Podivné věci - 19. Megarobot versus obří Želé

„To ne... To ne!" vykřikla Sakura, sledující ohromnou příšeru, jak překonává blízké stavby a míří jejich směrem.
Po jejím boku se ozvalo zakňučení, jak Kakashi přestával mít nad svou nynější podobou kontrolu. „Co budeme dělat!?" přeložil svůj dotaz do lidštiny.
„Nevím jak vy," Shikamaru se nervózně usmál. „Ale já odtud padám!"
A nebyl jediný, protože v tu chvíli Henteko narazilo do Choujinátora a vychýlilo jej z dráhy. Ozvala se rána, když obří robot narazil rameny do jednoho z domů a doslova vyhodil svůj náklad na jeho střechu.
„Chouji! Shino!" vykřikla Sakura, když se trojice posbírala ze země.
„Ti jsou v pohodě," ujistil ji Shikamaru. „Ale Naruto je ještě uvnitř."
Konohou se rozlehlo nepříjemné skřípání kovu, jak se zázrak robotiky přetlačoval se zázrakem kulinářství. A síla ovocného emulgátoru naneštěstí vyhrávala. Nad ostatními zvuky zvítězil hlasitý praskot, jak Henteko utrhlo Choujinátorovi ruku a odhodilo ji na nejbližší střechy. Pak se svou růžovou paží s ohromnými drápy zakleslo do nechráněné hrudi a vylomilo kovový chránič. Kdo by stál na příhodném místě, mohl v tu chvíli spatřit poetický, ačkoliv lehce nechutný obrázek - průřez mraveništěm, ve kterém klimbá opavučinovaný...
„Naruto!" vyjekla Sakura, která sice neměla výhled, ale fantazii ano.
Henteko zavrčelo, vnořilo drápy do křehké hmoty a vytrhlo ji z Choujinátorových útrop. Do vzduchu se vznesla oblaka prachu a pilu, na zem dopadly pláty vosku a střípky hliněné krusty. Zakuklený Naruto, nyní již v lidské podobě, padal hlavou dolů, obklopen rojem fialových včel. Naštěstí se zachytil jedním pavučinovým vláknem na tlapě Henteko a k zemi se tedy snesl celkem šetrně. Želatinové příšeře chvíli trvalo, než jej zahlédla mezi troskami. Odstrčila nehybný stroj stranou a s uspokojením se chystala Naruta zašlápnout. A zřejmě by to i udělala, kdyby se na scénu nepřiřítila obrovská žirafa.

Pro Naruta (kdysi Kyuubiho) to bylo celkem komické probuzení. Vlastně ho ta velká příšera, bojující s obří žirafou, na které seděleli Píseční sourozenci, přinutila položit si otázku, jestli ještě náhodou nespí. Pomalu vstal z chodníku a uvědomil si, že je nahý, zelenošedý a navíc má na zádech cosi jako...
Nepanikař. Řekl známý hlas v jeho mysli.
Naruto zkrabatil čelo: „Kdo jsi?"
Shino.
Zavrtěl hlavou. „To mě neuklidnilo."
Neboj se. Jen jsem využil nastalé situace abychom se spojili a společně porazili Henteko.
„Co je Henteko?"
Ta žirafa to nebude.
„Aha."
„Naruto!" Dveře nejbližšího domu se otevřely a na ulici vyběhla Sakura, následovaná Shikamaruem v bílém plášti a roztomilým šedým pejskem.
„Jé, ahoj Sakuro-chan!" vypískl Uzumaki nadšeně. „Ahoj Shikamaru! Ehm, to je špic?"
„Tohle netřeba komentovat," odvětil Kakashi naštvaně.
Sakura se zarazila uprostřed pohybu a raději od si něj udržela metr a půl odstup (a snažila se nedívat na tu odhalenou věc mezi jeho nohama). „Co se stalo?"
Naruto se podrbal na své blond hlavě. „Já vlastně nevím. Shino říkal něco o spojení a porážce Hengeka..."
„Henteka!" opravil ho Kakashi.
„Shino?" zopakoval Shikamaru.
„Hééj! Uzumaki!" zvolal Gaara z žirafina hřbetu, zatímco uštědřoval Henteko rány svými písečnými pěstmi. Žirafa kopala a prskala, zatímco před ní Písečný Kazekage vytvářel štít a Temari s Kankurem měli co dělat, aby se na jejím obrovském hřbetě udrželi. „Hodila by se nám pomoc!"
„Hned jsem tam!" odpověděl Naruto. „Ehm, Shino?"
Malý moment.
A pak se na Narutových zádech, pomalu a s klidem rozvinuly dva páry modrozelených křídel. „Dattebayo!"
V tu chvíli měl osrstěný pudink z budoucnosti podobu vteklé chobotnice s králičíma nohama a vlčím čenichem. Trojice užasle sledovala, jak se Naruto vznesl do jeho úrovně, podařilo se mu úspěšně držet kurz letu a pak předvedl ukázkový placák na zem, kam jej srazilo jedno z chapadel.
„Naruto!" vykřikli Sakura s Gaarou současně.
Obrovská žirafa začala pomalu couvat. Chapadla Henteko rozlomila písečný štít na několik částí, coby vaječnou skořápku, a hnala se za nimi.
„Prohrávají..." vydechla Sakura, ochotna vrhnout se do bitvy, ale Shikamaru ji zadržel.
„Ne!"
Zoufale se na něj obrátila. „Shikamaru..."
Přerušil ji dřív, než stihla spustit. „Sakuro, myslíš, že když se vrhneš na nezničitelnou věc, která před chvílí zdemolovala obřího robota, s lehkostí odolává útokům Kazekageho na velké žirafě a právě zaplácla Yondaimeho okřídleného potomka..."
„Já jsem v pořádku!" ozval se Naruto, když se mu povedlo vstát ze země, s rudým otiskem dlažebních kostek na obličeji. „Jen si dám malou pauzu..."
„... vážně myslíš, že jim tu pomůžeš?" dodal Shikamaru s kamenným výrazem.
Sakura zrudla vztekem. „Já alespoň..."
„Ne, nepomůžeš!" přerušil ji zvýšeným hlasem. „Ty totiž musíš zachránit nejen Konohu, nejen Ohnivou zemi, nejen celý svět! Ve tvých rukou, má milá Sakuro, právě leží celá realita, zapsaná na tom zatraceném svitku - pokud jsem Sarutobiho definici správně pochopil - a právě ty ho musíš najít!"
Sakura několikrát zaraženě mrkla.
„Utíkej!"
A tak utíkala.

