Akatsuki krádež ovce

Jednoho dne Akatsuki neměli co dělat. Tak se sešli u stolu kde seděli a mlčeli.
„Yay! Tobi má nápad! Tobi je chytrý kluk.“
„A co tě zas napadlo???“ odvětil Deidara.
„Tobi to zapomněl“
„Tobi, radši drž hubu.“
„Ale Tobiho něco napadlo!“
„Tak to řekni“
„Ale vždyť Tobi říkal že to zapomněl...“
Deidara už radši mlčel, protože by mohl zas zbourat Akatsuki skrýš... Minule dostal od šéfa takový výprask, že si to musel zapsat do deníčku... Pak ale něco napadlo Kakuza.
„ Já mám nápad!“ rozzářil se najednou.
´To zas bude..´ pomyslel si Deidara. ´beztak nějaká krádež...´
„Nedávno jsem na vánočních trhách viděl jednu velkou plyšovou ovci, která byla strašně velká a kulatá!“ měl v očích hvězdičky.
„Hádám, že ji chceš zas šlohnout...“ říkal nahlas Deidara své myšlenky.
„Ale tato je fakt bombová!“ Zastával se ovce Kakuzu.
„Kakuzu, na to zapomeň. Minule jsi taky chtěl jednoho velkého plyšového zajíce a jak to skončilo? Celá policejní stanice Uchiha byla vyvražděna, tak se vzpamatuj.“ řekl rázně šéf.
Kakuzu začal dělal psí, nevinné oči, kterým podlehla Konan. „Ale tak Peine... když ji tak chce... Pro jednou...“
„Pro jednou jo! Minule to bylo ještě horší! Hmmm... a proč si ji vůbec Kakuzu nekoupí, když má tolik peněz?“
Všichni se dívali na Kakuza.
„Ale... nooo... hmmmm... já... víte... mám teď finanční krizi a nemůžu si nic dovolit...“ vymlouval se Kakuzu.
„Jo, jáásněéé, a co dělá v tvém trezoru ta tuna zlatých cihliček a milion třista osmdesát pět dolarů???“ zaprotestoval se škodolibým úsměvem Hidan.
„Nooo... hmm... jak to, že jsou tam?“
„Kakuzu!“
„No tak dobře. A vy byste jako chtěli obětovat svoje penízky???“
Všem se u hlavy objevila kapička.
„Prosím, stejně nemáme co dělat.“
„No tak jo. Když na tom tak trváš...“ nemohl dál šéf.
„Uděláme to takhle....“
*šepot* *šept* *šept*

Na druhý den ráno se všichni sešli u vánočních trhů, kde byl stánek s plyšáky, ke kterému hned zamířil Kakuzu. Všichni došli na své pozice a jak prodavače zabavil a odvedl Itachi, akce začala.
Kakuzu ukradl ovci, kterou hodil Tobimu, ten zdrhal jeden, dva bloky. Jak se lidi vzpamatovali, začali honit Kakuza. Ten je však převezl kanadským žertem, který působil tak, že Kakuzu ukázal na oblohu a zařval „Tam“ a všichni „Kde?!“. Kakuzu pak v klidu mohl odejít, aniž by se musel namáhat s během, páč se všichni dívali do nebe.
Mezitím Tobi doběhl k Deidarovi a hodil mu ovci. Deidara ovci následně vynesl svým jílovým ptáčkem vysoko do vzduchu. Všichni kolemjdoucí se dívali nahoru. Mezitím se blonďák propletl davem ke Kakuzovi.
Jak ptáček doletěl ke Sasorimu, shodil ovci a vybuchnul. Loutkař mezitím chytl plyšáka do svých čakrových vláken a odhodil ji až ke Kisamemu. Ten chytl ovci a běžel až k Zetsovi, který se s ovcí vsákl do zemně a přenesl ji tak k Hidanovi.
Hidan si ovci vzal s řečí ´Jashin-sama! Proč já?!...´ a doběhl ke Konan, která se svými papírovými křídly doletěla s ovcí až k Akatsuki skrýši, kde čekal šéf.
Nakonec tam doběhl udýchaný Kakuzu v závěsu s valícím se Deidarou a Tobim, kteří padli na zem a už nemohli.
„Zvládli jsme to?! Máte tu ovci?!“ Zařval zběsile a udýchaně Kakuzu.
„Klid! Máme ji, v poho.“ Odpověděl mírně naštvaný Pein.
„Naval ji!“
„A co kouzelné slovíčko?“ provokoval šéf.
„Dělej, ku*a!“ Kakuzu byl v depresi.
Šéf znejistěl a radši mu ji dal.
Kakuzu si ovci pevně přitiskl k sobě a říkal: „Ty moje malá, stýskalo se ti že... no... no... neplakej, neplakej...“ pusinkoval a objímal ovci Kakuzu.
„Tak na to nemám nervy,“ odvrátil se Hidan a šel si po svých.
„Bože...“ Zavrtěli nechápavě nad Kakuzem a ovcí zbylí členi Akatsuki a nechali Kakuza radši být.
„No, no... neboj, tatíček se o tebe postará, to jsou moc oškliví lidičci, moc oškliví...“

Všichni si oddechli a šli hledat ztraceného Itachiho, který se vášnivě bavil s prodavačem (který si toho jaksi dosud nevšiml) o harému a jiných věcech...

Na policejní stanici:
„To je tento měsíc po osmé! Jak nám ten šmejd mohl zas zdrhnout??? Předtím to byl velký plyšový králík, ještě před ním maxi plyšová koza, co si sakra ten chlap myslí???“
„Nevím, ale každopádně musí mít velký pokoj...“