DeiSaku - Je možné být spolu? 3

Při pohledu na skvěle ošetřenou ruku se pyšně ušklíbnu. Můžu být zmlácená třeba až do modra, nebo díky podlitinám v obličeji vypadat jako rajče, ale pořád mám sílu pomáhat lidem. To je můj život i poslání. To jediné na co mám snad opravdový talent. Rozhodně si v takovém oboru věřím víc, než jako malá s misí zabíjet. No, i když jsem právě teď vyléčila paži jednomu z členů Akatsuki. Docela nepřirozené, ale pořád pomáhám lidem. Počítá se to také jako dobrý skutek? Doufám že ano. Alespoň vypadá docela neškodně. Teda když se to tak vezme. Začínám přemýšlet docela pozitivně, jak tak koukám.
Tiše si povzdechnu a také tím prolomím ticho, které nastalo hned po té, co jsem se dala do práce. Je zvláštní sedět tu s ním jako staří známí. Přemýšlí nad tím taky? Ne. Asi ne.
"Ehm, takže vždycky dvakrát za den si to pravidelně chlaď, nejlépe proudem studené vody. Paži budeš moci do týdne až dvou zase normálně používat. Zatím ale žádné bitky ani zabíjení. Nesmíš ji zatěžovat. Rozumíme si?"
Naoko si ho změřím podezřívavě pohledem, i když se v jeho přítomnosti už necítím nepříjemně. Tak mě napadá že bych neměla tolik polevovat v pozornosti. Jsem ninja, nebo obyčejný zelenáč? Kouká na mě s lehkým úšklebkem a mlčí. Dobře, zkřížím paže na prsou a čekám. Pochopí to.
"Hm, takže teď je řada na mě co? Něco málo ti jako říct můžu. Hůř než teď to se mnou už stejně dopadnout nemůže," zamumlá a promne si unaveně oči.
Nejspíš už dlouho nespal. Jak dlouho jsem asi byla v bezvědomí? Týden, nebo snad měsíc? Sakra, nesnáším když si nejsem něčím jistá. Neinformovaná si připadám úplně mimo. Ale přesto jeho vzhled působí... neškodně.
Ještě si zkontroluje obvaz na ruce a dá se do stručného, ale i tak užitečného výkladu. Nebo by bylo lepší říct zajímavého?

"Počkat, počkat..." zarazím ho.
"To mi chceš jako vážně namluvit, že je Hidan takřka nesmrtelný, jen díky nějakému pochybnému náboženství?"
Dozvěděla jsem se toho doopravdy hodně, ale stejně. Nesmrtelný psycho maniak na způsob kněze? To snad ne.
Blonďák významně nadzvedne jedno obočí, v mé přítomnosti snad už po padesáté a kývne. Myslí to vážně. Sakra, přežil to Neji? A co ostatní? Jsou ostatní v pořádku? Nervózně polknu.
"Nelžu, ale sám tomu taky moc nerozumím," zkoumavě si mě prohlíží.
"Nakonec, proč ne? Já sám mám na dlaních další pár jazyků navíc."
Zvedne obě zápěstí a vyplázne na mě všechny tři jazyky. Ano, i ten normální. Nakonec není zas tak úplně špatný. Malinko mi připomíná toho starého dobrého Naruta. A to je doopravdy příjemné. Začnu se smát, ale hned na to mi dojde co se tu vlastně děje. Zprudka se postavím a snažím se vypadat jako seriózní medik. Klidně si tu vtipkuju s vrahem. Jo přesně, směju se vtipům toho kdo zabil Saie. Přítele a parťáka. Jako kdyby se NIC nestalo! Co když je to jeho plán? Dodat mi pocit bezpečí, a potom využít kdo ví k čemu? Ne děkuju, nechci.
"Hele, pěkně jsme si pokecali, a... díky za všechno. Ale už musím. Kde mám teda sakra svoje boty?"
Musím pryč.

