Miluju tě, Hinato 7

Gai otevřel dveře do domu a vešel dovnitř. Nevěděl proč tu vlastně je, nějaký instinkt mu zkrátka sdělil, že toto je právě to místo.
„Ach Gai, pojď za námi,“ uslyšel najednou z vedlejší místnosti dívčí hlásek a hned poté rozpustilý smích. Zhluboka se nadechl a vydechl.
„No pojď, jen se neboj, ty jedna šelmo z listové,“ zazněl hlásek znovu a opět se ozval onen smích. Gai si tedy dodal odvahy a vešel do vedlejší místnosti. Byla to ložnice s obrovskou postelí a na ní… Pane bože! Vytřeštil Gai oči, čelist mu spadla až na zem a jazyk mu plandal. Na posteli ležely dvě spoře oděné dívky. Jedna byla blondýnka. Barvu vlasů té druhé ovšem nerozeznal. Ležely na sobě vydávajíce tiché slastné vzdechy. Blondýnka mu drobným prstíkem pokynula, ať jde blíž. Gai, naprosto ovládán primitivním pudem, se poslušně sunul i s čelistí na zemi k posteli. Druhá dívka se zvláštní barvou vlasů, se pomalu vyvlekla blondýnce, rozepla jeho vestu a shodila ji na zem.
„Jen se nestyď,“ zašeptala mu sladce do ucha. Gaiovi se rozšířily zorničky.

„JDU NA TOOO!“ zařval Gai a napřímil se na posteli, v ruce žmoulaje uslintaný polštář. Chvíli civěl do zdi, než mu konečně došlo, že se mu to jen zdálo.
„To..to.. tohle si nezasloužím, probudit se uprostřed tak nádherného snu,“ vzlykal. Pohlédl na noční stolek vedle postele. Ležely na něm dva díly Icha Icha. Asi jsem to s těma úchylárnama přehnal, pomyslel si, ale… i to samozřejmě patří k mládí. Uslyšel kroky a vzápětí někdo zabušil na dveře.
„Mistře Gai,“ zvolal Lee, „Tsunade vás naléhavě potřebuje. Hned.“
„Děkuji Lee“ odpověděl a povzdechl si.

Za pár minut už stál spolu s Kakashim, Shikamarem a Tenten před Hokage.
„Dostala jsem zprávu od Naruta,“ začala. „Zdá se, že máme potíže.“ Jak nečekané, pomyslel si Kakashi ironicky.
„Nevím, co krucinál dělá v Písečné, ale pro teď je mi to jedno. Propuklo tam povstání, které se bohužel dotklo i nás. A obávám se, že poměrně dost.“
„Co tím myslíte?“ otázal se Shikamaru. Tsunade na ně všechny pohlédla se smrtelnou zlobou v očích.
„Hyuuga Hiashi.. je mrtvý,“ procedila mezi zuby. Všechny zamrazilo v zádech. Ne..To není možné! říkal si v duchu Kakashi. Tahle zpráva s nimi pořádně zamávala, ale Tsunade neskončila.
„A Hinata je pryč. Unesli ji. Podle toho co mi Naruto psal, ji ti povstalci chtějí donutit použit Byakugan, aby dobyli Písečnou,“ odmlčela se. Váš úkol je doufám jasný. Najděte Hinatu a pomozte Písečné a Narutovi zničit toho Nejiriho i povstalce,“ řekla tvrdě. „Za Hiashiho.“
„Ano Hokage!“ zvolali všichni naráz a okamžitě se vydali na cestu. Společně s nimi i dalších pár nindžů, jež nesli zásoby. Mezi nimi i Kiba a Shino.

„Už jsou to čtyři dny, co jsem posílal zprávu. Musela někoho poslat,“ řekl Naruto nahlas. Sasuke přikývl. Určitě ano, pomyslel si.
„Naruto… zvládáš to?“ zeptal se opatrně. Naruto se na něj otočil. Pomalu rozpřáhl ruce.
„Vypadám tak snad? Hinatě hrozí nebezpečí, Písečné hrozí nebezpečí.. dyť já vlastně ani nevím jestli je Hinata v pořádku a ty se mě ptáš jestli to zvládám?!“ vykřikl. Sasuke se zarazil.
„Dobře, dobře. Klid. Promiň, jen mám o tebe starost,“ řekl vlídně. Naruto si povzdechl.
„Já vím. Promiň mi to, já jen…“ řekl tiše. Sasuke k němu přišel a chytil jej za rameno. Usmál se. Naruta to překvapilo. Sasuke se usměje tak jedenkrát za uherský rok. Každopádně mu dodával pocit jistoty a naděje.
„Díky,“ zašeptal a opětoval úsměv. V tu chvíli se k nim přiřítil posel.
„Naruto, přišla zpráva, honem!“ zavolal na něj. Naruto na nic nečekal a ihned jej následoval. Sasuke taktéž.

