Zánik skrýše Akatsuki

BUM! KŘACH! Pein otevřel oči. Ležel na své posteli v sídle Akatsuki, až doteď se oddávaje zaslouženému spánku. Podíval se na hodiny, bylo půl deváté. V tu chvíli mu bylo jasné, co se děje. Tradiční bitva již začala. Opakovala se každým dnem a v sázce byly životy všech členů organizace. Byla nevyhnutelná. Bitva... o koupelnu.

"A DOST!" zahřměl Pein a Kisame upustil Samehadu, kterou se až doteď snažil prorazit stěnu koupelny, kde se očividně zamkl jeden z členů. Všichni obrátili zraky směrem k náhle příchozímu šéfovi.
"Jste členi nejnebezpečnější organizace, která kdy mohla tento svět potkat, tak se přestaňte chovat jako malé děti a..." Pein se na chvíli zamyslel.
"...uvědomte si své postavení.." napovídal šeptem Deidara Peinovi část jeho každodenního proslovu.
"A uvědomte si své postavení.." začal znovu autoritativním hlasem, snažíce se ignorovat Konan, procházející kolem se snídaní, která si jeho tradiční proslov opakovala nazpaměť spolu s ním.
Bohužel i naštěstí se vůně Konaniny pracně připravené snídaně ukázala účinnější, než Peinův proslov a výhružky smrtí, takže se všichni Akatsuki odebrali směrem jídelna.

Když všichni usedli, a Kakuzu dobře mířenou ranou znemožnil Hidanovi se před jídlem pomodlit (Dovolili mu to jednou jedinkrát, když pak byli ale odporem nad jeho slovy neschopni zkonzumovat byť jen jediné sousto, snažili se tomu nadále vyhýbat), Sasori na něco upozornil.

"Kde jsou Itachi a Deidara?" hodil na Peina tázavý pohled.
Najednou se z chodby před koupelnou ozval výbuch, pak slova "Mangekyou Sharingan", Deidarův řev, Itachiho slavnostní 'jupí!' a následně klapnutí dveří od koupelny. To jim bylo dostatečnou odpovědí. Pein si povzdechl, načež se ve dveřích objevil zmožený Deidara a sedl si ke stolu. Rvačku o koupelnu znovu prohrál.

Když všichni dojedli své porce (a Kakuzu zamezil Hidanovi pomodlit se po jídle), měl Pein oznámení.
Stoupl si, a prohlásil: "Tak, dnes mám pro vás všechny důležitou misi." A pak nastalo ticho. Dlouhé ticho.
"Tak co je to za misi, šéfe?" ptal se Tobi. Pein jen bezmocně polkl.
Konan složila hlavu do dlaní. Ve skutečnosti totiž žádná mise nebyla, jen chtěli mít s Peinem alespoň jednou celou skrýš pro sebe. Jejich vztah se jim (ač obtížně) dařilo tajit už půl roku, ale také občas potřebovali oddych od všeho schovávání a tajností.
"Alespoň sis mohl něco vymyslet, než jsi o tom začal." pomyslela si smířeně, a už už se chystala Peina zachránit chytrou lží, když vtom...
"Půjdete sbírat bylinky!" vyhrkl ze sebe Pein, odjakživa špatný lhář.
"Co prosím?" zeptal se opatrně Itachi, obávajíce se, že mu začal už vypovídat i sluch.
"Přesně tak!" Pein si odkašlal. "Na zapečetění nedávno chyceného Jinchuuriki budeme potřebovat specielní bylinu, která roste ... daleko odsud." Ze stolu sebral ubrousek, a načmáral na něj podivně vypadající květinu, kterou si pravděpodobně právě vymyslel.
"No to si ze mě snad děláš p***l, Peine." vložil se do toho Hidan. "Přidal jsem se ke zločinecké organizaci. A proč? Abych mohl sbírat zk*****ý sedmikrásky?"
Hádka pokračovala dalších patnáct minut, a když už začínala Konan zvažovat své životní volby, a Hidan vymyslel 642 nových sprostých slov, všichni se shodli na tom, že na tuto "misi" půjdou, když jim nic jiného nezbývá.
Netrvalo dlouho, a všichni byli z domu. Pein jim oznámil, že se mají vrátit nejdříve večer, když nic nenajdou. Čekal je tedy s Konan krásný, klidný den.
"Konečně jsou pryč." oddechl si Pein a vyndal z lednice šampaňské.
"Je to zázrak." zasmála se Konan. "Poté, co jsi předvedl s těmi bylinkami. Vážně by ses měl naučit lhát, Peine."
"Hej!" Pein byl na oko uražený. "Jsou pryč? Jsou. Tak si nestěžuj."
"Hmmm..." zamyslela se modrovláska. "Je pravda, že je to pořád lepší, než když ses snažil Kisamemu namluvit, že jeho koblihu snědla nečekaně příchozí devítiocasá liška." Znovu se zasmála.
"No, teoreticky by se to mohlo stát..." začal Pein, ale Konan jeho začínající monolog přerušila polibkem.

