Nový člen, díl 01

„Večeře!“ ozvalo se v doupěti Akatsuki a všichni členové se belhali chodbou do velké místnosti s dlouhým stolem. Každý usedl na svou židli a podívali se do misky s údajnou večeří. Proč musí vařit Konan, postěžovala si v duchu Natsumi, protože kdyby to řekla nahlas, zřejmě by další měsíc nic nedostala. Když se rozhlédla, podle obličejů poznala, že si to nemyslí sama.
„Tak... Dobrou chuť.“ popřál Pein a nabral si lžičku zelené kaše. Všichni ho napjatě pozorovali, potom se odhodlali udělat to samé.

„Už to jíme tak dlouho, ale stejně jsem si nezvykl.“ stěžoval si Deidara, když už nebyl v doslechu Konan s Peinem.
„Přestaň si stěžovat, prcku. Můžeš si jídlo shánět sám, když ti to nechutná.“ pronesla Natsumi spíš aby blonďáka urazila, než obhajovala Konanini kuchařské schopnosti.
„Nemysli si, že když jsi o rok starší, že si můžeš vyskakovat! Jsi v Akatsuki kratší dobu než já!“ naježil se pod označením prcek. Dívka se jen škodolibě usmála a zavřela se ve svém pokoji.

Další ráno ji vzbudilo ťukání na dveře a jejich následné otevření.
„Hej, Natsumi. Volá...“ nestačil Kisame doříct, protože mu dívka hodila polštář do obličeje.
„Vypadni, rybo!“ ozvalo se od její postele. Potom se převalila a spala dál.
„Ts... Nedovoluj si, pískle!“ vtrhl naštvaně do pokoje a odhodil peřinu, kterou byla Natsumi zakrytá.
„Co to děláš?! Okamžitě to vrať nebo si z tebe udělám žraločí polívku!“ vystartovala po něm a snažila se zase získat svoji přikrývku.
„Ne. Musíš jít za Peinem, má pro tebe misi.“ sdělil úkol a spolu s duchnou odešel z místnosti. Bruneta naštvaně seděla na posteli. Podívala se na budík. Bylo devět ráno. Zvedla se a naštvaně kráčela chodbou přímo do Peinovi pracovny nehledíc na to, že má na sobě jen dlouhé tričko a spodní prádlo.
„Proč mě budíš takhle brzo jenom proto, že musím na kreténskou misi?!“ vyjela na něj, když rozrazila dveře.
„Když ty dveře zase rozbiješ, budeš shánět nový jako minule.“ řekl jen tak mimochodem při čtení nějakých papírů. Dívka se trochu začervenala, potom však zavřela dveře s ohlušující ránou a přistoupila blíž k Peinově stolu.
„Tak co po mě teda chceš?“ zeptala se otráveně s rukama zkříženýma pod hrudí.
„Měla bys mít trochu víc úcty. Nejen ke mě, ale i k ostatním, jsi tu skoro nejmladší.“ podotkl Pein.
„Ts... Jako by mě to zajímalo. Jsem tu jediný lékařský ninja. Beze mě byste byli v háji.“ vytahovala se.
„Teď ale k věci. Našel jsem jednoho chlápka, který má zvláštní moc, zřejmě kvůli Orochimarovým pokusům. Souhlasil s tím, že by se k nám přidal, ale je tu problém, že to není ninja.“ objasnil trochu situaci. Natsumi nejprve nechápala, poté však nasadila zděšený a rozzlobený obličej zároveň.
„Ne! To nemyslíš vážně! Já odmítám! Zavolej si jako chůvu někoho jinýho!“ začala křičet přes celý úkryt.
„A koho asi?!“ zeptal se už trochu naštvaně Pein.
„Nejsem tu jen já! Chceš abych ti všechny ty idioty vyjmenovala?“ namítala opravdu hlasitě.

