Tíha lásky - 09.díl

Dorazili ke stromu, pod nímž se choulilo několik vlků společně s Narutem. Blonďák sebou náhle prudce škubl, čímž probral všechny ostatní. Pomalu otevírali svá ospalá očka a mžourali do denního světla.
,,Rychle! Vstávejte! Něco vám musíme ukázat.” Vykřikl Kiba tak rychle, že mu bylo sotva rozumět. Vlci se pomalu došourali k nim a trochu rychlejším tempem se společně vydali k cestičce. Rozkvetlými sakurami jen stěží pronikalo slunce, zatímco jejich lístky jim přistávaly na čenichy. Po chvíli lehkého běhu se před nimi zjevily hradby Suny.
,,Co?” Podivil se Naruto a pozoroval velkou poušť kolem.
,,Ano, je to Suna…” Odpověděla víla na jeho myšlenky.
,,Jak je to možné? Měli jsme tam dorazit až za dva dny!” Naruto se nepřestával divit.
,,Zkratka!” Pousmál se Kiba. Avšak jako máchnutím hůlkou mu úsměv z úst zmizel. Jsou v Suně… Přeměna se blíží. Zaleskly se mu oči a slonil hlavu.
,,Kibo?” Optala se víla, když zpozorovala jeho výraz. ,,Neboj se… bude to v pořádku.” Mrkla na něj a on se nepatrně umál.
Popošel kousek kupředu. Ostatní ho následovali a pomalu došli k hradbám. Naruto se postavil dopředu, že oznámí důvod návštěvy, ale Vůdce s vlky ho předběhl.
,,My odtud pocházíme…” Zašeptal sotva slyšitelně, avšak blonďák to zaslechl. Pokývl hlavou a poodstoupil dozadu.
,,Vítejte Shiroi! Už jste zpět?” Mladík, hlídající bránu se pousmál na Vůdce a ten lehce sklonil hlavu.
,,Ano…”Zavrčel.
Muž poodstoupil a všichni prošli do Sunagakure no Sato. Naruto se rozhlížel a snažil se vybavit si, kudy se jde ke Gaarovi. Víla zastavila Kibu v cestě a zatáhla ho do temné uličky.
,,Teď tě přeměním, ano?” Kiba nervózně přikývl a víla se dala do práce. Udělala několik ladných pohybů rukou a kolem nich se jí začaly tvořit malé jemné kvítky. Pupeny se rozevíraly a dlouhé zelené šlahouny vystřelily ke Kibovi. Smotaly mu tělo, že sotva mohl dýchat a když se na nich začaly tvořit ostré trny, zařezávaly se mu do kůže. Úzkostné kvičení nenechalo vílu jen tak v klidu. Přivírala oči a soucítila s ním v jeho utrpení. Pramínky krve barvily jeho lesklou jemnou srst, která se pomalu zatahovala do těla. Poté se květy růží přiblížily k jeho čenichu a tančily kolem něj půvabným tancem. Tvář se začala proměňovat v krásný chlapecký obličej na kterém nebyly ani stopy po něčem vlčím…
Šlahouny se stahovaly zpět a dívčiny dlouhé prsty pracovaly na plné obrátky. Po chvíli se začal narovnávat, postavil se na zadní nohy, naposledy tiše zavyl a zakolísal. Opřel se o zeď a po její hladké omítce se svezl do sedu.
Víla k němu přiskočila a pohladila ho po tváři, on její ruku zachytil a odtáhl.
,,Jsem v pořádku…” Řekl a otevřel obě oči. Pomalu se začal soukat na nohy, když ho víla chytila v podpaží a pomohla mu na nohy. Za rohem se objevil Akamaru. Šťouchl do svého páníčka čenichem, ten se zapotácel a málem opět upadl. Víla ho však podpírala a společnými silami se jim ho podařilo dostat na psův hřbet.
Nyní měli namířeno za Gaarou…