Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 022

022 – Odpuštění?
„Už jsme skoro tam,“ prohodila Shizune k Hidanovi. Něco zamručel a odvrátil hlavu. Nemyslel si, že by ho mezi sebe přijali, a i kdyby, stejně by ho čekaly jen ústrky a zlé opovrhující pohledy. Ptal se sám sebe, jestli mu to za to stojí.
Před branami je nikdo nezastavoval, až když se ocitli těsně u vstupu, někdo na ně křikl.
„Hej! Kdo jste?!“ skočil před ně jakýsi ninja.
„Zklidni hormon, jsem Shizune, služka.. chci říct sekretářka Hokage a tohle je..“ zarazila se a skousla si ret. Co teď?
„Jsem Hidan, původně z Akatsuki, ale přišel jsem zažádat o mír a-a..“ zamluvil to rychle, ale zase se hned zarazil.
„A-akatsuki?“ vyvalil oči strážný. „Nechtěj mě rozesmát,“ vyprskl.
„Vážně,“ řekla Shizune. „Pustíte nás za Hokage?“
„Ale jistě, poslužte si,“ smál se.
„Jestli tohle je obranný systém proti vniknutí nepřátel a zabraňování útěkům ninjů, tak to teda není moc přísný..“ mumlala cestou podrážděně Shizune a už si slibovala, že to hned poví Tsunade a sama se zasadí o to, aby nastaly radikální změny.
Po cestě koupila mikinu s kapucí pro Hidana a donutila ho si ji obléct a zakrýt hlavu i s obličejem. Konečně stanuli před kanceláří Hokage a až doteď šlo všechno hladce. Ale co teď?
Mezitím se podíváme za Hinatou a Kabutem v jejich zajímavé situaci...
Hinata se kupodivu políbit nechala. I Kabuta to překvapilo.. ale příjemně. Když se odtáhl a pohlédl na ni, zahlédl, že má doširoka otevřené oči a zírá na něho.
„Je-jestli to bylo.. hmm.. nevhodné nebo tak, omlouvám se, ale..“ zakoktal, postavil ji na zem a odvrátil se od ní.
„Ne, jenom mě to překvapilo,“ prohlásila naprosto vyrovnaným tónem a položila mu dlaň na rameno.
„J-já se omlouvám..“ řekl skoro neslyšně.
„Nemáš se za co omlouvat,“ stiskla mu rameno.
„Ne?“ otočil se.
„Ne,“ usmála se. Už dávno necítila tu dětskou štěněčí lásku k Narutovi. Něco možná pořád ano, ale cítila, že její city k němu už nejsou to, co bývaly. Naruto ji (alespoň pokud věděla) pořád miloval, ale ona ho nejspíš už ne.
„Nějak mu to prostě vysvětlím,“ pomyslela si a přitáhla Kabuta k sobě. Možná že teď pozná, jestli ho stále miluje. Pokud ano, řekne, že s Kabutem udělala chybu, pokud ne.. no.. stále může říct, že se jí konečně otevřely oči, takže řekne vlastně pravdu.
A na koho ukázala flaška tentokrát? No přece na..
„Cože?!“ vyjekla Ino.
„Chichichi,“ pochichtávala se Sakura. „Takže co chceš? Pravdu nebo odvahu?“ Jistěže si tuhle chvíli náramně užívala.
„P-pravdu,“ vykvikla.
„Hmm..“ zamyslela se Sakura. „Co ty a Sai? Už něco proběhlo?“ zeptala se škodolibě. Nic lepšího vážně nevymyslela.
„Noo..“ zrudla Ino. „Vlastně j-jo..“ přiznala nakonec celá rudá.
„Já to věděla!“ přehnaně si pleskla do dlaní Sakura a tvářila se vítězoslavně, jakoby to byl kdovíjaký úspěch tohle zjistit.
„Bože,“ plácla se do čela Temari.
„Tahle hra..“ načal jsem větu.
„Je boží!“ doplnila Sakura.
„Je ponižující,“ doplnil Itachi.
„Je zajímavá!“ doplnil Kotetsu.
„Je vlezlá,“ doplnila pořád ještě rudá Ino.
„Myslel jsem otravná, ale nevadí..“ protočil jsem oči, vstal a protáhl se. „Víte co? Já jdu nahoru, jdu spát, už mě to nebaví.“
„Jo spát?“ potutelně se usmálo několik lidí při pohledu na mě a na Temari.
„Ano, přesně tak, spát, jestli jste dobře neslyšeli nebo jste nahluchlí,“ potvrdil jsem a ignoroval jejich vševědoucí pohledy. Beze slova jsem se odebral do pokoje. Temari tam ještě chvíli zůstala, ale po deseti minutách se objevila ve dveřích se znechuceným výrazem a pouze v podprsence – ani si nestačila vzít tričko v tom spěchu.
„Měla jsem jít za Jirayou a pořádně ho políbit,“ řekla znechuceně a naštvaně zároveň. Třískla dveřmi, což mě dokonale probralo. Už jsem klimbal, hlava mi klesala na rameno. A najednou třísk, je tu Temari.
„Cože jsi měla?“ zeptal jsem se a snažil se nesmát. Pak jsem si vzpomněl, že stejné rty líbám i já, a hned mě to přešlo.
„Políbit Jirayu,“ procedila skrz zuby. „Sundala jsem si tričko a po několika minutách odešla. Mimochodem jsou tu jiní, které bych líbala mnohem radši..“
„Jiní?“ protáhl jsem obličej.
„Promiň, chtěla jsem říct jeden jiný,“ opravila se a už byla u mě.
„No proto,“ usmál jsem se a dlouze ji políbil. „To bude noc, nejspíš se moc nevyspím,“ pomyslel jsem si, než jsem měl hlavu pouze pro Temari.