Svatba aneb Shikamaru se žení

Stála jsem před zrcadlem. Snažila jsem se vrýt si tyhle okamžiky do paměti navěky. Dnes už nic nebude jako dřív. Vše se změní. Sledovala jsem své kimono. Moje budoucí tchýně dost lpěla na zvycích a přání klasické svatby. Ta látka musela stát hromadu peněz. Kakuzu nebyl příliš nadšený, když se doslechl, že bude celý obřad, byť jen z poloviny, platit. Látku na můj svatební oděv spolu s Hidanem sháněli až v Zemi ledu, kde brali jen to nejlevnější. Další příplatky v podobě švadleny Kakuzu odmítnul a raději vše pečlivě sešíval po čtyři měsíce vlastními prostředky. Itachi byl ten, kdo se postaral o všechny květiny. Osobně vše vybral a naaranžoval, což se poté ukázalo jako jeho tajný koníček a také unikátní nadání členů Uchiha klanu.

V břiše jsem měla snad miliony motýlů. Byla jsem šťastná, ale zároveň jsem se bála všech těch změn. Nová rodina, nové zvyky, nové prostředí pro život. Je pravda, že jsem už několikrát na území klanu Nara byla, je to tam nádherné ale zároveň úplně jiné, než jsem zvyklá. Nebyla jsem si jistá, zda jsem už doopravdy připravená.
„Pojď už! Všichni čekají!“ vtrhla do místnosti Konan.
Bez její pomoci by nic z tohoto nebylo. Má prsty ve všem, ve výzdobě, ve výběru pokrmů, dokonce dohlížela i nad finálním vzhledem mého kimona. Je pro mě skoro jako máma.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z místnosti. Postavila jsem se vedle Peina a chytila ho za ruku. To on měl na starosti výběr hostů a organizaci obřadu. Takový můj táta. Neměl radost z toho, že se jeho svěřenkyně provdává, jak sám řekl, „na stranu dobra“. Hlavně Hidan nebyl z mého snoubence nadšený. Obzvlášť ne po tom, co jej skoro zabil - lépe řečeno, pohřbil za živa. Když se navíc dozvěděl, že bude jednou z mých „družiček“, tudíž to musí na obřad, týden trucoval jen o chlebu a vodě zavřený ve skříni. Abychom jej odtud dostali, Kakuzu mu musel začít vyhrožovat rozprodáním všech jeho osobních věcí na charitu, Kurenai jako memento a na konožskou střední, jako pomůcky pro trestání studentů - o tomto ale nesměl nikdo mimo školu vědět.
„Dnes ti to moc sluší.“ zašeptal Pein.
Usmála jsem se. Rozezněla se hudba a my se dali do pohybu.

Tobimu bylo líto, že je senpai naštvaný. Tobi je hodný kluk a má senpaie rád. A věřil, že když ho Deidara nechá vyletět do vzduchu, že tak on projevuje svou náklonnost k němu. Půjčil si tedy narychlo z Konaniny skříně tajně její šaty a odněkud sehnal paruku. Pak všem tvrdil, že je „senpaiovo děvče“.

Kotetsu se protáhl a zívnul. Zadíval se do karet, které držel před sebou a popřemýšlel o dalším tahu. Izumo už měl všechny jeho budoucí tahy naplánované dopředu. Znal jej až příliš dobře. Proto se s ním tak úžasně hrály karty.
„Může mi někdo z vás vysvětlit, proč jsme zrovna MY zase skončili u hlídání něčeho?“ zabručel Genma.
„Rodina Nara o nás poprosila Hokage. Prý jsme nejlepší.“ zamumlal Izumo zpoza karet.
„Aspoň někdo nás dokáže ocenit.“ Kotetsu se nafoukl hrdostí jako kohout.
„Přestaň dělat blbosti a hlídej.“ prošel okolo něj Kakashi a praštil ho s nejnovějším vydáním Icha Icha – „zapomenuti na ostrově“ po hlavě. Poté se posadil do nejbližšího rohu a dál už o něm nikdo nevěděl.

„A nyní se táži vás, berete si zde přítomného Nara Shikamaru za svého manžela a budete ho milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“ usmála jsem se.
Pein v první řadě se pokoušel nerozplakat a Hidan si nenápadně stíral slzy kapesníkem, který před půl rokem ukradl Kakuzuovi – proto ta velká zdobená iniciála K v rohu.
„Pak vás tedy prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“
Polibek. Tím se to vše stvrdilo. Teď jsme konečně svoji a nic nás nerozdělí! Jako by ze mě spadlo obrovské břemeno. Cítila jsem se tak šťastná a lehká, jako by jsem se vznášela. Konečně se nebudu cítit tak osamělá. Vím, že on tady bude vždycky, aby mě ochránil.

Mé nadšení přetrvalo i přes líbánky, které jsme strávili z části u Kazekageho Píšečné vesnice Gaary, který dostal čestné místo a seděl mezi jinými Kage na třetí židli od okna nalevo. Kazekage nám nejenže věnoval Kankura jako dočasného buttlera, ale také nám zařídil apartmá s výhledem na západ slunce a vlastní vířivkou na balkonu.Ale to už je jiný příběh.

Jen na chudáčka Shina všichni zapomněli. A kdyby se náhodou neukázal těsně před zahájením, nezbyla by pro něj ani prostřední židle u dveří vpravo. Ach to věčné prokletí klanu Aburame…