Osamělá kunoichi 13: Souboj s překvapivým koncem

Další den Aschika mohla vidět krásný východ slunce. Kotoučky mraků se linuly přes vycházející ohnivou kouli, jejíž paprsky začaly ozařovat ranní Konohu. Aschika se opírala o zábradlí před vchodem do svého bytu. V noci pršelo, a tak vzduch nádherně voněl.
„Je to nádhera...” Nasála do sebe tu vůni života.
„Musím uznat, že ano. A ty jsi se změnila, Aschiko... nikdy jsi nebyla šťastnější.”
Aschiku tahle věta překvapila. „Ty jsi se taky hodně změnila, dříve bys jen něco odsekla. Že by slavná Uchiha Myuki změkla?”
Myuki kupodivu mlčela. I s ní Konoha provedla divy. Aschika se pro sebe usmála. Celý jejich život se změnil. Věděla, že snad bude schopná někdy hodit celou minulost za hlavu právě díky Konoze.
„Měly bychom už vyrazit na louku.”
...
Jiraiya už na ni čekal. Příjemně se usmál.
„Je možné, že už si předem připravil nějakou výhodu, musíme si dát pozor,” Myuki byla napjatá jako struna. Ten souboj pro obě moc znamenal.
Jiraiya, jakoby tušil, o čem přemýšlí, řekl:
„Neboj, nic jsem si nepřipravil.”
Aschika se ušklíbla. „Stejně tohle nemůže být pořádnej souboj.”
„Proč?”
„Protože do sebe určitě nepůjdeme těmi nejsilnějšími technikami. Vy těžko použijete Sennin mód a Myuki zase těžko použije Mangekyou. To bychom to tady celý zdemolovali a navzájem bychom se pozabíjeli.”
„Což nám dává výhodu, jsme dvě a známe víc technik... snad.”
Jiraiya povytáhl obočí. „Myslíš si snad, že na vás dvě budu muset použít své nejsilnější techniky? Nebo, že jsem s vámi na stejné úrovni? Podceňuješ snad velkého Jiraiyu?”
Aschika se nadechla a pak se zarazila. Myuki se plácla do čela.
„On si snad dělá srandu?”
„Vy si... cože? Vy si... snad myslíte, že jsme slabší než vy?” Aschika přimhouřila oči.
„To jsem neřekl, ale...” Jiraiya se potutelně usmál.
„ALE?”
„Nic, tak snad můžeme začít?” Postavil se od ní trochu dál.
„Technika rozdělení těl!” Myuki doskočila vedle Aschiky, která zaslechla něco jako:
„Silnější... nemusí použít nejsilnější techniky, to asi těžko... velkej Jiraiya, já ho...”
Aschika si povzdechla a postavila se do bojového postoje.
„Už je to dlouho...”
„...A já si to hodlám užít,” dořekla za ni Myuki. Obě se usmály.
Jiraiya nic neřekl, ale napjal se. Chvíli bylo ticho. Náhle se rychle pohnul.
„Katon: Endan!” Z jeho úst vyletěl proud ohně. Myuki s Aschikou uskočily.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!” Ohnivé plameny se střetly. Kolem sálalo horko. Aschika nečekala a vyrazila vpřed.
„Fuuton: Kaze no Yaiba!” Z jejích prstů vystřelilo zakřivené větrné ostří.
„Hari Jizou!” Jeho vlasy ztvrdly a obalily ho. Větrné ostří neprorazilo ani tuhle obranu. Rychle uskočil zpět a bleskově vykryl Myukin kop.
„Taková rychlost. Její sharingan!”
Aschika po něm bleskurychle vrhla kunaie, které ho zasáhly.
„Cože?” Aschika se zarazila, ale všimla si polena, které bylo na jeho místě.
„Kawarimi... co teď? Kde je?” Jiraiya byl špion a uměl dokonale skrýt svoji přítomnost. Aschika aktivovala svůj Byuakugan. Myuki se postavila za ni.
„Vidíš ho?”
„Je v tom lese.”
„Co dělá?”
„Já ne... počkat! Je to klon! Jsou tam i další!”
„Začíná to být zajímavé, jdeme?”
