Naruto - Buraddishadou II. :Setkání

„Myslel jsem, že tě už neuvidím. Zmizela jsi jen tak, z nenadání.“ Najednou povolil ještě před chvílí svoje silné obětí.
Všimla jsem si, jak sahá po kunaii. Věděla jsem, že nesmím ukázat nic z toho, co dokážu.
„Promiň, je hezké si myslet, že je to pravda, ale mám obavu, že není.“
Rozběhl se proti mně a sekl. Rychle jsem zareagovala a chytla jeho ruku.
„Přísahám, že to jsem já. Chci se vrátit do Konohy.“ Zapřela jsem se nohou, protože přidal na síle. V jeho oku jsem zahlédla slzu.
„Kakashi, prosím, věř mi.“ Podívala jsem se mu přímo do očí. Povolil.
„Enjeru.“ Vydechl.
„ Utekla jsem, abych se mohla vrátit na místo, kde jsem vyrostla. Co mám udělat, aby si mi věřil?“ Pevně svíral kunai v ruce. V tom se ale ozval něčí výkřik.
„Kakashi Sensei!“ Kluk asi mého věku běžel naším směrem a v závěsu za ním dívka.

Prohlíželi si mě připraveni kdykoliv vyrazit.
„Kdo to je Mistře?!“ Začal křičet blonďatý kluk a připravoval ruce na složení pečeti. Čekala jsem, co se bude dít dál. Každopádně jsem připravena bojovat.
„ Nic se neděje, Naruto, uklidni se. Řeknu vám to později.“ Nepřestal se na mě ani na chvíli dívat.
„Musím si o něčem důležitém promluvit s Hokage.“

Zaklepal na dveře a z místnosti se ozvalo nervózní ženské zamručení „Dále!“ Kakashi otevřel dveře a pokynul, ať jdu první. Vešel do pokoje a zavřel za mnou. Hluboce jsem se uklonila, ale nedala jsem znát žádný náznak strachu.
„Co chceš Kakashi?!“ Otočila se židle a zrak ženy se do mě zabodl jako dýka. „ A kdo je tohle?“
„Tsunade-sama potřebuji s vámi mluvit právě o ní. Jmenuje se Mosume Enjeru. Než vyvraždili klan Uchihů žila tam.“ Tělo se mi zachvělo při vzpomínce na ten den. Do dnes nechápu proč mě Itachi nechal žít. Možná protože věděl o Sasukeho citech ke mně? Nebo za tím bylo něco jiného? Do myšlenek o osudném večeru jsem se zabrala tak moc že jsem přestala vnímat všechno kolem.
„Enjeru!“ Strčil do mě Kakashi, zmateně jsem se začala dívat po něm a po Hokage.
„Proč si se vrátila?!“ Nepříjemně mi zopakovala otázku žena sedící za stolem.
„Protože, chci žít v Konoze, chci, aby to byla opět má vesnice. Chci chránit listovou a být její součástí.“ Doufala jsem, že jí tahle odpověď bude stačit.
„Mhhh, až do dnešního dne jsem měla za to, že z klanu Uchiha přežil jen Sasuke a Itachi. Proč si o tom nikomu neřekl?!“ Začala křičet a já radši ani nedýchala. On se však jen podrbal ve vlasech a přitrouble se usmíval.
„Neviděl sem důvod?“ Vyděšeně pozoroval Tsunade. Oddechla si a znovu si mě celou přeměřila.
„Kde si celou tu dobu byla?“ Složila si ruce pod bradu a čekala, že jí řeknu každý detail svého života, který sem strávila mimo Konohu.
„ Odvedli mě do skryté temné vesnice. Nikdo o ní neví. Byla ukryta před všemi a trénovali si ninji podle svých představ. Určené jen k zabíjení. Většina byla po misi popravena. Dřív než to stihli udělat mě, utekla jsem.“ Klidně jsem odpověděla a tvářila se nevinně.
„Hmmm, dobře tedy. Vyhovím ti Kakashi, může se stát členem vesnice, ale prvně si ji ozkouším. Soubojem a pár misemi ve spolupráci s týmem 7. Souboj protože chci vidět, co umí.“ Tuhle odpověď sem vůbec nečekala. Bylo to moc snadné. No, Nevadí.
„Mnohokrát děkuji Hokage- sama.“ Poklonil se a mířil směrem k východu. Mě ale blonďatá žena zastavila.
„Vyberu ti soupeře. Misi ti dám den potom. Byla bych ráda, kdyby ses u mě stavila ráno.“ Její hlas zněl najednou jinak.
„Hai!“ Poklonila jsem se a vzala za kliku. S vrznutím jsem otevřela a vyšla ven.

