Sakuřino váhání

Konečně jsem ho spatřila,
plného hněvu a zla,
do té podoby,
do té jsem se kdysi zamilovala.

Oči černé jak noc sama,
pleť bledá jak sníh,
to s tebou udělal Orochimaru-sama,
prosím, odpusť mi můj hřích.

Stejně jako můj sen,
tak i já upadnu v zapomnění,
že náš tým bude zase jeden,
to je jen sladké vábení.

„Sasuke!“ Vyhrknu spěšně,
dívám se na něj jemně.
„Chci jít s tebou!“ Naléhám osamocena,
nikým nezrazena.

Dívá se na mě s vražedným úmyslem,
na zemi ležíc jeho kamarádka,
začínám se klepat strachem,
to sem to ale hrdinka!

Najednou se tam objevil,
přede mne se postavil,
odvahy dodal si,
se svými rozcuchanými vlasy.

Proti mé lásce se postavil,
ten jen se po pěti zemích proslavil,
toho jehož jsem roky ignorujíc,
ten mě teď zachraňujíc.