Aschika na nic nečekala a vyrazila. Z lesa náhle vyběhly všechny Jiraiyovy klony.
„Kterej je ten pravej?”
„Nemám tucha.”
Aschika se postavila do velice specifického postoje.
„Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou!”
Byl to souboj v taijutsu. Po několika kopech a úderech pěstí byly všechny klony pryč. Obě se otočily tam, kde stál pravý Jiraiya. V ruce se mu utvořil Rasengan.
„Nech to na mě, Aschiko!” Myuki postoupila vpřed.
„Jiraiya-sensei, ukážu vám svoji novou techniku.”
Podržela si ruku a soustředila do ní čakru. Jiraiya zaslechl známé cvrlikání.
„Tak Kakashi tě naučil Chidori?”
Myuki s úšklebkem ve tváři natáhla ruku s elektrizující čakrou.
„Nemá tušení, jak dlouho jsem ho překecávala.”
Vyběhli proti sobě.
„Chidori!”
„Rasengan!”
Obě jutsu se střetly. Vzduch zavířil a Rasengan i Chidori vybouchly. Jiraiya s Myuki odletěli každý na druhou stranu. Myuki ztěžka oddechovala. Na místě střety byl vyhlouben "menší" kráter.
„Jeho Rasengan je pořád mnohem silnější. Já dokážu použít maximálně tři Chidori za den.”
„Klid, jsme dvě, to nám dává výhodu.”
Obě se postavily naproti Jiraiyovi. Ten si dal ruce před sebe.
„Souboj v taijutsu?”
Aschika vyběhla vpřed, vyskočila a vykopla. Jiraiya její úder vykryl rukou. Ona se otočila ve vzduchu a kopla druhou nohou. Myuki taktéž vyběhla, sehnula se a vykopla do nohou.
Jiraiya nejdříve znovu vykryl Aschičin kop a pak uskočil dozadu. Zformoval rychle pečetě.
„Ranji shigami no jutsu!”
Jeho vlasy vystřelily vpřed, ostré jako břitva, přímo na Aschiku s Myuki.
Aschika se postavila vpřed ně a přimhouřila oči.
„Hakkeshou Kaiten!” Vír čakry ochránil ji i Myuki před Jiraiyovými vlasy.
„Docela dost mě štveš s těmi Hyyuga technikami.”
„Nech toho, umím v podstatě jen Kaiten a Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou. S tím, že mám ještě chabé znalosti v Juukenu, ale ty jsi mnohem silnější kunoichi než já.”
„Chtěla jsem říct jen... eh? Co? Vážně jsi to řekla?”
„Co?”
„Že jsem silnější kunoichi?”
„Ne.”
„Ale jo!”
„Nepamatuju se.”
Teď byla řada na Aschice, aby předvedla svůj Rasengan. V ruce se jí utvořila koule čakry. Usmála se.
„Máte prostě smůlu, že jsme dvě, sensei.”
Jiraiyovi po tváři přelétl úsměv.
„Neříkal bych tomu smůla.”
Také on vytvořil Rasengan a vyrazil vpřed.
Jejich Rasengany se střetly a prostor kolem nich vybuchl. Myuki si zakryla oči. Výbuch byl mnohem silnější a kolem létaly kusy půdy. Náhle všichni tři uslyšeli z epicentra výbuchu svist. Byl to velice pronikavý zvuk a jistě byl slyšet až v Konoze. Myukiny ušní bubínky se zachvěly.
Jiraiya s Aschikou dopadli každý na druhý konec velkého kráteru a kašlali. Pak se zase zvedli. Aschika se předklonila a opřela se o kolena. Jiraiya se zhluboka nadechoval.
„Máte dost, sensei?”
„Ani náhodou, tohle byla teprve zahřívačka. Budeme pokra-.”
„VY TŘI!”
Všichni tři se vyděsili až do morku kostí při tom řevu. Z kopce si to k nim totiž rázovala Tsunade rozpálená doběla a za ní cupitala Shizune, která jim velice jemně naznačovala, že mají průšvih.
Jiraiya se rychle postavil vedle Aschiky a Myuki. Zbledl, stejně jako ty dvě.
