POSLEDNÍ SOUBOJ (6.kapitola)

6. kapitola: Test

Ačkoli ten zkoušející vypadal děsivě, zdály se podmínky spravedlivé. Každý si vylosuje číslo a podle toho si sedne na určené místo. Každý má za jednotlivce deset bodů. Zadání devíti otázek, desátá po uplynutí sto čtyřiceti minut ze sto osmdesáti. Za nezodpovězení jedné otázky se jeden bod odečítá. Kdo bude přistižen při opisování, ztrácí dva body, takže pokud se mu to stane pětkrát, končí i s celým týmem. Stejný trest v případě, jestli někdo ztratí v otázkách všech deset bodů.

To, že musí od někoho opisovat – nebo se o to aspoň pokusit – zjistila většina hned při první otázce.
Byla to obrovská třída, takže se často tým úplně neúmyslně rozdělil. U oken seděla na židlích řada pozorovatelů, kteří hlídali každý pohyb, který mohl znamenat opisování. I přesto ale netrvalo dlouho a celá místnost byla plná chakry. Naruto si četl každou otázku pozorně, ale žádné nemohl přijít na kloub. Pomalu se podíval, kdo všechno sedí před ním, ale vlasy jako Sasuke neměl nikdo a růžové jako Sakura už vůbec. Jen úplně vpředu vlevo, na tom nejkrajnějších místě kousek od nerudného jounina uviděl černou mikinu.
,Ty máš teda štěstí na místa!‘ pomyslel si a dál si hleděl otázek.
,,Ehm… Naruto?“ zašeptal tenký hlásek vedle něj. Nenápadně se tím směrem podíval.
,,Hinato!“ odpověděl a pousmál se.
,,N-nemáš ještě žádnou otázku…“
,,Hmm…“
,,Opisuj, dělej!“ zašeptala Hinata trochu nadzvedla ruku, aby Naruto viděl.
Naruto už chtěl říct, že si s tím nějak porodí sám, ale pak mu začala sama psát ruka – a Hinatina taky.
,,C-co to…?“ zamumlala Hinata trochu vylekaně. Ostatně i Naruto se vyděsil, ale když viděl, že mu ruka sama píše odpovědi, nechal tou zázračnou silou vést svou ruku.
,,No,“ začal potichu, když se na tím důkladněji zamyslel, ,,takhle jsem viděl ovládat chakru Tukoddo. Radši si to nech napsat,“ radil. Hinata neznatelně přikývla. Ale najednou jim mezi hlavami prosvištěl kunai a zabodl se klukovi, který seděl za nimi do papíru.
,,Co se stalo?“ zeptal se ten a stoupal si.
,,Nejmíň pětkrát jsi opisoval!“ zahřměl onen jounin, který ten kunai hodil. ,,Ty a tvůj tým končíte!“.
A hodiny na zdi pořád měřily čas. Přesné odměřené ,,Tik-tak, tik-tak, tik-tak…“
Co chvíli některý tým vypadl.
A hodiny jen odtikávaly. Pořád stejně. ,,Tik-tak, tik-tak, tik-tak…“
Postupně měli Naruto i Hinata napsány všechny otázky a jen se nudili. Podle hodin na zdi zbývala už jen půlhodina a asi o pět minut později ohlásil Ibiki Morino:
,,Za pět minut vám zadám poslední otázku!“
Celou místností se ticho ještě víc rozostřilo a byly slyšet i věty jako ,,Ale ne!“, ,,Ještě trochu času!“ a podobně.
A všichni poslouchali ,,Tik-tak, tik-tak, tik- - -tik-tik-tiktik-tak-tik…“
Na všech tvářích zkoušených se pomalu objevoval úsměv a všimli si toho i ostatní dohlížející.
,,No co to…!“ začal ten vpředu a vstal ze svého místa. Třídou projel tichý smích.
