Drabble maraton; 2. kolo

Wrong Side of Heaven

Vyhráváme. Celá zem se hrdě pne nad všema ostatníma. Městští balíci chodí s nosama vysoko. Jsou na správný straně barikády.
Vyhráváme. Ze všech obyvatel jsou najednou nanejvýš zapřísáhlí patrioti, co vedou emocema nasáklý projevy o vlastenectví. Třeba tyhle jatka uctěj vznešeným svátkem. Lidi budou sedět doma, užívat si volna.
Vyhráváme! Jsem přímo nadšenej. Hladím Akamarua po srsti. Jsem rád, že přežil. Vítězství, kam se podívám. Mrtvý těla. Hlína nacucaná krví. Řev a křik. Pláč. Vítězství je cítit ve vzduchu. Hnijící ostatky. Bojujem tady dlouho. Není kdy pohřbívat. Musíme se posunout, nepřátelé mávaj bílýma vlaječkama. Čas jít vyhrávat zase někam jinam.

Dějově předchází tomuto předchází drabble z minulé mise.

Mezi Ohnivou zemí a zemí Kamene ležela oblast nikoho. Její obyvatelé byli tvrdí, nezávislí a zocelení neustálým bojem.
Tsume narazila na pozůstatky jejich malé války. Skupiny lapků si vyřizovaly účty. Pach krve a strachu zcela přehlušil pach jejího manžela. Udělal to schválně, bastard! Vřely v ní emoce. Vztek přehlušila úleva. Děti si zasloužily otce; Kibovi nezodpověditelné otázky i Haniny slzy. Její bezmoc, když se na ně dívala. Ani se neptala, proč odešel. Musela ho najít.
Byl chytrý, chodil na místa, kde ho nemohla vysledovat. Ona chytrá nebyla, byla paličatá. Tři měsíce žila v divočině, než konečně znovu zachytila jeho pach.

Poslední slova
„Izuno, je mi to tak líto,“ pronesl provinile Madara, zmítaly jím emoce.
„Neobviňuj se z toho,“ šeptl Izuna, „dělal jsi to, co bylo nejlepší pro klan.“ Konejšil ho a stiskl jeho ruku. „Jsi dobrý vůdce, Madaro, ty musíš vést Uchihy dál… musíš ukončit tuhle válku,“ Izuna se bolestně nadechl. „Četl jsem svitky o užívání mangekyou sharinganu… vím, žes je četl taky. Chci, aby sis vzal moje oči.“
Madara nemohl vzdorovat prosebnému pohledu. „Dobře, vezmu si tvoje oči. Budu dělat jen takové věci, aby jim nebylo k pláči se na to koukat,“ přislíbil a oba věděli, že konec se nezadržitelně blíží.

To, čo malo byť skryté

Dážď vždy zatajoval moje slzy. Zakrýval emócie, ktoré som ja zakryť nemohla. Myslela som, že je to znak slabosti – shinobi by predsa nemal prejavovať emócie! Bola som dieťa - ale už nie som. Vojna, násilie... Yahikova smrť. Vymazali zo mňa to, čo som nechcela ukazovať – avšak... je to takto správne?
Myslím, že je to v poriadku. Veď načo je dobrý plač? A načo je dobrá ľútosť, keď už všetko končí?
Ležím na hladine a cítim, ako voda obmýva moje končatiny. Neprší, no ani nemusí; nemám čo skrývať. Moja tvár zostane suchá, až kým more nevezme moje telo do indigových hlbín mieru.

Vedu si své vlastní boje, svou vlastní válku se svými emocemi. Bez svých přátel, bez rodičů, kteří mě opustili už před šestnácti lety. Tomuto mohu čelit jen já. Bez pomoci. Budu plakat? Budu naříkat bolestí? Budu se smát? Budu klít? Budu křičet? Ukážu pravé pocity? Všem okolo mne? Ne. Své slabosti si zvládnu sám. Porazím je, ve svém nitru. Nikdo není svědkem, nikdo není posměváčkem, nikdo povzbuzující mne tu nestojí. Uvnitř krvavá bitva - zvenku úsměv. Zlá slova a nadávky se do mého já zabodávají v podobě stovek a tisíců jehlic. Já nekřičím. Já nepláču. Jdu dál - s úsměvem na rtu.

