Proč Naruto? Proč?? 3 díl

Probudily mě paprský slunce které pronikali skrz okno. Rozhlédla jsem se po pokoji, byla jsem v nemocnici. Koukám a vidím další postel na které někdo leží. Ležela tam Hinata. Skrz obvazy jí pořád krváceli rány. Chtěla jsem vstát a ošetřit jí to. Ale pak jsem z jistila že mám jednu nohu. Chtěla jsem tedy zavolat o pomoc ale když jsem otevřela pusu zaboleli mě strašně tváře.Před očima mi prolítla vzpomínka na boj s Narutem. Začala jsem brečet. Z ničeho nic.
A pak jsem si uvědomila, mám na něj být naštvaná? Nebo se mám utápět v slzách a ptát se proč?
„Ugh…Uas!“
Hin měla veliké bolesti jed ocasého ji pronikal do každé buňky v těle. Rozhlédla jsem se po pokoji, jestli tu není něco čím ji pomůžu.
„Tady!“ řekla jsem a ztiskla tlačítko které přivolá sestru.
Sestra přiběhla, zeptala se mě co se děje a já jenom ukázala na Hin jak je v křečích. Co jsem mohla děla? Nemohla jsem otevřít pusu. Byla jsem zmatená.
Přišla za mnou Tsunade.
„Jak ti je?“ zeptala se mě.
„D-!“ nemohla jsem nic říct. Jakmile jsem otevřela pusu zaboleli mě sešité tváře.
Tsunade mi podala papír a tužku, abych na něj mohla psát.
„Dobře. Co se stalo s Narutem?“ napsala jsem na papír a ukázala jsem jí to.
„Musela jsem ho prohlásit za Uprchlíka, extrémně nebezpečného.“ Odpověděla mi a šla k oknu.
„Sakuro, neboj se. Naruto utekl jak dorazili posily. Zřejmě chtěl zranit jenom tebe a ne ostatní. Ale mám špatnou předtuchu. Sakuro! Myslíme si že se Naruto spojí se Sasukem a bude chtít zaútočit na Konohu.“ Řekla Tsunade a otočila se na mě s vážným výrazem.
Jen jsem se zadívala na svoje sepnuté ruce. A nic neřekla, spíš nenapsala.
„Sakuro, dostaneš umělou nohu. Tvá zranění nejsou tak vážná, za nedlouho budeš zase chodit.“ Řekla mi, aby mě uklidnila.
„A co ostatní?“ napsala jsem na papír.
„Hin, vidíš jak na tom je. A Shikamaru se ještě neprobral. Iruka bude nějakou chvíli odpočívat a bude v pořádku. Ino se taky drží, zvládnou to. Ale TenTen….“ Nechvíly zamkla.
„Pozítří je pohřeb.“ Dořekla to a odešla.
Zavřela jsem oči a usnula. Nevím jak dlouho jsem spala ale probudila mě Tsunade když mě přendávali na vozík.
„Co se děje?“ napsala jsem na papír a vypadla jsem zmateně.
„Neboj se jedem na operační sál dáme ti umělou nohu. Musíme napojit tvůj Chakrový oběh na nohu a to bude fuška. Neboj se , jsi mých rukách.“ Řekla s úsměvem aby mě uklidnila.
Dojeli jsme na sál a tam mě uspali. Nepamatuju si jak probíhala operace ale vzbudila jsem se s nohou.

V JESKINI ZA KONOHOU…
„Nečekal bych tě tu. Takže jdeš na mojí stranu?“ promluvilo cosi v kleci.
„Jo, konečně se na něčem shodneme. Kyuubi, pudeme si trochu pohrát s vesnicí. Ne?“ zeptal se Blonďák lišky v kleci.

„Takže je to pravda.“ Řekl někdo u vchodu do jeskyně.
„Dlouho jsme se neviděli. Sasuke pomůžeš mi?“
„Jo ale budeš mě poslouchat.“
„Proč by né. S vesnicí jsem pouta přetrhal!“

KONOHA….
„Sakuru zkus zahýbat s prsty?“
Zahýbala jsem tedy z prsty u nohy.
„Zkus ji pokrčit v koleni.“ Řekla Tsunade.
Pokrčila jsem ji v koleni.
„Výborně, a chceš se zkusit postavit?“ zeptala se mě a já začala vstávat.
„Skvěle, ta noha funguje skvěle!“ řekla radostně Tsunade a začala to zapisovat.