Morino zamířil svůj pohled na hodiny – velká ručička zůstávala pasivní stejně jako malá a vteřinovka vypadala jako by se pomátla. Chvíli brouzdala po ciferníku, jako by to bylo kluziště – tři vteřiny dozadu, dvě dopředu, osm dozadu a čtyři dopředu, tik-tak, zase jedna dozadu, sedm dopředu a pak se sekla na jedné tik-tik-tik…
,,To je kažení zkoušek!“ vyprskl Morino.
Tak-tik-tak, nic, tik-tik, nic, tik-tak-tik, nic, tik-tik, delší pauza, tik-tik-tik-tak, nic, tak-tik-tak-tak, nic, tik-tik-tik-tik, nic, tik-tak-tik, nic, tik-tak, nic, tik-tak-tak-tak, nic, tik – a ticho.
Několik lidí pláclo dlaní do stolu.
,,Takže,“ začal zase rozezlený zkoušející, ,,když už jste se uklidnili, můžu vám dát další otázku. Ale pozor-“ odmlčel se, ,,-kdo nezodpoví poslední otázku, vypadává okamžitě. Jestli chce někdo odejít, ať jde teď!“ Nikdo se nepřihlásil.
,,Kdo nezodpoví poslední otázku,“ pokračoval, ,,se už nikdy nesmí zúčastnit zkoušek chuuninů!“
Poslední šeptání zmizlo a místo něho nastalo hrobové ticho. Když se jim nepodaří odpovědět, zůstanou navždycky geniny. Napořád a nikoho nebude zajímat, jak je schopný, pořád jen malý otravný genin, přítěž, o kterou se musí ostatní starat.
,Tak to bude asi pořádná otázka, když za to tak krutě vylučují!‘ pomyslelo si několik jedinců.
Ruka za rukou šla nahoru a s tím i jednotlivé týmy.
,Už nemáme moc času, co když to nestihneme?‘ pomyslela si Sakura a pohlédla na sklíčeného Naruta, který přemýšlel podobně.
,,Rozmyslete si to dobře!“ pokračoval Morino a začal přešlapovat po katedře. ,,Opravdu nikdo už nechce skončit?“ a sjel všechny zkoumavým pohledem. Sakura si pomyslela, že ji snad prohlížejí rentgenem.
,,Všichni jste si stoprocentně jistí, že to zvládnete?“
Ještě jedna ruka se pomalu zvedá. Naruto, jako by se rozmýšlel natahoval ruku – ale pak TŘÍSK s ní do lavice!
,,TO SI PIŠTĚ, ŽE TO ZVLÁDNEM!“ a i na tváři ledového Morina si pohrává úsměv.
,,Dobře tedy,“ řekl a odkašlal si. ,,Všichni, jak tu sedíte od prvního do posledního pořádně poslouchejte, ať vám nic neunikne, protože to nebudu opakovat!“
V první lavici všichni zaregistrovali pohyb.
,Co si ten zakuklenec vpředu myslí, že dělá?!‘ pomyslela si nějaká brunetka úplně vzadu. ,Snažit se usnout přímo před tímhle zkoušejícím – to je hazard s vyloučením…‘
Ibiki Morino se to ale nejspíš snažil ignorovat, protože pokračoval:
,,Takže k desáté otázce…“ Všichni napjatě čekali, co jim řekne, tužky nachystané v rukou – jen zadání a už by psali. ,,Desátá otázka –“ odmlčel se a znova se rozhlédl po třídě ,,- desátá otázka není.“
,To přece není možné!‘ pomyslel si nejeden. ,Proč tedy kvůli tomu dělal takové cavyky?‘
,,Náš hlavní cíl byl v tomhle případě zjistit, jak moc věříte svým schopnostem, které dokážete použít. Všichni jste prošli,“ oznámil užaslým geninům.
A sotva to dořekl, vlétlo dovnitř cosi oknem – jakoby nějaká látka nebo… V každém případě se to uprostřed katedry zastavilo a celá látka se rozvinula. V příští vteřině byly horní rohy dvěma kunaii přišpendleny ke stropu. Viselo to jako plakát, na kterém bylo naškrábáno: