Navždy s tebou...
Stála jsem na kopci za Konohou a dívala se, jak se na moji milovanou vesnici snáší déšť. Připadá mi, že od jeho smrti zahalil vesnici oblak smutku. Každý ho měl rád. Každý si ho vážil. Tak jako on si vážil mě.
Je to moje chyba, že zemřel. Kdybych nebyla tou zpropadenou Jinchuuriki, nemusel by mě ochraňovat. Před nimi. Před Akatsuki. Chtěli mě a já to věděla. Kdybych mu to neřekla, nejspíš by byl ještě naživu. A mohl by být se mnou. Navždy...
Pořád mám v hlavě rozhovor, který jsme vedli, než jsme odešli s pár dalšími ninji na utajené místo, aby mě Akatsuki nenašli.
„Jdou po mě...Akatsuki.“ pronesla jsem s kapkou smutku, protože jsem věděla, že se bude snažit jít se mnou a chránit mě.
„Věděl jsem, že jednou k tomu dojde. Ale já tě ochráním. Půjdu s tebou.“ řekl něžně.
„Ne! Ty tu zůstaň, abych se o tebe nemusela bát. Abych věděla, že jsi v bezpečí. Že se k tobě můžu vrátit.“ vykřikla jsem zoufale.
„Ale já tě chci chránit! Chci pro tebe riskovat. Pro tebe se vzdám i vlastního života, jen abys byla v bezpečí!“ protestoval. Pořád byl něžný.
„Ale já potřebuju, abys žil. Abych s tebou mohla být. Navždy.“ se slzami jsem odpověděla.
„Stejně půjdu s tebou..“
„Nejsem jediná kdo tě potřebuje. Pro vesnici jsi důležitý! Zůstaň v bezpečí...pro Konohu.“ pořád mi tekly slzy.
„Půjdu! A nesnaž se mi v tom zabránit. Nesnesl bych pomyšlení, že bych ti musel něco udělat, abys svolila.“ usmál se.
„Kakashi?“
„Hmm?“
„Miluju tě! Víc než svůj vlastní život.“ slzy pořád něšly zastavit.
„Já tebe taky...To je důvod, proč půjdu s tebou!“ vykouzlil ten úsměv. Úsměv, který jsem tolik milovala. Proto jsem nakonec svolila.
A udělala jsem chybu. Akatsuki nás sledovali. Zabili každého kromě mě. Já se dostala pryč. Jenže bez něj. Bez toho muže, pro kterého jsem byla ochotna riskovat život. Zradila jsem ho. A s tím jsem nebyla schopná se smířit. Žít s tím, že zemřel kvůli mně jsem nemohla. To nešlo...
Proto teď stojím tady. Na cestě vedoucí z Konohy. Jsem rozhodnutá. Půjdu k Akatsuki. Vím, že jít tam, znamená pro Jinchuuriki smrt. Ale já to chci. Chci se vrhnout do náruče smrti. Chci to udělat pro něj. Abych mohla být s ním. Navždy budu s ním. S tím mužem, kterého tolik miluji. Navždycky...
Tohle je moje první povídka vůbec, takže nic moc no. Jinak, napadla mě při jízdě na koni, takže to podle toho vypadá..
Za komentáře děkuju...
Moc pěkné.
Jé, tak to moc děkuju..
Čauko čauko!
nádhera je to kouzelně smutný příběh
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Smutné. Ovšem má to v sobě jisté kladné poselství.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.