Milovat Jinchuurikiho 02: Kazekage

Před bytovou čtvrtí netrpělivě přešlapoval hnědovlasý chlapec. Měl na sobě svoje nejlepší džíny a volnou vzdušnou košili. Čekal na svoji „kamarádku“, kterou měl doprovodit k Hokagemu, na nějakou schůzi. Absolutně netušil, co se od něj nebo Ai očekává, ale byl připraven na cokoliv. Konečně se ozvalo třísknutí dveří a před dům vyšla dívka ve splývavých světle zelených šatech, v černých vlasech měla dva pletené copánky, zbytek vlasů jí volně splýval přes ramena. Pousmála se a společně vyrazili k budově Hokage.

Když dorazili před konferenční místnost, kde se měli dostavit, stráže jim otevřely dveře. Do místnosti vešli oba dva, spatřili za stolem Danzoua a vedle něj seděl rusovlasý Kazekage. Ai překonala veškerou nechuť a poklonila se a slušně pozdravila.
„Přejete si, Hokage-sama?“
„Já si nepřeji, to tady Kazekage-sama s vámi chce mluvit,“ozval se šestý Hokage a vstal ze židle.
„Necháme vás tady o samotě,“jeho pohled směřoval na Kibu, ten okamžitě pochopil a za chvilku vyšli oba z místnosti.
„Přejete si Kazekage-sama?“zeptala se zdvořile Ai a prohlížela si mladého muže, který stál před ní. Nemohl být o moc starší než ona.
„Chci si s tebou o něčem promluvit,“začal muž, „ale přál bych si, abys mě oslovovala normálním jménem.“
„Jistě Kazeka….no, já jsem Ai Uchiha,“ řekla a zdvořile mu podala ruku.
„Sabaku no Gaara.“
„Teď Ai, bych si s tebou chtěl popovídat..o Narutovi.“
Jakmile Ai uslyšela, co po ní chce, málem se rozbrečela. Tentokrát však byla odhodlaná říct mu všechno a bez slz.
„Naruto Uzumaki, co ti mám o něm povídat. Byl to ten nejlepší kluk, jakého jsem kdy poznala, byl takový pozorný a milý a taky…hrozně bezohledný, když mě tady nechal!“vypadalo to, jako by se začala vztekat, ale bylo to přesně naopak.
„Promiň, jestli jsem ti tím nějak ublížil,“řekl Gaara a sklopil zrak.
„Gaaro, proč si sem dneska přišel?“zeptala se z ničeho nic Ai.
„V mé vesnici se ode mě očekává nějaký nástupce v případě, že bych zemřel. No a já, mám se oženit s dívkou z nejmocnějšího klanu Listové vesnice. Teď se tím klanem stal klan Uchiha…“
Ai se zatmělo před očima.
„Ty si mě chceš vzít?!“křikla. Tak proto chtěli, aby se hezky oblékla. Tak proto všechna ta šaškárna. A Kiba…
Vstala a rozrazila dveře. Na chodbě seděl Kiba, s hlavou v dlaních.
„Ty zrádče, věděl jsi o tom?!“zakřičela na něho.
Pozvedl hlavu a pohlédl jí ztrápeně do tváře.
„Promiň, měl jsem tě připravit, měl jsem tě vrátit zpět do života, aby si tě mohl Kazekage odvést.“
Ai se neovládla a vrazila mu facku.
„Nesnáším tě, byl jsi můj opravdový přítel a tak jsi mě zradil?!“

Už tu dál nemohla být. Sebrala se a vyskočila oknem na ulici. Nevěděla, kam má jít. Dřív nebo později ji začnou hledat ANBU a v Konoze se neschová. Věděla, kam půjde. Uprostřed ulice se otočila a běžela směrem k nejvyššímu vrcholku Listové. Když doběhla na hlavy Hokágů, usedla na hlavu Čtvrtého, stejně jak tady seděla s Narutem, když dostala poslední polibek a přívěsek. Ten přívěsek, který se jí houpal na krku. Lehce ho zachytila prsty a nervózně ho mačkala. Nevěděla, co dělat. Nemá smysl utíkat, Konoha nebo Suna by ji brzo dostihly, navíc poslední dobou netrénovala, takže i kondička poklesla. O kousek dál si lehla do trávy a přemýšlela. Polední slunce ji ukolébalo k spánku.

Když se probudila, bylo slunce už níž. Odhadovala to na šest hodin večer. To jsem tak dlouho spala? A ani mi nebyla zima? Pohlédla na své tělo. Bylo zakryté pláštěm s modrým ornamentem, jaký nosili Kazekagové.
„Gaaro?“zašeptala do ticha.
„Jsem tady,“ozvalo se za ní, těsně vedle jejího ucha. Zamrazilo ji. Byl tak blízko, že cítila jeho horký dech na svém krku.
„Půjdeš se mnou do Suny? Tady se jen marně trápíš ve vzpomínkách.“
Když tohle uslyšela, napřáhla ruku, aby mu vrazila, on však její ruku zachytil a stáhl dolů.
„Prosím, pojď se mnou do Suny, nemusíš si mě hned brát, jen aby byla rada spokojena, alespoň hraj, že spolu chodíme, ano?“zeptal se s nadějí v hlase. Pohlédl jí do tváře.
„Půjdu!“řekla. Gaarovi se rozzářil obličej štěstím, natáhl ruku, aby jí pomohl vstát. Když vyskočila nahoru, lehce se srazili čely. Ai se rozesmála a Gaara byl šťastný, že konečně uspokojí radu Písečné vesnice. Ještě ten večer vyrazili. K bráně se s Ai přišlo rozloučit hodně lidí, mezi nimi i Kiba. Ai se právě objímala se Sasukem.
„Ať tam jsi šťastná, Naruto by to tak chtěl,“zašeptal jí do ucha a dokonce to vypadalo, že uroní slzičku. Když došlo na Kibu, jen se lehce pousmál a zamával jí. Ai nevěděla, co si myslet, ale taky mu zamávala. Pak už s Kazekagem a s velkou taškou vyrazili k Suně.