Proměna 16 díl

Kyuubi seděl. Seděl v naprosté tmě. Slzy mu brázdily tvář. V jeho kožichu zanechávaly mokré cestičky a následně padaly na černou zem.
„Aneko,“ tiše zasténal, „miluji tě.“ Konečně se mu podařilo zastavit slzy. Otevřel oči a pohled stočil tam, kde tušil ‚nebe‘.
„Rád bych zůstal a staral se o naše potomky, ale bohužel nemůžu. Jednou se sem vrátím, ale teď ne.“ Ze směru, kam se díval, bliklo nepatrné světélko. Náhle pocítil závrať, ale s porovnání s tím, co teď zažil, toto nebylo nic. Pevně sevřel víčka. Náhle pocit zmizel. Otevřel oči a před sebou uviděl rudou perlu, položenou na své dlani.
Tak přeci jenom nemáš kamenné srdce. Ozval se v jeho mysli Naruto. Kyuubi samým překvapením nadskočil.
„Ty-tys to v-všechno viděl?“ strachoval se devítiocasý.
No, málem jsem se taky rozbrečel.Řekl se soucitem. Kyuubi se zhluboka nadechl.
„Tak už vypadněme odsud.“ Rozhodl.
Souhlasím Přitakal Naruto, jen se rozluč s Kimiko. Kyuubi přikývl.

Rozhlédl se po místnosti. Kimiko s Naomy na něj koukali, div jim oči nevypadly.
„Co se stalo?“ zeptala se Kimiko a netrpělivě seskočila z polštáře, „už hodinu tady koukáš do blba.“ Dále Kyuubiho probodávala pohledem. Devítiocasý se usmál.
„V té perle byla uschovaná poslední vzpomínka na Aneko.“ Kimiko se uraženě otočila a zamířila zpět k polštáři.
„To se jí podobá.“ Pronesla do ticha.
„A ještě, za pár desetiletí se sem vrátím, tak se do té doby snaž udržet vesnici v pořádku.“ Devítiocasý se postavil a zamířil k východu. Zastavil se a prudce se otočil.
„Jak se odsud dostanu?“ to už byl Naruto a Kyuubiho dramatický odchod pokazil. Kimiko si oddechla.
„Naomy?“
„Ano, teto,“ Naoky nadšeně vyskočila a pádila za Narutem, „pojď za mnou.“ Naruto přikývnul a poslušně šel za ní.

Konečně stáli před budovou Kazekageho. Do kanceláře se dostali bez problému. Zaklepali a počkali na vyzvání.
„Dále.“ Ozvalo se zpoza dveří. Sakura vzala za kliku, otevřela dveře dokořán a vešli. Kurama nenápadně proklouzl a Hinata zavřela dveře.
„Dobrý den Kazekage,“ řekla Sakura s mírnou ironií v hlase.
„Zdravím Sakuro a Hinato. Jaká byla cesta?“ zeptal se Gaara s úsměvem na tváři.
„Šlo to. Cestou jsme potkali jeden pár zlodějů, ale ti hned zmizeli,“ Sakura šáhla do tašky a vyndala svitek. Pobavení jí zmizelo z tváře a teď se tvářila smrtelně vážně, „ale máme podezření, že patří k nějaké nové skupině. A ještě,“ kývla na Hinatu, ta sáhla do svého baťohu a vyndala meč černý jako noc. Položila ho na stůl, „Toto patřilo jednomu z těch dvou.
„Ty drahokamy jsou napuštěny čakrou ze sedmi ocasých démonů.“ Gaara strnul. Otočil hlavou ke své levici a na stole seděl Kurama. Jejich pohledy se střetly, chvíli na sebe hleděli. Jejich oční kontakt přerušila Hinata, která sundala Kuramu ze stolu a neobratně ho držela v náručích.
„Hinato to bolí! Pust mě!“ snažil se vymanit ze sevření. Po chvíli toho nechal a Hinatě dovolil, aby ho chytila pohodlněji.
„Promiň, to je Kurama, dostala jsem ho na starost a šel s námi na misi. Je celkem dobrý v boji a umí mluvit, jak sám vidíš.“ Řekla Sakura nervózně, ale jakmile uviděla sladkou lištičku jak spinká, hned se uklidnila.
„Aha, někoho mi připomíná,“ zamyslel se gaara, „no nic tady je druhý svitek,“ sáhl do šuplíku a vyndal zelený svitek, „ten meč odneste Tsunade, ta by o tom mohla vědět něco víc. V poslední době se šíří zvěsti ohledně jisté organizace. Jméno nám je zatím neznáme. Jediné co víme je, že se pohybují na hranicích se zemí Ohně a Písku.“ Sakura se natáhla pro svitek, který si dala do baťohu. Poděkovali a rozloučili se. Vyšli ven před budovu, kde se Sakura protáhla.
„už mě konečně pustíš?“ ozvalo se z Hinatiny náruče.
„Ach, promiň. Asi jsem na tebe trošku zapomněla.“ Řekla rychle a opatrně položila Kuramu na zem. Ten si pořádně zívnul a zároveň hezky protáhl. Nakazil tím Hinatu a ta si taky hezky zívla.
„Vy jste ale uzívaná dvojka,“ Usmála se Sakura. Pohlédla na slunce a zjistila, že za chvíli slunce zapadne. „Hinato?“
„Ano?“
„Máš nějaké peníze na ubytování?“ Hinata se zarazila a pomalu zavrtěla hlavou.
„tak to vypadá, že budeme opět spát v jeskyni.“ Sakura svěsila hlavu.
„Bohužel, přitakala Hinata.“ Obě dvě se vydaly zpátky k jeskyni, ve které přespaly minulou noc. Oni na mě zapomněli! Pomyslel si Naruto. Tak to jim nezapomenu. Za spřádání pomsty se vydal za dívkami.
Již překročili bránu a šli k jeskyni. Kurama si lehl doprostřed jeskyně a okamžitě usnul. Hinata a Sakura se zasmáli.
„Je roztomilý co?“ zeptala se Sakura.
„A jak.“ Pousmála se Hinata. Natáhla ruku před sebe a pohladila si sametově hebký kožíšek. Sakura jí napodobila. Kurama se spokojeně zavrtěl.
„Budu hlídat.“ Prohlásila z nenadání Hinata.
„Děkuji.“ Usmála se Sakura, načeš si z baťohu vyndala přikrývku a natáhla jí ke stěně jeskyně. Neuběhla ani minuta a Sakura tvrdě spala. Hinata se pousmála a podívala se na Kuramu, pohladila ho a dala mu pusu na čelo. Sladké sny….Naruto.