Jsem opravdu ráda, že už nestojím v místnosti s tou ženou.
„Hej ty!“ Byl to ten blonďatý kluk, který předtím vyrušil mě a Kakashiho. Snažila jsem se ho nevnímat a jít dál. Nakonec to vzdal, konečně jsem mohla v klidu jít odpočívat do pokoje ubytovny, kterou jsem v Konoze našla.

Vím všechno, o tom že Sasuke odešel z listové za Orochimarem aby dokázal zesílit a porazit bratra. Tolik mi chybí. Tehdy nechal Itachi žít jen mě a Sasukeho. Myslí si, že jsem zemřela s ostatními. Kakashi se o mě staral do dvanácti let, aniž by to někdo věděl, stal se pro mě bratrem. Pořád mi ale v hlavě bloudí otázka „Proč já?“ S těmito myšlenkami jsem usnula.

Prudce jsem si sedla a začala se rozhlížet s kunaiem v ruce.
„To nic byl to jen sen, konejšila jsem se.“ Silně jsem oddychovala a chvíli trvalo, než sem se úplně zbavila pocitu nebezpečí. Jak mile opomenul, pomalu jsem se zvedla a loudavými kroky jsem se oblékla.
Měla jsem namířeno k Hokage.
Nadechla jsem se a otevřela rozvrzané dveře. Žena jako vždy seděla zamyšleně za stolem.
„Nevím, jestli ti mám věřit. Však Kakashi v tebe má velkou důvěru. Doufám, že ho nezklameš a ani mě ne. Vypadáš schopně, to si sice ověřím ještě při souboji, ale myslím, že nebudeš marná.“ Zněla podezřele vlídně.
„Nezklamu, slibuju, že nezklamu.“ Při těchto slovech se zvedla a popošla k oknu.
„Myslím, že už přejdeme k tvému souboji.“ Chvíli mlčela a potom bylo slyšet zaklepání. „ Tvým protivníkem bude Neji.“ Při okamžiku vyslovení toho jména se otevřeli dveře a vešel nějaký kluk. Byakugan . Takže Hyuuga. Kdyby byl on můj protivník nemusel by to být takový problém. Hodně ale záleží na tom, co dokáže. Hlas Tsunade mluvil jasně. Jak sem si myslela, je to on.
„Je to jonin Hyuuga Neji. Utkáš se s ním. Kakashi vás odvedu na místo které je určené pro váš boj“ Kývla jsem a šla počkat ven. Stejně tak Neji. Než sem ale odešla, prohlédl si mě.
„Působivý tok chakry.“ Namyšleně se na mě podíval a sedl si vedle mě.
Já ho nevnímala. Pořád, sem přemýšlela, jak silný bude. Svoje schopnosti použít nesmím, teda můžu, ale nechci, aby je tu někdo znal. Zbývá mi toho i přes to docela dost. Technika přivolání, klonů, problesknutí a víc.

Po chodbě byli slyšet kroky, které se pomalu blížily k nám. Kakashi, kdo jiný. Kroků ale bylo, slyšet víc řekla bych čtyř osob. Měla, sem pravdu za ním šel Naruto ta dívka s růžovými vlasy a ještě jeden kluk.
Stáli jsme na otevřeném plácku u řeky a lesa. Po pár chvílích co nám Kakashi mluvil o tom, ať se nezabijeme, se objevila Tsunade.
„Myslím, že můžeme začít.“