„Hej. Myslíš, že bude Natsumi v pohodě?“ zeptal se Hidan Deidary sedíc ve společenské místnosti hned vedle kanceláře, ze které se ozýval hrozný křik.
„Ty se bojíš o Natsumi? Já mám strach spíš o Peina. Ta holka dokáže být opravdu nebezpečná, obzvlášť takhle po ránu.“ odvětil blonďák dívajíc se na dveře, za kterými probíhala hádka.
„Jasně, ale vždyť víš, že když se Pein naštve, dokáže udělat fakt hrozný věci.“ připojil se do debaty Kisame.
„No jo. Jak jsi to vlastně udělal, že jsi ji, podle ní brzo, vzbudil, aniž by ti vrazila?“ zeptal se s úsměvem Deidara žraločího ninji.
„Jednoduše. Prostě jsem jí vzal duchnu a rychle zmizel.“ zasmál se.
„Hej, Itachi! Pojď sem na chvilku!“ ozvalo se od dveří, ze kterých vykukoval Pein. Uchiha se zvedl a šel do pracovny. Tam už seděla přivázaná Natsumi v křesle a s kyselým pohledem těkala mezi Peinem a Itachim.
„To neuděláš!“ řekla nevěřícně.
„Tohle je tvoje poslední šance.“ naklonil se nad ni Pein. Jo, tohle je poslední šance, pomyslela si a podívala se mu do očí.
„Nepokoušej se zhypnotizovat někoho, kdo tuhle schopnost už zná.“ podotkl a obrátil se na Itachiho, „Vím, že na ni genjutsu působí míň, ale snaž se ji přesvědčit.“ zavelel a sedl si do křesla naproti. Uchiha přikývl a už byla Natsumi v genjutsu.
„Sakra, Itachi. Proč toho zrzouna vůbec posloucháš?!“ sykla na něj, když v jeho genjutsu byla připoutaná ke kůlu.
„Dám ti ještě jednu šanci. Měla bys souhlasit. Mučit tě nebude příjemný ani jednomu z nás.“ pokusil se ji přesvědčit Uchiha.
„He, jako by ti to vadilo. Vždyť jsi vyvraždil celej klan a ještě k tomu svůj.“ zašklebila se.
„Proč ti tak vadí trénovat nějaký štěně?“
„Protože znám Peina. Ten nechce jen to, abych ho trénovala. Chce, abych ho seznámila s ostatními, provedla po úkrytu a ostatní blbiny. Nechci tady dělat chůvu!“
„Ale když jsem já ‚dělal chůvu‘ tobě, tak jsi mi byla vděčná, ne? Není to tak hrozný, jak to vypadá.“ přesvědčoval ji.
„Sakra... No tak fajn, fajn... Ale když to bude tak hrozný, jak to vypadalo, tak ti fláknu takovou, že budeš měsíc nepoužitelnej.“ zahrozila.

„Tak?“ zeptal se Pein, když si všiml, že už je genjutsu zrušené.
„Tohle si budu pamatovat, šrote.“ sykla mezi zuby, když ji Itachi rozvazoval. Jakmile však uviděla Peinův výraz, který se objevil v jeho tváři při zaslechnutí posledního slova, vyrazila z kanceláře tak rychle, jak jen to šlo. Když to viděli ostatní z Akatsuki, začali se tomu strašně smát.

„Zatracenej Pein. Co si o sobě myslí?“ stěžovala si pro sebe Natsumi, když se ve svém pokoji konečně převlékala. Protože byla i pátrací ninja, hned si všimla chakry, která byla nějak moc blízko u jejích dveří.
„Nešmíruj, Tobi! Jestli nechceš, abych ti tu tvoji masku rozbila na dvě!“ zaječela výhružně.
„Cože?! T-Tobi nešmíroval. Tobi je hodný kluk!“ ozvalo se ode dveří a mužík se okamžitě rozeběhl do svého pokoje. Dívka se nad tím jen pousmála a natáhla si druhou botu.

„Tak kde je ten nováček, kterýmu mám dělat chůvu?“ zeptala se při vstupu do kanceláře. Pein už vypadal celkem uklidněně.
„Je u vchodu. Dneska byste měli začít s tréninkem, ať je vycvičen co nejdřív.“
„Hele, a proč to musím být zrovna já?“ otázala se trochu nabroušeně.
„Je asi nejblíž k tvému věku. A navíc, jak bys sama řekla, vypadáš z nás nejnormálněji.“ přiznal neochotně. Natsumi se zazubila. Tohle tvrdila vždycky.