Proč ráda jezdím autobusem

"Sakuro! Tohle už je po desáté, co nemáš domácí úkol. Jak si to mám vysvětlit? Tví domácí mazlíčci jsou závislí na tom, aby ti jedli domácí úkoly do mateřského jazyka? Jednou to byl pes, pak kočka, potom.. Ano, akvarijní rybičky, morče.. A dnes?" změřil si Kakashi studentku pohledem.
"Prosím, Papoušek Kakadu." špitla pomalu rudnoucí Sakura. Prostě neměla talent na vymýšlení výmluv. Ale ten papoušek jí ho opravdu snědl!! Kdesi v jejím smyšleném paralelním světě.
"Po hodině tady zůstaneš sedět a napíšeš mi slohovou práci na téma 'Proč ráda jezdím autobusem'. A bez výmluv, námitek, protahování obličeje či snad koulení očí! Sednout!" šedovlasý profesor byl vytočen. Co si ta růžovovlasá holka o sobě myslí?
--
Sakura už po desáté přeletěla tabuli, na které bylo napsané téma jejího trestu a pak se opět zahleděla na prázdný linkovaný papír. Vzala propisku a povzdechla si. Dala se do psaní. Co jiného jí zbývá?
Proč ráda jezdím autobusem.
Proč ráda jezdím autobusem? Proč asi? ... Ano, proč? Já vlastně nenávidím cesty autobusem. Mnoho lidí nacpaných na sebe. Nevrlý řidič. A kolikrát okna, která nejdou otevřít.
Zrovna včera jsem jedním takovým jela. Bylo tam přecpáno a já si tak tak sedla. Většinou nesedím, ale s vymknutým kotníkem se mi stát nechtělo. Seděla jsem vedle takového divného chlapa. Vypadal jako z doby, kterou mám ráda. Kdy koně nebyli pod kapotou, netankovalo se do nich nerostné bohatství a oni se pásli na pastvinách. V té době se odehrává můj nejmilejší příběh.
To tenkrát psi lezli po stromech a kočky byly hlídací zvířata. Kdo nechtěl, do práce nemusel, ale stejně tam byli všichni, protože matky a manželky byly ztělesněním čehosi nesnesitelného.
Tenkrát zemřel vážený Sarutobi Hiruzen a země to chtěla náležitě oslavit. Jenže oslavy má vždy zařizovat dědic. Bohužel Sarutobi ve své závěti napsal jen jména svých tří dětí. Tsunade-hime, úchylák Jiraiya a Orochi Orosliz. Tak se tedy tyto děti rozhodly, že se o dědictví a právo organizovat celosvětovou oslavu pobijí. Zatímco Tsunade si to se svou sbírkou bojových slimáků doťapala na místo setkání pěšky, Jiraiya si to přikvačil na žábě a Orochi Orosliz se dostavil vezouc se na svém otrokovi Kabutovi Brejlovém, kterému se pod jeho vahou podlamovaly končetiny. Za Orochim se přišinul i jeho milovaný Manda. Tak tam na sebe ti tři chvíli zírali.
"No já nevím, ale mě se vlastně ani nic dělat nechce. Páč pak bych to šéfikovaní měl napořád a to je mooc práce. Navíc, jak jsem zjistil tak lihovary a domy hříchu, co byly v dědictví už krachly, tak bych neměl do čeho investovat." prohlásil úchylák Jiraiya. Tsunade se usmála. To je rychlé. Dalo se předpokládat, že když po jejím bratrovi bude někdo chtít zodpovědnost, uteče od toho.
"No, po pravdě, já chtěl investovat do chemiček a výzkumů, ale všichni zaměstnanci se rozutekli ke konkurenci a tak už taky nemám, do čeho bych v tom majetku kopnul." poškrábal se Orochi Orosliz na hlavě.
"Žabí stehno, Hadí xichte, mockrát vám děkuji, tímto tedy převezmu po tatínkovi majetek jen já, že?" rozzářila se Tsunade. Oba její bratři přikývli s radostí, že se zbavili otravných povinností. A tak vládu převzala žena. Zavedla rovnoprávnost, povinnou pracovní docházku a tělesné tresty na školách. Orochi a Jiraiya si zavedli restauraci a podávají v ní žabí stehýnka a hadí mozečky.
A možná proto jezdím ráda autobusem. Potkávám lidi, kteří jako kdyby sem spadli z téhle doby. Ale stejně. Jezdit autobusem je trest!
-
"Sakuro, tvá práce je sice zajímavá, ale vůbec se netýkala tématu. Musím ti za ni dát pět." pokrčil Kakashi rameny. Sakuře na čele vyskočila křečová žilka. Tepala čím dál víc. Víc. Víc.! Víc!!
"Šannaróóó!" vpálila Kakashimu do obličeje pěst.
A tak se Kakashi, ubohý profesor stal prvním, kdo bez jakýchkoli strojů, pomůcek nebo čehokoli jiného obletěl zemi a byl pak ještě schopný zašišlat
"Štějně ti dám pětchu Šakujo.."
Však, byla to jeho poslední slova.
Buď nám s bohem Kakashi.