Vampires vs. Lykans |1.|

Tak a je to tady!!!! Ketsueki-Gaara a Iriam se rozhodli napsat spoluautorskou!!! A jak to dopadlo ??? No přesvěčte se sami !!! :D
PS: Bacha ti co mají slabé povahy a žaludek!!! xD

1. Kapitola

Nad Písečnou se kupodivu stahovaly mraky. Nebývalo to zvykem. Většinou se nad písečnými pláněmi snášelo žhnoucí slunce.
Dívka s bledě modrými dlouhými vlasy vzhlédla skrze stromy v lese na nebe. Poté své černé oři jako uhel upřela směrem k Suně.
/Mám divný pocit … nestává se často, aby se nebe zatáhlo …/ zamračila se.
Vydala se pomalu domů. Najednou zavětřila …
/Krev … / cítila tu kovovou vůni tekutiny na míle daleko. Teď jí však přímo štípala do nosu.
Rozběhla se potichu doprava a následovala pach krve… šáhla do zadní kapsy pro kunai.
„Co kdyby to byli zase náhodou ty prašivý Lykani …“ zavrčela a přidala do běhu.
Blond dívka se pomalu procházela po písčité pláni lehce prorůstající trávou. Náhle se zastavila a pohlédla na okolí. Měla takový ten nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se před sebe a svižným krokem vykročila směrem k nedaleké mýtince. Místu, kde mívala tajné schůzky se svým přítelem. Dorazila ke svému oblíbenému stromu a usadila se na jednu z větví. Rozhlédla se. Nikde nikdo. Nikdy nechodil pozdě, co když se mu něco stalo? Seskočila na zem, zavrávorala a upadla. Pozvedla hlavu. Před ní stála dívka, zhruba v jejím věku s kratšími rezavými vlasy a rudýma očima. Pravou rukou držela pod krkem nějakého chlapce, jež se skloněnou hlavou tiše vzlykal.
„Shine? Co se to děje?“ Poznala svého milého a pomalu se zvedala do bojovného postoje. Ona neznámá dívka se hlasitě rozesmála.
„Pokud ho chceš zachránit, nebude ti stačit jen ten tvůj pisklavý hlásek! Buď se přidáš k nám nebo zemře!“
Sayuri zapřemýšlela. Proč chce, aby se k nim přidala? Snad to nejsou… lykani? Nesmí… slíbila to své sestře.

Serena už byla blízko … / …cítím to …/
Doskočila na poslední větev v koruně stromů a pohlédla na mýtinu skrze černý šátek, co měla na očích. Ne, že by byla vyloženě slepá. Orientovala se především podle sluchu, pachu a speciálního vidění. Všechno viděla červeně. I přes zakryté oči. V nich měla speciální „Kekkei Genkai“ rodiny, z hlavní větve klanu, která se objevovala ob 6 generací. Právě ona měla to štěstí či možná i smůlu. Jenže podivnější bylo, že nebyla 6 generací, nýbrž 4.
Tiše odhrnula větev stromu a zadívala se na mýtinu. Spatřila tam 3 bytosti. Jedna ležela na zemi rozervaná posetá krví, že nebylo ani poznat, zda to byla dívka či kluk. Druhá stála dva kroky za ní a ruce měla potřísněné krví i celý šat. Pomalu se ta dívka měnila do Lykana. Před ní se u stromu choulila holka stejného věku jako Serena. Byla to její 16letá sestřička.
/Sakra ! To se ti fakt to povedlo …!!! Tohle vypadá na malér …/ zaklela v mysli modrovlasá dívka. Rychle zareagovala dokud se ještě nepřeměnila v Lykana a po neznámé dívce hodila pár kunaiu. Serena se odrazila od větve a doskočila ladně na zem mezi sestru a jejich nepřítele. Toho chladné upířího ostří, speciálně vyrobené proti vlkodlakům, donutilo uskočit zpátky o pár metrů.
„Jak ses proboha dostala do téhle situace ?!?!“ zavrčela hrozivě Serena na Sayuri.
„Já... já jsem přišla sem, protože... prostě za Shinem! Chodili jsme spolu a ona...“ Sayuri kývla hlavou směrem k Lykance.
„Ona ho... za... zabila!!“
Poslední slovo vykřikla tak hlasitě, až se rozlehlo do velké dálky. Zakryla si tvář rukama a rozplakala se.
„To si vyřešíme potom!“ prohodila Serena a upřeně se zadívala na Lykanku.
„Koukej … odsud … vypadnout!!!“ zakřičela naproti nepříteli modrovlasá dívka. Zajela rukou k boku a uchopila rukojeť své katany. Vytáhla jí z pouzdra. Byla to katana tvořená do půlkruhu, která měla po stranách 4 bodce. Zbraň se zableskla.
„A ty si myslíš, že tohle na mě platí, jo? Nikoho tak naivního jsem ještě neviděla!“ Rudovláska si odfrkla a zavrčela. Odhalila přitom své dlouhé tesáky a v očích se jí zaleskla bojovnost.
/Sakra!!!!/ zaklela v mysli.
/Musím jí zastavit než se úplně přemění … jinak pak nebudu mít jinou možnost …!/
„Seyuri vypadni !!! Běž co nejdál! Dohoním tě jen co si to tu vyřídím!“ vykřikla směrem k sestře a zamířila proti Lykance. Její katana vzplála chakrou.
„Raiton: Bleskova smršť!!!“ máchla zbraní a proti Lykance vyrazilo několik proudů blesků. Serena se čím dál tím víc hnala k ní s blesky v popředí.
Lykanka v klidu stála dokud nebyly blesky přímo u ní. Poté se jim obratným přemetem hravě vyhnula. Ovšem nedávala pozor na řítící se dívku. Rudovláska se v poslední chvíli pokusila rychle uniknout, avšak ona byla velmi rychlá.
„Ne! Mě nikdo neporazí!“ Zavrčela Lykanka a pomalu soustředěně zavřela oči.
Nepřítelkyně se teď plně proměnila ve svou rasu. Stal se z ní vlkodlak.
„Do háje!!!“ zaklela Serena, když byla skoro u ní.
„Copak, copak? Nemáš mě ráda? Jsi nějak moc troufalá, nemyslíš?“
Serena se okamžitě stáhla trochu do pozadí. Tohle bude nebezpečné... žádná jiná možnost jí nezbývá. Musí... se přeměnit také!
Cítila jak se její tělo chvěje pod tou změnou. Jak se jí mění plíce na užší a s větším obsahem kyslíku. Jak jí v žilách koluje rychleji krev. Zbystřily se jí všechny smysly. Nehty se jí prodloužily a kůže jí zbělala až lehce chytala červenou. Špičáky se jí prodloužily a zašpičatěly. Oči jí zčernaly ještě víc. Však pod černým šátkem nebyly vidět.
„Nesnáším vás všechny … Lykany. Jste jen odporné chlupaté páchnoucí bestie!!!“ zavřeštěla pronikavým nepříjemným hlasem, co tahal za uši, až to bolelo.
„Oh? Tak ty už plně ovládáš přeměnu v upíra? To bude trošku složitější... Avšak-já se nevzdávám!“ Lykanka se rozběhla s dlouze vytasenými drápy přímo proti Sereně. Ona se ovšem také připravila k boji a vyběhla. Sayuri to vše jen nečinně pozorovala, nemohla se pohnout. Její tělo se nehodlalo zvednout ze země, nohy jí náramně ztěžkly a oční víčka padala. Něco se dělo. Bude to muset zjistit... Usnula.
Lykanka se rozesmála, když i Serena upadla do bezvědomí.