Naruto ji viděl chvíli před tím, než na něj Hentekovské chapadlo dopadlo podruhé. „Tak tohle už není vtipný!" řekl a rozzlobeně se seškrábnul z chodníku.
Žirafa si uvědomila, že dokud na ní budou sedět ty tři malé breberky (tj. píseční sourozenci), bude na ni útočit ta obrovská kopa oživlé želatiny, takže už ani moc nebojovala, jako se snažila svůj náklad setřást.
Situace byla beznadějná a to hlavně ve chvíli, kdy Henteko prorazilo písečný štít a natáhlo k nim svá chapadla, zřejmě v úsmyslu je v nich rozmačkat. Od toho ji naštěstí odlákal Naruto, který opět vzlétl, a poskytl tak Henteko myšlenku, jaké by to asi bylo, rozmačkat jeho? Ale když už ho drželo ve svém smrtícím sevření, připraveno své plány uskutečnit, z oblohy se sneslo něco velkého a rozseklo želatinový kolos na dvě poloviny. Chapadlo, v němž byl Naruto uvězněn, jaksi ochablo a dovolilo mu uniknout. Oddělené poloviny růžové hmoty se několikrát zhouply z leva doprava, načež se začaly pomalu spojovat.
„Gaaro..." chystala se jej upozornit Temari.
„Já vím!" odsekl ve snaze ji ujistit, že má také oči. Zbývající prostor v želatině se zaplnil pískem.
Naruto sklouzl po vzdušných proudech a přistál nedaleko ženské siluty, jenž se pyšnila obrovskými, šedými křídly. Rozpačitě se usmál: „A jéje, ahoj Hin."
Teprve teď se na něj dědička klanu Hyuuga obrátila tváří v tvář. Byla nahá, ale naštěstí se sedmdesáti procenty těla porostlími peřím. Kvůli obrovským křídlům už neměla ruce, které se ovšem nějakým záhadným způsobem přesunuly na místo nohou a získaly vražedně vyhlížející, zakřivené nehty. Nepromluvila ani slovo, ale Narutovi stačil jeden pohled jejích jestřábích zorniček, aby pochopil.
Henteko se opět spojilo. V jeho středu vznikla bublina, kam pomalu doputovala písečná zrnka a pak se stovkami malých dírek vyvalila ven.
„Tak tohle nezabralo," usoudil Gaara. Chtělo to nějakého mývala...

***

Jestli se pozměněná Konoha někdy dřív držela v normě, v tuto chvíli to očividně vzdala. Domy se začaly samovolně přesouvat, sem tam se od některého z nich ozvala rána, šlehnutí, praskot či bzukot, a doslova explodoval v různobarevné záři. Také na Hrobaře měla nastalá atmosféra nějaké účinky - světlé vlasy mu teď platinově svítily, černý klobouk se nahoře prodloužil a pokřivil a odněkud ze zad mu vyrůstalo kožnaté, netopýří křidýlko. A to Ibiki ještě nezmínil souboj Želé vs. Mýval plus duo Naruto-vážka a Hinata-opeřenec, na který bylo vidět i z druhého konce Konohy.
„Základní otázka - jak se dostaneme nahoru?" zeptal se, zatímco celá skupina stála před sídlem Hokage a nikomu se jaksi nechtělo dovnitř.
„Snadno!" Kdyby Tsunade mohla, usmála by se a bojovně vyhrnula rukávy. „Tentokrát to těm zelenejm mozkům nedaruju... Ach, Sakura. Je úžasné opět vidět někoho normálního."
Sakura se udýchaně zastavila nedaleko skupiny, několikrát se zhluboka nadechla a vydechla, načež rozrazila dveře a v doprovodu užaslých tváří přítomných vojáků počala zdolávat schody.