Pozn. Autora (nevím, jak jinak tohle upřesnění myšlenky nazvat)
Hlavní postavou je naruto, který je takový, jaký je. Vždy ze sebe dělal spíš šaška, než aby ostatním ukazoval, jaký je chdák, že nemá rodiče atd..svoje pravé pocity navenek znát nedával. Když o tom tak přemýšlím, v narutovi je víc postav, na které by tohle sedělo, ale naruto si holt zabral moje smýšlení na tuto misi
..koukám, že moje pozn. Autora je pomalu delší, než samotné/á/ý drabble, takže končím :D

Dopis matce

Zas ta blbá válka, to je taková otrava. Stojím tu na hlídce a dost se nudím, ale furt lepší než boj. Táta a ostatní stratégové vymýšlejí další postupy týmů. Choji a ostatní pohřbívají padlé, je jich hodně. Emoce jsou den ode dne slabší. Těším se, až s tátou budeme zase u tebe, mami, moc se nám po tobě stýská. Chybí mi tvůj smích i to tvé věčné komandování. Emoce pracují na každém kroku, už aby ta válka skončila, moc se těším domů. Táta tě moc pozdravuje a posílá pusu. Teď tu proběhla Ino, oči měla plné slz. Ach, ta válka.

POPISEK (není mise):
plánuju to už od vyhlášení druhého kola, tak snad to je ok

Snažím sa utekať, čo najviac vládzem, ale on sa iba vzďaľuje. Vidím jeho chrbát pred sebou, tak ako vždy. Ako to len robí? Poháňa ho strach o jeho najbližších, poháňa ho túžba zachrániť ich. Emócie sú niekedy silnejšie ako len fyzická sila. Musela som na chvíľu zastaviť, už nevládzem. Zasiahlo to nás všetkých. Dnes už len počítame tých, ktorí nás opustili. Ale je to za vyššie dobro, hlavne pre to, aby sa náš systém zmenil. Vojna vždy všetko zmení a je len na nás, aby sme vyhrali. Aby sme obhájili naše ciele. Naruto zmizol v diaľke. To on nás zachráni.

Stojím sám so svojimi emóciami uprostred sveta. Stĺpy sivých sadzí špirálovito stúpajú smerom smrť. Smejú sa svätým. Spoločenstvo silných spravilo sťa sprosté stádo supov strašnú spúšť. Šelestiac spadla smrti šabľa, syčiac sekla šialenou silou. Šíp splnil svoj sľub, skučiaci sokol slobody spadol, strnulo stepuje. Srdca sval stíska studený šál. Strašný skutok sa stal - smutná súťaž.
Stop! Smiem sa spýtať, Sakura, snáď snívam smutný sen? Slnko spravilo slušivé salto, spásonosná šnúra svetla spočinula síce slabo, stále svieti. Svitá! Snáď sa sluší smiať sa, slziť slzy šťastia. Svojím spôsobom smutne smiešna, smiešne smutná scéna strhávala sivé šaty smútku. Sedím spokojne, som Sai.

Skrytý obsah

tentokrát som sa rozhodol zaexperimentovať, celkom pochopím, ak sa to niekomu bude zdať mimo, ale nevadí venované pochopiteľne ľuďom, ktorí sykajú :D

Dzn dzn dzn

Nejaký ten výber fanartov od autorov z Konohy

A mnoho, mnoho iných, len nie je miesto .

VÁLKA? I TAK SE TO DÁ ŘÍCT.

"Tým Taka má jediný cíl..."

Co asi dělá Naruto? Určitě ze sebe zase někde dělá šaška nebo předvádí tu svojí na nic sváděcí techniku. Předpokládám, že se má dobře.
Ne, na co to zase myslím, vždyť je to jenom nepřítel, který se snaží zkazit moje plány a já ho musím ho odstranit ze svojí cesty.
Už to bude vážně doba. Když o tom tak přemýšlím je to vážně nostalgický pocit.
Ne. Co je na tom nostalgickýho? Vždyť je to vesnice jako každá jiná a já jí musím zničit. Pro dobro Itachiho. Nesmím váhat. Nesmím se nechat převálcovat emocema.

"...zničit Konohu!"