Její léčebné schopnosti jsou úžasné! Sice nebudu moct paži ještě nějaký čas používat, ale přece. Je docela zkušená, teda na to jak je mladá. Vyklopím ji to základní o Akatsuki. Spíš to základní o samotných členech organizace. Naschvál vynechám tu část o Sasukem. Z nějakého důvodu nechci, aby se řeč přesměrovala k němu. Bylo by to nepříjemné, hm. Nakonec si toho ani nevšimne, protože jí víceméně zaujme Hidan. Dá se říct, že nesmrtelného člověka nepotkáte každý den.
Pomalu ji začnu zkoumat. Když se usmívá moc jí to sluší. Krátké růžové vlasy ji zvolna dopadají na ramena, a když se jí nějakým způsobem dostanou do očí, rychlým pohybem ruky je okamžitě vrátí zpět. Perfekcionistka jedna. Musím se usmát. Ty oči jsou na ní svým způsobem to nejhezčí. To ony mi asi nejvíc připomínají tu mou starou známost z Kamenné.
Povede se mi jí dokonce hned několikrát rozesmát, takže je atmosféra docela uvolněná. Zvláštní pocit...
Její postoj se ale z ničeho nic změní. Asi ji právě došlo co dělá. Chce odejít, a to hned. Sakra, vždyť ani neví kde teď je! Vlastně, ani já sám to nevím. Ehm, to je na ninju mé velikosti malinko smutné. Vím jen, že jsme daleko od naší bývalé základny. To je to důležité.
Tmavé mraky co nad námi už hodnou chvíli krouží, se konečně uráčí protrhnout. Spustí se pořádný liják a bouřka. Blesky protínají oblohu a vítr nabere až nesnesitelnou sílu. Mám pocit že mě to každou chvíli odfoukne. Co potom Sakura? Ani ne za vteřinu jsme promoklí až na kost. Ještě dostaneme zápal plic a bohužel, není tu nikdo další kdo by se staral o studené obklady. Rychle ji teda chytím za ruku a dotáhnu zpátky do mé jeskyně. Jo, to zní blbě. Ale přece jen vznikla díky mému umění, hm! Takže není špatný nazývat jí vlastní...
"Odejít můžeš, já tě tady nedržím. Stejně mi už k ničemu nejsi holka. Ale nebude lepší pláchnout až to venku přestane?" podaří se mi složit větu, zatímco popadám dech.
Snažím se být prostě chladný. Nesmí mě zajímat. Ona je z Konohy, Konoha rovná se nepřítel. Tečka.
Mlčky kývne a promočená se posadí na ledovou zem. Nemám ji dát nějakou deku? Jako gentleman? Asi z toho tady není moc nadšená. Než ale stihnu nějakou přikrývku najít, uslyším to. Smích.
Doslova vyprskne smíchy. Co to...?
"Bez culíku vypadáš jako holka," chechtá se a ukazuje směrem na mě.
Kam se sakra poděla moje gumička?!
"Hej, to byla pěkná podpásovka! Já jsem ten největší umělec co kdy chodil po planetě Zemi! Třes se přede mnou, hm!" hodím po ní mokrý kus jílu.
Rozesměje se ještě víc. Tohle setkání bude ještě hodně zajímavé.
Sednu si teda vedle ní a s tichým bouchnutím opřu hlavu o stěnu.
"Tak o čem si budeme celou tu dobu povídat?" nadhodím.
Upře na mě své smaragdové oči.

"Jsi si jistý, že letěli zrovna tudy?" Narutovi zajiskří v očích. Už jen několik dní. Jenom chvilka a ten blonďák zemře. Moc pěkná představa. Jestli se Sakury jenom dotkl, nebo ještě dotkne. Jedno jakým způsobem, udělá mu ten odchod ještě bolestivější. O moc bolestivější.
"Jo určitě letěl tudy, že Akamaru?"
Pes vedle ninji ihned zaštěká. Je si jistý.
Celá skupina se dala znovu do sledování. Jen jeden její člen si starostlivě pročísl vlasy. Kakashi.

Jisté věci se už dávají do pohybu. O několik kilometrů dál si právě podali ruce dva nebezpeční muži.
"Doufám že své slovo dodržíš Sasuke."
Pein si malinko podezřívavě změří svého společníka. Kdyby nemusel, nespolupracoval by s ním. Ale život je nevyzpytatelný, a on není v té nejlepší situaci. Uchiha se jenom usměje a stáhne ruku zpět. Lehce zašilhá.
"Nejsme tu sami..." zamumlá a upře svůj sharingan k nedalekému stromu.
Téměř okamžitě se ozve praskání a cizí hlas. Ihned je jasné o koho jde.
"Kur*a já se na to už vážně v*s**u! Peine, kde sakra seš?!"
"Hidane, kroť se trochu! Už jsme blízko..."
"Blízko?! To jako fakt?! Pochoduju s vámi už několik dní jako obyčejnej de*il a vlastně ani nevím proč! K čemu nám je nějakej blbej Uchiha?"
"Buď už zticha!"
"Jashin-sama proč? PROČ ZROVNA VY JSTE TO MUSELI PŘEŽÍT?! ZA CO JASHIN-SAMA!"
Pein se s lehkým úsměvem vydá vstříc těm hlasům. Sasuke, až nezvykle poslušně za ním.
Hidan nezklamal a ten druhý... snad Zetsu? A třetí Konan. Možná i další. Akatsuki stále existuje.
"Hra právě začíná."