Co mám dělat? Naruto proč? Nevěděla jsem nic byla jsem zmatená. Tsunade odešla z mého pokoje a já jsem začala šíleně brečet. Hin se ještě neprobudila a ani Shikamaru a Ino se sotva drží. Iruka už je sice v pořádku ale….ale… začala jsem brečet ještě víc.

Byla už noc, konečně jsem přestala brečet. Něco jsem si uvědomila. Už jsem začínala chápat jejich pocity. Vstala jsem z postele a podívala se do zrcadla. Jizva na čele která se hojila rychle, A dvě jizvy na tvářích které ještě sem tam krváceli. Pak jsem se podívala na nohu. Taková umělá kůže.
Převlékla jsem se a vyskočila oknem. Noha fungovala skvěle. Doběhla jsem domů a převlékla se do vyzývavého oblečení. Koukla jsme se do zrcadla. Měla jsem kostkovanou mini sukni a naboku připnutý řetěz. Černé tílko které mi končilo nad pupíkem a hnědou kožešinovou vestu rozepnutou s kapucí. Vlasi jsem si svázala do dvou culíků, sponkou jsem si připnula pár pramenů které neposlouchali. Nandala jsem si černé podkolenky a rukavice. Našla jsem všechny výbušné lístky co jsem měla doma a dala je do tašky. Nasadila jsem si kapuci a obula boty. Naposled jsem se rozhlédla po pokoji a vyskočila jsem balkónem.
Utíkala jsem k budově Hokage. Nastražila jsem do kola čtyři výbušné lístky a schovala jsem je aby nebily vidět pak jsem na ně dala pečeť aby nikdo jiný nemohl sundat. Stejným způsobem jsem rozmístila zbylé Lístky. Dala jsem jich hodně na brány. Potom jsem měla takové maličké ty jsem naskládala do balónků a nafoukla je. Nabarvila na hnědo a přidělala na obličeje Hokagů. Pak jsem utekla z vesnice a přemýšlela jak najít Naruta.
Utíkala jsem nocí a doběhla k jedné jeskyni. Poznala jsem ji sem často chodívali trénovat.
Vešla jsem dovnitř. Někdo mě přimáčknul na zeď a pod krk dal kunaj. Ten někdo byl Naruto, a u lampy seděl Sasuke.
„Co tady děláš?“ zeptal se Sasuke.
„Chci vám pomoct! Ve vesnici jsem rozmístila výbušný lístky a mám i plán. Ale potřebuju vás. Sama to nezvládnu.“ Naruto mě pustil a schoval kunaj.
„Promiň.“ Řekl potichu a šel k Sasukemu.
„Tak povídej.“ Řekl Sasuke.
„Zítra se koná pohřeb TenTen, všichni ninjové budou na budově Hokage. A jak už jsem před tím řekla, rozmístila jsem tam výbušné lístky.“ A roztáhla jsem plán vesnice.
„Tady a tady, tady a pak tady. Jsou výbušné lístky. Pak na monumentech jsou balónky plné menších lístků.“
„Až všichni budou na pořbu prasknu balónky a ty Naruto použiješ živel vítr a nasměruješ je sem, na pohřeb. Tak se zbavíme pár ninjů. Pak vybouchnou lístky na budovách. Sasuke myslíš že dokážeš nasměrovat ohnivou kouli tak, aby objela celé hradby dokola?“
„Jo, proč?“ zeptal se mě nechápavě.
„Na hradbách jsou rozmístěné lístky ty ale vybouchnou jenom když je zapálíš.“ Vysvětlila jsem mu to a najednou jsem se složila na zem. Zavřela jsem oči a usnula.

Probudila jsem se ráno. Kluci byli nachystaní a čekalo se jenom na mě.
„Můžeš?“ zeptal se mě Sasuke.
„Jo, můžeme. Jo, tady máte vysílačky.“ Řekla jsem a rozdala jsem je.
Vyrazili jsme. Nedaleko Konohy jsme se rozdělili. Já a Naruto jsme šli k monumentům a Sasuke vyčkával na kopci a by mohl poslat kouli.