„Co?! Unesli? Jak sakra unesli?!“ vykřikl Naruto když dočetl zprávu. Sasuke na něj tázavě pohlédl. Naruto mu hodil svitek a sesunul se na židli rukou si zakrývaje tváře. To není dobré, pomyslel si Sasuke, nepozorovaně se dostal do Konohy, unesl Hinatu a zmizel, aniž by si ho někdo všiml. Pozoruhodné. Kdo ví, co je ten Nejiri zač.
„Zahlédli jste něco podezřelého? Změnila se nějak aktivita povstalců?“ zeptal se nahlas. Gaara, který tam již byl s nimi zavrtěl hlavou.
„Nic. Sice pořád podnikají menší partyzánské útoky, ale to je vše. V písečných dunách je víceméně klid.“
Naruto bouchl pěstí do stolu, až se všichni v místnosti lekli.
„Já ho zabiju! Zabiju ho!“ vykřikl a opustil místnost. Sasuke šel rychle za ním.
„A jak to chceš prosím tě sám udělat?“ houkl na něj, chytil jej za rameno a otočil jím. V zápětí ale hned ucuknul. Narutovy oči se změnily.
„Kyuubi,“ vydechl Sasuke a po zádech mu přejel mráz.
„Nech nás chvilku o samotě. Já si s ním promluvím,“ řekl Kyuubi skrz Naruta. Sasuke chvilku váhal, ale poté přikývl. Měl bych o tom říct i Sakuře.

Naruto otevřel oči. Stál ve stoce. Byl hluboko ve svém podvědomí a naproti němu ležel Kyuubi. Ustaraně se na něj díval.
„Takový pohled bych od tebe nečekal Kuramo,“ řekl Naruto, „ty se o mě snad bojíš?“
Kyuubi si odfrkl a pohodil hlavou.
„Bojím se o tvoje duševní zdraví,“ zamručel. „Naruto, jsi vystavený silnému psychickému tlaku a já chápu proč, ale ty návaly hněvu musíš kontrolovat. Nebo se zblázníš.. a kdoví, co to pak udělá se mnou.“ Naruto na něj pohlédl.
„Kyuubi,“ řekl tiše.
„Sasuke má pravdu, sám to určitě nezvládneš. Dej na jeho rady, ten kluk ví, co říká,“ pravil Kurama a zamlaskal.
„Já moc dobře vím, že to sám nezvládnu,“ opáčil Naruto, „ale ten vztek mě sžírá. Neovládám se.“ Kyuubi na něj chvilku hleděl, poté si položil hlavu na přední tlapy a zavřel oči.
„Dobře si teď rozmysli, co mi odpovíš,“ zavrčel, „co všechno jsi ochotný pro ni obětovat?“ Naruto polkl. Jako ten sen, pomyslel si. Zatnul pěsti.
„Úplně všechno,“ řekl rozhodně. Kyuubi otevřel jedno oko.
„Včetně svých přátel?“ otázal se. Tohle Naruto nečekal. Nevěděl, co by měl odpovědět.
„Jak bys zareagoval v situaci, kdy by ses měl rozhodnout, jestli ona, nebo tví přátelé?“ Naruto sklopil zrak.
„To nevím..“ řekl po chvilce. Kurama vstal, popošel k němu a sklopil hlavu tak, aby se Narutovi díval přímo do očí. Stále v nich měl onen ustaraný výraz.
„Naslouchej svým kamarádům. Jinak to skončí špatně,“ řekl a odešel. Naruto se za ním chvilku díval, pak si povzdechl a opustil své podvědomí.

Naruto zamrkal. Ležel ve svém pokoji v Písečné, kde je ubytovali. Sasuke seděl vedle jeho postele. Únavou si opíral hlavu o rukojeť meče, ale i tak si všiml, že je Naruto vzhůru.
„Jak se cítíš?“ zeptal se. Naruto se posadil a pousmál se.
„Líp. Mnohem líp,“ vydechl. Sasuke úsměv opětoval a poplácal jej po rameni.
„Tak pojď, vstávej,“ řekl, „seděl jsem tu u tebe půl dne a mám docela hlad.“
„Kdysi mi někdo řekl, že furt myslím jen na jídlo,“ neodpustil si Naruto poznámku. Sasuke na něj vrhl otcovský pohled a zvedl ukazovák.
„Půl dne Naruto, půl dne,“ zopakoval. Naruto se rozesmál. Sasuke byl rád, že ho po takové době vidí v dobré náladě. Vykročili směrem k jídelně.
„Jsem vám moc vděčný, že jste sem se mnou šli,“ řekl Naruto. Sasuke už chtěl odpovědět, když v tom se celá budova otřásla v základech a on ztratil rovnováhu.
„Co to je?! Zaútočili?“ vyjekl Naruto.
„Ne… tohle není útok,“ řekl Sasuke a vyškrábal se na nohy. Naruto ztuhl. Pokud to nebyl útok, pak zde byla jediná možnost, kdo to mohl být. Vyděšeně pohlédl na Sasukeho. Jeho výraz mluvil za vše. Dveře před nimi byly najednou vyraženy z pantů. Poslední věc, kterou zahlédli, byla pěst blížící se k nim rychlostí zvuku.
„SASUKE! KDE CELÝ DEN LÍTÁŠ, ŠANARÓÓÓ!!!“