No Escape

Není úniku…
Celý čas mi v hlavě zní hlas. Celou dobu slyším, jak mi našeptává ty hrozné věci. Zkouším ho zastavit. Prosím ho se slzami v očích. Pláču, ale stále ho slyším..
Hlas v mojí hlavě.

Znovu prosím, ale on se mi jen vysmívá.
Stalo se to znovu, držím v ruce kunai celý od krve. Na sobě mám krev. Z mých rukou kape krev. Slyším, jak ty kapky dopadají na zem.
„Kap, kap,“ ten zvuk je jako ostrý nůž.
Stále ho slyším. Ten hlas…
Hlas v mojí hlavě.

Nejde zastavit. Není úniku. Už nemám kam jít. Jsem nikdo. Stává se ze mě nic. Nicota v prázdnotě.
A znovu slyším ten hlas. Opět se směje a já se ho snažím nevnímat, ale nejde to. Vysmívá se mi protože ví, že to nevydržím. Ví, že mě dostane. Stejně jako předtím.
Hlas v mojí hlavě.

Znovu prosím. Znovu pláču, ale nic nepomáhá. Je ze mě troska. Živoucí prázdnota. Už to nevydržím.
Do ruky beru kunai a znovu vyrážím vraždit. Procházím starým domem. Na židli je někdo přivázaný. Nejdřív se bojím, ale teď už vím, co mám udělat. Co chce ten hlas. A pak bude zase chvíli zticha.
Ten hlas v mojí hlavě.

V ruce pevně svírám kunai a probodávám srdce tomu neznámému. Na rukou mám znovu krev, ale v tuhle chvíli je mi to jedno.
Přes hlavu měl pytel. Aspoň nevím, kdo to byl. Aspoň to mi může být útěchou. Musel jsem ho sem přivést minulou noc, z které si pamatuji jen útržky. Ale i to je dost…
Usmívám se, jelikož hlas ztichl.
„Hlupáku,“ slyším znovu ten hlas.
„Běž pryč!“ Křičím na něj, „slíbil si tom že když to udělámm půjdeš pryč,“ křičím dál a on se stále jen směje.
„Copak tě nezajímá koho si zabil?“ ptá se výsměšně, „ó ty hlupáku on byl poslední člověk co by ti mohl pomoct. Poslední člověk který ti věřil,“ směje se dál a ve mně hrklo. Opatrně se přibližuji k tomu tělu. Pomalu natahuji ruku a stahuji pytel. A v tu chvíli mi dochází, co jsem to vlastně udělal.

„Naruto,“ vykřiknu. Ale on mě už nemůže slyšet. Zato já slyším ten hlas, jak se mi vysmívá. V Narutově očích je chlad, už nejsou tak modré jako předtím. Jsou prázdné stejně jako ty moje. Z úst mu stéká úzký pramínek krve. Jeho krev je všude. Na mých rukách. Na kunai co ukončil jeho život, na mém oblečení. Znovu brečím a stále slyším ten hlas. Pořád se směje.
Hlas v mojí hlavě.

„Nech mě být!“ Křičím na něj.
„Ještě ne,“ zasměje se „ještě ne, můj malý hloupý usmrkanče,“ směje se dál.
„Co po mě ještě chceš?“ ptám se a stále pláču.
„Dodělej to, proč si jsem dnes přišel a pak odejdu,“ odpovídá mi. Na to jen přikývnu a prohlížím si svoje ruce. Pořád je na nich ta krev. Nevím, co pořád čekám, že zmizí, když se na ni nebudu chvíli dívat?
Nebo že se konečně probudím a ten hlas zmizí?

Bloudím po tom opuštěném domě bez rozmyslu. Ale zaslechl jsem slabý nádech za jedním ze sloupů.
„Sakuro,“ šeptám její jméno když se vyklání z poza sloupu, aby zjistila kde se nacházím. Vyděšeně se na mě dívá a dříve než cokoli stihne udělat, ji omráčím. Probouzí se, až když ji polévám hořlavinou. Znovu se na mě vyděšeně dívá, zatímco já v ruce držím zápalku.
„Konohamaru!“ vykřikne moje jméno před tím než celá vzplane. Odvracím od ní zrak a zakrývám si uši před jejím nelidským řevem.
„Výborně chlapče,“ znovu ho slyším.
„Neříkal si že odejdeš?“ ptám se se slzami v očích.
„Ale chlapečku, copak jsem neříkal že možná?“
„Ne říkal jsi že odejdeš!“ Křičím na něj, ale on se mi znovu vysmívá.

Ten hlas v mojí hlavě.

„Dost už nebudu tvoje hračka!“ Zakřičím a rukou si otírám slzy. Je mi jedno, že teď mám krev i na obličeji. Mně už je jedno úplně všechno.
Rychle vybíhám z domu, ale stále slyším ten hlas. Běžím k hlavám Hokagů a zastavuji se až na samém vršku.
„Tady to skončí,“ zasměji se já.
„O čem to mluvíš?“
„Už není úniku,“ znovu se usměji.
„Ne počkej, dohodneme se…“ je to poslední co slyším. Teď už neslyším nic. Všude jenom ticho. Konečně ticho, ze kterého není úniku…

Poznámky: 

Tohle měl být můj první pokus o horor ale hororu se to moc nepodobá

Inspirace

Inspirací mi byla jedna písnička (hlavně ten klip, ale převedla jsem to do Naruto-světa a některé věci si poupravila.. kdyby někoho zajímalo tak sem hodím odkaz )

PS: Chtěla bych poděkovat Brambora121 která mi tuhle emařinu opravila