_______________________________________

Po půlhodině všichni hledání vzdali. Neviděli v tom žádný význam, a také všem došlo, že Pein pravděpodobně z nějakého důvodu lhal .
Zatímco Hidan na nedaleké cestě házel kosu na živý terč (Tobi), všichni Akatsuki se posadili na trávu.
"Mám hlad." prolomil ticho Deidara.
"Měl ses najíst." podotkl věcně Itachi.
"Omlouvám se, že jsem nejedl!" vyjel najednou Dei. "Byl jsem zaneprázdněn tvým tsukuyomi, kde se, pokud tedy vím, nadívané kachny neservírují!"
Itachi neodpověděl.
"Ah, kašlu na to, povzdechl si Deidara. Najdu tady nejbližší bufet a...KRUCI!" vykřikl, jak prohledával svůj plášť. "Zapomněl jsem si ve skrýši peněženku!"
Nikdo nevypadal, že by ho to nějak vytrhlo, a už vůbec ne, že by se chtěli vracet, jak Deidara navrhoval. Až když začal vyhrožovat, že si půjčí peníze z Kakuzova osobního trezoru, se všichni rozhodli, že radši půjdou. Pro zdraví všech v okruhu pěti kilometrů bylo lepší, když měl Kakuzu své peníze na místě.

_______________________________________

Pozdě si Pein uvědomil, že nezamknul dveře. Přesněji řečeno, uvědomil si to, až když jeho polibku s Konan přihlížel šokovaný Deidara, a s ním zbytek zločinecké organizace, kterou vedl, a před kterou se tento vztah snažil tak horlivě utajit.
"Co to... vy to....." začal Deidara podivně vysokým hlasem, který obvykle získával pouze, když ho Sasori svým rozdílným názorem o umění již přiváděl k šílenství. Všichni na výjev odehrávající se na pohovce koukali s otevřenými ústy a občasným zděšeným výkřikem.
"Moje oči!" vykřikl Itachi. Později se však všichni shodli, že s tím, co viděl, to pravděpodobně nemělo nic společného.
"TO NENÍ TAK, JAK TO VYPADÁ!" zvýšil Pein hlas, když se zvedl z Konan.
"A jak tedy?" sarkasticky ucedil Hidan a dlouze se na šéfa zadíval.
"No... najednou sem vtrhla devítiocasá liška, a...."
"Ježišikriste, Peine..." přerušila svého milence Konan, unavená z jeho ubohých pokusů o lži.
"Počkat..." ozval se ale znovu Hidan. "Tys nás poslal hledat nějakou zas****u kytku, která ani ku**a neexisuje, jenom by sis tady ty mohl celý den užívat?!"

Čepel kosy se zaleskla ve vzduchu a místo do plánovaného cíle - Peina, se zakousla do Konaniny milované pohovky. To modrovláska ale nehodlala strpět. Ve vzduchu kolem ní se začala formovat papírová křídla.
"Přestaňte!" vykřikl Itachi. "Katon: Goukakyou no jutsu!"
Místnost zaplnila záře Itachiho ohnivé techniky. Měla sloužit jen na upoutání pozornosti a jako pokus o zastavení začínajícího boje mezi Hidanem a Konan. Bohužel Itachi nemířil přesně. Ohnivá technika zasáhla Kisameho, který se pokusil bránit Samehadou. Ta bohužel udeřila Kakuza do hlavy. Deidara tento náhlý zmatek použil jako příležitost k beztrestným výbuchům v domě a Sasori moudře, ve své loutce, odlezl do bezpečí. Zetsu boj pozoroval z dálky, a uzavíral mezi sebou sázky na vítěze. Tobi se pravděpodobně cestou do skrýše ztratil.

Pein bitvu pozoroval z povzdálí, stejně jako Zetsu, a když skončil krátkou úvahu o tom, kohože si to do své zločinecké organizace vybral, rozhodl se to zastavit.

"SHINRA TENSEI!" ozvalo se, a všechny oslepila bílá zář.

_______________________________________

"Achjo..." procedil bílý Zetsu. "Tady máš 200 ryou."
Černý Zetsu se pousmál, a ačkoliv v této sázce neviděl moc velkou pointu (stále jsou totiž jeden člověk, že...), peníze si vzal.
Akatsuki se pomalu začali vyhrabávat ze sutin toho, čemu se dříve říkalo skrýš.
"Říkal jsem ti, že to vyhraje Pein." usmála se znovu černá část Zetsuovy osobnosti, a snažila se ignorovat naštvané mumlání části bílé.
"No výborně." procedila Konan, vyhrabávající se z kamenných sutí. "A KDE TEĎ PODLE TEBE JAKO BUDEME BYDLET?" zakřičela na nad skrýší vznášejícího se Peina. Ten neodpověděl.
Když byli všichni Akatsuki na nohou, snesl se šéf organizace konečně na zem.
"Takže." usmál se. " Nyní pro vás všechny mám opravdovou misi. Půjdete, a najdete vhodné místo pro náš úkryt. My si zatím jdeme s Konan najít nějaký pěkný hotel."
Vzal Konan kolem ramen a pomalu spolu odešli. Nadávání zbylých členů organizace se neslo krajinou, nakonec se ale s brbláním vydali do práce. Přecijen, 'Šéfe' říkali Peinovi z nějakého důvodu.