„Jsme v háji.”
„Neměli bychom zdrhnout?” zašeptala Aschika.
„Věř mi, že nechceš zdrhnout, bylo by to horší. Mnohem.”
„A co chcete dělat? Ja ještě nechci umřít.”
„Mám doma lékarničku.”
„A co spíš závěť?” ušklíbla se Myuki.
„VY TŘI!!! HLEDÁME VÁS ÚPLNĚ VŠUDE A NAKONEC SE KONOHOU ROZLEHL TAKOVEJ SVIST, ŽE MI TO ROZBILO LÁHEV SAKÉ! A VY SI TADY DÁVÁTE SOUBOJ! NAPADLO VÁS VŮBEC, ŽE TO TADY MŮŽETE VŠECHNO ZNIČIT?”
„Láhev saké? Tak to je ještě horší...” polkl Jiraiya.
„Jak se sem dostala tak rychle?”
„Ona pila? Ach ne,” Myuki se podívala na Aschiku, „u tohohle být nechci, můžu se vrátit zpátky, prosím!”
Aschika se zamyslela a došla k logickému závěru, že zmlátit tři lidi je těžší než zmlátit dva.
„Podílíš se na tom úplně stejně.”
Myuki chtěla odporovat, ale to už Tsunade přeskočila kráter a měřila si je zlostným pohledem.
„Tak kdo půjde první?” zatnula pěst.
Naše trojička byla průhlednější než list papíru. Pak Aschiku napadl spásný nápad. Tsunade se napřáhla a Aschika rychle vyhrkla:
„Počkat, počkat, počkat! Nemůžete nás zmlátit, za dva dny máme misi!”
Pěst se ve vzduchu zarazila. Všichni tři si oddechli. Pak se ale Tsunade ušklíbla.
„Tak to máš štěstí, že jsem tě učila lékařský techniky, ne?”
...
Tým Kakashi a Tým Gai se vrátily z mise a jejich členové zamířili rovnou do nemocnice. Všechny překvapilo, že se z ní zrovna vraceli Jiraiya s Aschikou. Nevypadali úplně dobře.
„Co se vám stalo?” zajímal se Neji.
„Dali jsme si souboj.”
„Souboj! To je úžasné! A kdo vyhrál?” vyhrkl Lee.
„Tsunade,” uchechtla se Aschika. Nic víc říkat nemusela, všem to bylo jasné.
„No jó, vy dva jste ještě v pohodě, já cítím i tvoji bolest, takže mě zmlátila dvakrát...” bručela si pro sebe Myuki.
Jiraiya se podíval na Kakashiho na Gaiových zádech.
„Co se stalo jemu? A jak dopadla mise?”
Při první otázce většina členů protočila panenky.
„Moc používal svůj Sharingan...” Gai ho ze sebe sundal.
„... a pak musel trpět na Gaiových zádech,” povzdechla si Sakura.
„A mise dopadla skvěle! Zachránili jsme Gaaru ze spárů Akatsuki!” Usmál se Naruto.
„Ale jen tak tak.”
Aschika si oddechla. Naruto vypadal v pořádku. Akatsuki mu nic neudělali. A Gaara žije. To ale ještě netušila celou pravdu.
...
„Vytáhli z něj démona? Takže Gaara už není Jinchuuriki?”
Kakashi se ještě ten den probral a tak se v jeho pokoji konala porada. Aschika s Jiraiyou si poslechli celý příběh jejich mise.
„Proč Akatsuki sbírají démony?”
„Bijuu jsou stvoření s ultimátní čakrou a obrovskou silou. Akatsuki by se hodili,” Tsunade se opřela o zeď.
„A to si vážně myslí, že dokáží takovou sílu ovládnout?” Aschika s Myuki si to stále nedokázaly představit.
„Dokáží oddělit duši od těla... To samé se může stát i mně.”
„Já hlavně nerozumím tomu, jak se o tobě vůbec dozvěděli. Jak to, že vědí o síle, kterou v sobě potlačuješ?”
„Nejspíš jim to řekl Itachi nebo ten naznámý, co s námi mluvil.”