Skrytý obsah

proč jsou v důležitých a napětých chvílích tak dlouhé mezery než se někdo vyžvejkne s pointou? tady je odpověď

chtěla jsem něco jinýho než obyčejnou válku, tak snad je tohle uznatelná forma války, tak snad se líbí, jinak Sasuke je doufám poznat :)

NÁSLEDKY
Mohutné vlny narážely do skaliskatých útesů. Jejich hřebeny se neúnavně lámaly a jako nadýchaná pěna se rozplývaly v temných hlubinách černého moře. Nekonečný koloběh, lhostejný okolního světa.
U sedmnáctého mrtvého Sai přestal počítat. Hledal už jen živé.
U dvacátého domu to vzdal. Nebo u třicátého?
Pouze Naruto a Sakura se neúnavně prodírali chladnými těly. A pak znovu. A znovu.
Sai se od výjevu před sebou odvrátil.
Radost, štěstí, láska. Emoce, které opatroval jako nejvzácnější z klenotů. Ale za všechno dobré Svět požaduje platbu.
Ve chvílích, jako tahle, mu prázdný život Anbu jednotek chyběl.
Lhostejné vlny, dál zpívaly svou pohřební píseň.

Proč? Proč vznikla tato válka? Proč umírají nevinní lidé? Tolik zraněných kolem mě…a je jich stále víc a víc. Slyším jejich křik, vnímám jejich bolest. Všude kolem mě je zmatek, strach a beznaděj. Cítím, jak se mi třesou ruce, a z čela stéká pot. Se slzami v očích sleduji, jak pod mýma rukama umírá další muž. Ten pocit je nesnesitelný…zoufale udeřím pěstí do zakrvácených obvazů ležících vedle mě. „Sakuro, rychle, přináší další zraněné!!“ Ne…na pocity není čas, musím potlačit své emoce a pokračovat dál. S odhodláním se zvednu a běžím k dalším zraněným. Tentokrát je nenechám zemřít.

Umírání je otrava

Mraky...
Vidím je i přes krev, která mi stéká po obličeji a mísí se se špinavou vodou kaluže, ve které ležím. Slyším křik a pláč, které zbůsobují emoce vyvěrající na povrch jinak kamenných tváří shinobi.
„Vzpamatujte se! Oplakávat mrtvé můžete až potom!“ křičel muž oděný v rudé.
Bude někdo oplakávat mě?

Mraky...
Nic necítí. Plují si bezstarostně po obloze sem a tam. Jsou němými svědky ukončení mnoha mladých životů.

Umírání je otrava.
„Shikamaru, jsem u tebe, Nenechám tě tu zemřít!“ slyším hlas jakoby z dálky a vidím už jen růžovou šmouhu. Zavírám oči a poté přichází úleva.
Věřím ti, Sakuro.

Válečný zločinec
Válka? Samozřejmě. Zloba? Ano zlobím se. Nenávist? Ano nenávidím víc než vy! Smilování se? Takové slovo dávno neznám. Emoce? Tohle slovo je mi ještě více cizí než smilování. Život nebo snad smrt? Ha s tím na mě nechoďte. To já rozhodnu o tom, kdy to pro vás končí.
Bojíte se? Měli by, jste. Proč? Jsem to nejhorší, co vás může potkat. Máte naději? Vzdejte se jí. Jsem tu já! Proč?? Protože já jsem Uchiha Madara! Bezcitný válečný zločinec, jenž chtěl jen chránit. Chtěl jsem chránit ty, na kterých mi záleželo! Ale už nemám koho chránit. Mám chuť jen brát životy!

"Nachystejte květináče do Vánoc jsem zpátky."
"A sbaštíme jim kočku" mimozemšťan Alf

Něco co mě opravdu rozesmálo

Katana na zádech dobře mu sedí,
zelené oči mu studeně hledí.
Pročpak ten bojovník hledí tak chladně?
Výplatu prochlastal a teď je na dně.

https://www.youtube.com/watch?v=EHSWLY6XZoE Tohle zbožňuju

(Opraveno)
Drahá Yoshino

"Drahá Yoshino, jsme obklíčeni nepřáteli," - eh, blbost. To ji tak zajímá. "Včera nám došla naše poslední rýže..." Skvělý, Shikaku, jestli se tenhle dopis náhodou dostane k nepříteli, zbytek jednotky tě zabije... "Drahá Yoshino, letošní válka je obzvlášť brutální"? Tak za tohle tě budou vyšetřovat u kontrarozvětky. "Cestou z Kamenné jsme viděli..." - to zcenzurují; "cesta do Mlžné je..." - to taky; "drahá Yoshino, chci s tebou mít dítě." Jo, s tím bude určitě souhlasit, hlavně když jste spolu měli teprve druhý rande. "Chci si tě vzít, hrozně mi chybíš," - vykašli se na emoce!

"Drahá Yoshino, rozbilo se mi shougi. Pošli nové. Shikaku."

FF