla jistota.
„Jak chceš, Tamui.“ zabručel si Amon sám pro sebe a vešel dovnitř. Velitel ho napodobil a sám se dal do prohrabávání špinavého oblečení.
Amon ještě nakrčil nos a potom se zohnul, aby sám prohlédnul kus oblečení. Jenže uprostřed pohybu se zarazil a zase se narovnal.
„Stalo se něco, Amone?“ oslovil ho Tamui a také ustal v činnosti.
Amon jen zvednul ruku, aby byl kapitán chvíli tiše a počkal. Potom přešel ke stěně a položil na ni ruku.
„Je za ní ještě jedna místnost.“ prohlásil nakonec docela klidně a o kousek ustoupil. Velitel jen přikývl a nechal Amona, aby zeď otevřel pomocí dotonu.
„Máme štěstí, že jsi to našel, ale vypadá to, že se o to nepřítel už postaral.“ prohlásil kapitán klidně a podíval se na zničenou místnost.
„Cítil jsem spáleniště a proud vzduchu od té zdi.“ odvětil Amon snad, aby se pochlubil.
„Ano velké štěstí, zvlášť když si pomyslím, že už jsi to tu jednou prohledal.“ nadhodil Tamui nejspíš, aby se jeho kolega věnoval práci.
„Ehmm... ano, štěstí.“ potvrdil ANBU a zamířil dovnitř.
„Co si myslíš?“ zeptal se kapitán a prohlédl si místnost.
„Vsázel bych na výbušný lístek. Alespoň podle smradu.“ odpověděl Amon ne úplně jistě a nakrčil nos.
„Poškození by odpovídalo.“ potvrdil kapitán a zvedl ze země kousek papírku a prohlédl si ho.
„Našel jsi něco?“ zeptal se Amon a podíval se po skříňkách, které ovšem neobsahovali vůbec nic.
„Bohužel.“ potvrdil Tamui důkladnost nepřítelova počínání. „Ale myslím, že tu pracovali na té technice. Je tu hodně popela. Nejspíš půjde o spálené dokumenty.“
„Vypadá to tak.“ potvrdil Amon a vydal se ven. „Pokud to všechno zničili, tak asi chtěli zamést stopy, protože si mysleli, že prohrají.“
Velitel jen přikývl, tohle dávalo smysl.
„Ebisu si myslí, že je nejspíš vedl senzibil, jinak by tak slabí ninjové jen těžko odhalili naše přátele z Rootu.“ prozradil Amon její teorii.
„Ano, nemohla to být náhoda, možná kdyby byli pohromadě, ale podle Ebisu se rozdělili, dřív než jsme došli na dohled, že?“ ujistil se velitel.
Amon jen přikývl a zeptal se: „Co řekneme Hokagemu?“
„Neboj, já to nějak zařídím, vy se zatím postaráte o tu holku. Možná se jí nebude tak úplně líbit představa lékařské prohlídky.“ odpověděl kapitán a vyšel ven, nemělo cenu se tu zdržovat. Nepřítel zametl stopy. Ovšem pokud tu byl skutečně senzibil tak to bylo pochopitelné. I on by zametl stopy, kdyby cítil hned dva týmy silných ninjů, kteří se sem blíží.
„Určitě ji musíme tahat sebou?“ zeptal se Amon otráveně. „Když teď nemá chakru, tak nás bude jen zdržovat.“
„Já vím, ale byla zasažená tou technikou a právě teď je její tělo jediným zdrojem informací o tom jutsu.“ připomněl mu velitel a zamířil chodbou ven.
„Vím, že je ta technika důležitá, ale neměli by jsme právě proto co nejrychleji zamířit do Konohy?“ zeptal se Amon se smíšenými pocity.
„Potom se tedy musíme rozdělit. Já půjdu napřed. Někdo pak bude muset jít s ní pomaleji.“ souhlasil velitel s jeho poznámkou.
„Ale kdo?“ položil dlouhovlasý ANBU otázku, na kterou možná ani nechtěl dostat odpověď.
„Vím, že Abumi by ji nesvěřil nikomu z vás, ani mně ne. Myslel by si, že se jí jen potom zbavíme, a já ho celou cestu poslouchat nebudu a ani ho nebudu chytat, kdyby se rozhodl vrátit se. Takže bude muset jít s ní.“ zauvažoval Tamui a poškrábal se na hlavě. Dost nerad nechával svého svěřence samotného. Obzvláště s cvičeným zabijákem bez soucitu.
„Myslím, že by měl mít sebou senzibila, protože kdyby se jí vrátila chakra, mohla by ho napadnout a jen senzibil ho zvládne varovat včas.“ navrhl Amon a velitel se pod maskou ušklíbl.
„Máš štěstí, že ta výmluva dává smysl, ale stejně ji budeš muset ještě předhodit Ebise.“ řekl Tamui se smíchem a nechal ho v chodbě samotného.

Ebisu na ně čekala venku a zdála se dost otrávená.
„Tak už můžeme jít?“ zeptala se hned, jak uviděla vyjít Tamuie.
„Ano, my půjdeme, ale ty se zastavíš pro Abumiho a společně s ní půjdete do Konohy.“ odpověděl kapitán a přidal do kroku, nechtěl se s ní hádat.
„Proč já?“ vykřikla Ebisu nespokojeně a dohnala ho.
„Protože jsi senzibil.“ osvětlil jí Amon jednoduše. „Poznáš, když se jí vrátí chakra.“
„To není důvod, proč to mám odnést zrovna já!“ vyštěkla ANBU naštvaně.
„No... vlastně to je ten důvod.“ zasmál se Amon.
„Já odmítám dělat chůvu.“ trvala na svém Ebisu.
„Možná je bez chakry, ale ani tak nepotřebuje chůvu.“ namítl velitel a svižným krokem vyrazil pryč.
„Já nemluvila o ní.“ odsekla Ebisu a rozesmála tím Amona. Zato jejich kapitán svěsil hlavu.
„To, že je nový, neznamená, že potřebuje hlídat.“ namítl Tamui důrazně.
„Vážně si to myslíš?“ zeptala se žena tiše, jako by od něj ani nechtěla odpověď.
„Ano, myslím!“ ujistil ji podrážděně a přidal do kroku.
„Jenže co je s námi, tak zatím jen pokazil na co šáhl.“ špitl Amon, čímž byl výjimečně na její straně.
„Z té naivity vyroste, nebojte se.“ ujistil je velitel ne příliš jistě a rozběhl se k vesnici. Amon ho přirozeně následoval, ale Ebisu se musela rozběhnout na druhou stranu s ponurým zavrčením: „Jenom aby!“