Naomy vedla Naruta domkem, který zel prázdnotou. Vyšli ven a mířili zpět ke studánce. Cestou viděl ‚domky‘, jak okolo nich vesele pobíhaly malé lištičky a nervózní dospělé lišky, které upozorňovali na každý možný úraz. Další větší lišáci nesli večeři, oběd nebo snad snídani? Nějak ztratil pojem o čase. Zakroutil hlavou a do něčeho narazil. Zastavil se a podíval se na princeznu.
„Tady tím tunelem se dostaneš až nahoru.“ Kývla směrem k průrvě, která byla vedle studánky.
„Dobře, měj se a snažte se. Je to ve vašich rukou.“ Mrkl na Naomy.
„V těch nejlepších.“ Oplatila mu gesto. Pak se už Naruto vydal skrz průrvu na povrch pouště.

„Už tam budeme?“
„Ne.“
„A teď?“
„Ještě ne.“
„Už?“
„Ne!“
„Už jsme tam?“
„Sklapni už ten zobák! Až tam budem, tak tam budem!“
„A to bude kdy?“
„Už brzo, stačí jít přímo za nosem.“
„Dobře.“
„Musíme si pospíšit.“
„Už tam jsme?“
„Sakra zmlkni už! Až tam budem, tak tam budem!“

Kurama se probudil. Rozhlídl se kolem sebe a před jeskyní uviděl siluetu. Neslyšně se k ní přikradl. Byla to Hinata!
„Co tu děláš?“ Hinata se prudce otočila s kunajem v ruce, „Klídek! To jsem já.“ Ohradil se Kurama.
„Nesmíš mě takhle strašit,“ řekla uraženě. Přišel k ní blíž a sedl si vedle ní, „měla by jsi se taky vyspat.“ Její pohled sklouzl na něho. Mile se usmála a její prsty se zabořily do jeho hedvábného kožichu. Pak jí zase stáhla.
„Půjdu, Naruto“ Kurama zpozorněl, nevěřícně se na ní podíval, ale stačil jediný pohled do jejích očí a pochopil, že popírání nemá cenu.
„Tss, co mě prozradilo?“
„Tvůj hlas a vůbec, ta zvláštní podoba s Kyuubim,“ Naruto jen kroutil hlavou nad jeho blbostí, „a jak to, že vypadáš jako on?“
„Nejspíš jsem měl to štěstí a jako jediný jinchuriky jsem se proměnil na podobu svého bijuu. Za pár dní by to mělo přestat a já bych měl být zase normální. Ví o tom Sakura?“
„Páni. Sakura si myslí, že jsi jen obyčejná milá lištička.“ Oba dva se tiše zasmáli. Naruto se zvedl a otočil se čelem k Hinatě.
„Běž už spát, já budu hlídat.“ Jemně jí postrčil čumáčkem.
„Dobře.“ Souhlasila. Pomalu se zvedla, protáhla se a zamířila dovnitř jeskyně. Naruto z jejího batohu vytáhl deku, na kterou si Hin lehla.
„Dobrou noc.“ A dal jí letmý polibek na tvář.
„Děkuji.“ Usmála se Hinata a po chvilce spala klidným spánkem. Naruto se usmál a zamířil před vchod jeskyně, kde vyskočil do otvoru v jeskyni. Pohodlně si lehnul a dával pozor na své přátelé.