To, co k tobě cítím! 02

„Máte pravdu! Hinato, no, eh… nechtěla bys, nechtěla by ses jít někam projít, chtěl bych si s tebou popovídat." zeptal se nesměle a téměř neslyšitelně Naruto.
„Naruto-kun?!" Odpověděla Hinata zaskočena takovým to vývojem událostí.
„Neuvěřitelné, on se ji nepochybně zeptá co Sasuke?" Zašpitala Sakura svému příteli.
„Taky bych to do něj neřekl," odvětil Sasuke chladným, odměřeným tónem.
„Tak půjdeš nebo ne?" Stále naléhá Naruto.
„A-ano, jistě." Spěšně vyhrkla Hinata a začala se zvedat ze židle. Společně pak Hinata a Naruto vyšli a procházejíc městem si povídali, smáli se a...
„Hinato?" zeptal se Naruto.
„Copak?"
„Víš, chci se tě zeptat na... no... heh... j-jestli bys ch-ch-chtěla se mno- se mnou, víš..." zakoktaně povídal Naruto. Před dalším zbytečným trapným výstupem ho Hinata zarazila polibkem na jeho rty, jemně mu vtiskla ruku do dlaní a pak se objali, plni vášně a lásky. Kolem jdoucí po nich poočku koukali, jak se mají dva mladí lidi rádi a jak jim to spolu sluší.
„Naruto-kun, já…“ Zbytek věty Hinata nedořekla, když ji slova z úst vyrval mohutný výbuch nedaleko od nich. Naruto hned věděl, že se to nese od jeho oblíbené restaurace Ichiraku ramen a věděl, že tam opustili Sakuru a Sasukeho.
„Ksakru," pomyslel si. „Hinato, počkej tady, jdu to omrknout." a ihned zmizel.
„Co se stalo, co se to děje? Proč všichni odtamtud utkají?" ptala se sama sebe Hinata. Pak ji to došlo. „Naruto, vrať se!!!"

„Sasuke! Sakuro!" Křičel Naruto a okamžitě je začal hledat. „Kde jsou? Přeci není možný, aby jen tak zmizeli."
Vyděšený dav stále utíkal od místa výbuchu a volal o pomoc kohokoli, kdo by byl na doslech.
„Co se tu stalo? Co se děje?" Ptal se Naruto jednoho muže, který právě běžel kolem něj.
„Zachraň se, všechny nás tu pobije!" Vyděšeně křičel ten muž.
„A stařík? Co se s ním stalo," nedal se Naruto a dál se vyptával.
„Uteč, dokud je čas," stále křičel vyděšený muž a snažil se Narutovi vyškubnout. Když se mu to konečně povedlo, běžel dál.
„Haló, pane, ještě jste mi neodpověděl!" Zakřičel Naruto za prchajícím mužem.
„Pomoc, poste mi, pomoc!" Toužebně volal stále chřadnoucí hlas.
„Kde jste?" Znovu zakřičel Naruto, a v tom se všude kolem něj rozlilo hluboké ticho, narušované nepravidelnými sesuvy zbytků zdí. Pak to přišlo znova: „Pomozte mi, pomozte mi někdo, prosím.“
„Už jsem tady, pomůžu vám, jen se nehýbejte," promluvil Naruto Ke stařence, která uvízla pod těžkým trámem a volala o pomoc.
„Už to bude, ještě trochu… uff, a je to. Můžete vstát?" Starostlivě se zeptal Naruto.
„Děkuji ti mladíku. Ano, můžu vstát, jen mi prosím pomoc," vypravila ze sebe zničeně babička.
„Odvedu vás do nemocnice," ihned se nabídl Naruto, ale v tom babička zakroutila hlavou.
„Ne ne, jsou tu i jiní, co budou potřebovat tvou pomoc, já už se nějak dobelhám. Moc ti děkuji," zaskřehotala stařenka.
„Není za co," pohotově odpověděl její zachránce. Když zmizela babička Narutovi z očí, zase se rozprostřelo to podivné, tíživé ticho, tentokrát přerušované jen výkřiky panikaří cích lidí a nejspíš také lidí, co potřebují pomoc.
"Co se tu děje?" Pomyslel si Naruto. "Kde všichni jsou? Musím je najít!" A s těmito úvahami se vydal do kouře a prachu, který zbil z jeho nejoblíbenější čtvrti.
Těsně po něm přiběhla vyděšená Hinata a propátrávala okolí, aby našla svou nově nalezenou spřízněnou duši. Ale nikde ho neviděla. Podívala se snad všude, ale přes hustý kouř nebylo nic vidět. Snad jen… Koutkem oka zahlédla pramínek chakry, ale jak mile se na něj podívala, tak zmizel. Chvíli jen tak stála a dívala se. A bylo to tu zase! Opět to zahlédla jen koutkem oka, jen nepatrný impulz, ale stačilo jí to, aby se zamyslela.
„Co se to tu děje? Tohle se mi nelíbí, ten kouř rozhodně není normální," uvažovala. Tu z mlhy vylezla stará žena, nejspíš zraněná a těžce se belhala s kouře ven. Hinata ihned přiskočila, aby ji mohla pomoc.
„Neviděla jste jednoho kluka? Blond vlasy?" Ptala se.
„Ale ano, jistě. Pomohl mi dostat se z trosek. Ale pozor, sama jsem v té mlze bloudila a nemohla se dostat ven. Objevila jsem se tu jen čirou náhodou a také jsem moc ráda," odpověděla babička.
„Naruto, kde jsi!" Zakřičela Hinata a s pláčem se rozeběhla do hustého kouře.

„Kde to sem? Kam jsme se to dostali? Všude kole je tma, to se mi nelíbí. A kde je Sasuke, snad se mu nic nestalo. Co se vlastně stalo?" Ptal se sám sebe vnitřní hlas Sakury. Začala se vracet ve svých vzpomínkách.
„Tady odešel Naruto a Hinata. Teď jsme dojedli se Sasukem rámen. Tady přichází nějaký cizí muž, kdo to je? A co se dělo dál, vešel a... a nic. Nemohu si vzpomenout, co se stalo, vůbec nic nevím." A i když Sakura stále usilovně přemýšlela, ne a ne zjistit, co se stalo, jako by její vzpomínky najednou přeťala nějaká černá zeď, která ji nedovolila jít dál.