„Kdo to jen mohl být? Jediný, kdo mě napadá je... ne, to je hloupost.”
„Hmm?”
„Zapoměň na to.” Ale Myuki si nebyla příliš jistá tím, že je to hloupost. Děsila se té možnosti. Aschika poznala, že je zneklidněná.
„Ale myslím, že víme, co je ten největší problém,” řekla tiše.
„Ano?” Kakashi se nadzvedl.
„Že je jen otázkou času, kdy si přijdou i pro Naruta.”
To věděli všichni. „Ale co ty a Myuki?” podíval se na ni Jiraiya.
„Odhadnout plány Akatsuki bude složité. Nevím. Mě spíš zajímá to, co řekl Sasori Sakuře. Že se má sejít se svým špehem u Orochimara. Půjde Naruto taky? A co třetí člen týmu? A může Yamato-san zajistit, aby se Naruto nepřeměnil?”
Yamato se pousmál. „Ovládám Mokuton, Aschika-san, věřím, že dokážu zkrotit Kyuubiho.”
„Ohledně Naruta. Už jsem s ním mluvila. Vydal se sehnat člena týmu a přitom se střetl s jedním ze členů ANBU Root, Saiem, kterého Danzou doporučil.”
„Nejsem si jistý, zda Danzouovi můžeme věřit,” Kakashi se opřel o ruce a vypadal unaveně.
„To nikdo zde. Jako kdyby nestačili Akatsuki, musíme ještě řešit rozkol ve vlastních řadách...” Tsunade zavrtěla hlavou.
Vítr přirazil okno. Venku se stahovala mračna.
„Bude pršet.”
...
Ale válečné porady nekonala jen jedna strana. Daleko od Konohy v jedné jeskyni...
„Ale no ták! Jeden člen umře a my hned musíme pořádat nějakou zk**venou poradu!”
„Zavři hubu, Hidane.”
„Nicméně zombík řekl dobrou připomínku. Proč tu jsme?”
„Hej Kisame! Přestaň mi řikat zombíku, k**va!”
„Držte hubu, oba dva,” Pein jako hologram přimhouřil oči s Rinneganem, „jsme tu proto, abych vám sdělil další plány. Sasori je mrtvý, ale budeme dál pokračovat. Udělal jsem jen malou změnu.”
„A to jakou? Aby to zase nedopadlo tak, že bych přišel o ruce, hm!”
„Ale, ale, Deidara-sempai, proč se čertit?”
„Tobi! Ty-.”
„Dost! Týká se to náboru dalšího člena.”
„A to jakého? Už není kde brát,” uchechtl se Kisame.
„Uchihy.”
Chvíli bylo ticho. „Uchihy? Ale těch už není moc. Všehovšudy tři,” Deidara se usmál. Ale stejně tak se pod maskou usmál i jiný člen.
„Pochybuju, že budeme verbovat Sasukeho, takže zbývá...” zašeptala bílá půlka Zetsua.
„...Malá holka,” zavrčela černá.
„K čemu nám bude? Jednoho Uchihu už tady máme,” zeptal se Kakuzu.
„Protože starodávná síla očí Uchihů, kterou v sobě dřímá je větší než Itachiho.”
„Úúú, větší než síla, kterou má Itachi-san?” zavrtěl se Tobi.
Itachi zavřel oči a zase je otevřel. „Ano.”
„Ta holka žila za dob Uchihy Madary. Tehdy byli všichni shinobi mnohem silnější než shinobi dnes. Oči Uchihů jsou vzácné a ona má Mangekyou, což je ještě méně obvyklé.”
„A kdo se toho ujme?” Kisame si prokřupl klouby na rukou.
„To vám dám vědět později. Teď zmizte.”
Někteří členové se ušklíbli a jiní mlčeli, ale všichni zmizeli. Jen jeden z nich zmizel s pocitem uspokojení. Ten, který tahal za provázky v pozadí a ten, koho by nikdo jako vůdce neočekával. Jen on znal opravdový, skutečný plán Akatsuki. Jen on znal svou tajnou identitu. Ten, který lhal všem. Věděl, že čas války se pomalu, ale jistě přibližuje.