Tíha lásky - 07.díl

„Wow…“ Hlesl užasle Naruto a pozoroval jeho lesklou srst. Poté si ovšem uvědomil, proč sem přišel a jal se vysvětlování: „Tsunade mě poslala pro tebe, Kibo. Řekla, že pokud tě nepřivedu zpět, přesně takového jaký jsi byl bez jediného škrábance, tak… no víš co!“
„Aha… ale já již putuji s nimi a v normální podobě se těžko vrátím… Tohle není jen převlek nebo něco podobného. Jsem to prostě já.“ Kiba sklopil hlavu, poté ji však pozvedla a podíval se chlapci zpříma do očí.
„Ale Kibo! Pokud se nevrátíš, nemohu se vrátit ani já… To bych potom musel jít s vámi!“ Naruto si slíbil, že svou misi splní a zdravého Inuzuku přivede zpět do Konohy.
„Na… Naruto. Kdybys chtěl jít s námi, musel by ses stát vlkem…“ Kiba opět pohlédl na trávu a zamyslel se.
„Jak - vlkem!?“ Naruto nic nechápal.
„No… proto jsem vlkem i já! Víla musela zůstat se svým vlčím přítelem Kurem a já… já ji chtěl chránit. No a musel jsem se stát vlkem, protože jinak bych je nemohl doprovázet.“ Kiba si náhle uvědomil, že ani nezná vílino jméno, což mu přišlo divné po tak dlouhé době.
„Vílo… jak - jak se vůbec jmenuješ?“ Kiba přistoupil k dívce, olízl jí nohu a pohlédl do velkých třpytivých očí.
„Já… já nemám jméno.“ Sklopila hlavu. „A Kibo, já… můžu tě přeměnit zpět.“
Kiba se zatvářil nesmírně udiveně. Zapřemýšlel, že pokud ho přemění, nebude už s ní a půjde zpět do Konohy, ale zato je to jeho vesnice…
„Jak to, že nemáš jméno? A ty by jsi mě zvládla změnit?“
Do rozhovoru se vložil i Vůdce: „Ne… může tě změnit, ale jakmile už někdo putuje s naší smečkou, nesmí se vrátit do své rodné země. To je pravidlo.“ Naruto se zatřásl. Kiba má dvě možnosti. Pokud si vybere tu první, vrátí se do Konohy jako vlk. Ale když využije vílinu nabídku, bude z něj zase chlapec, jenže se nesmí vrátit zpět. Mohl by jít ke Gaarovi… Záleží jen na něm. Vzhled a láska nebo domov…
„Jak to? No… ale já nevím… Vílo, jsi tedy schopná mě přeměnit. Pokud bych šel do jiné země, odešla by jsi se mnou?“ Kiba nechtěl být osamocen v cizí vesnici. I když by měl Akamaru, připadal by si sám, po těch všech zážitcích… společných zážitcích.
„My pocházíme ze Suny. Pokud budeš chtít, můžeš jít s námi tam a potom se nechat přeměnit.“ Pravil Vůdce a naklonil hlavu na pravou stranu.
„Ano… to, to by šlo. Tak tedy dobrá. Půjdu s vámi.“ Kývl hlavou. „Naruto?“ Otočil se k malému blonďákovi.
„Já jdu taky, -ttebayo!“ Vytvořil se mu na tváři vítězný úsměv a pozvedl palec k obloze. Navštíví Gaaru a později se třeba vrátí… Ale bude to vzrůšo, to se musí nechat. Víla se taktéž usmála a pročísla si vlasy prsty.
„Dobře, Kibo. Jsi doufám připraven, že to bude bolestnější než minulá přeměna? Ovšem času je ještě dost. Do písečné vesnice jsou to ještě čtyři dny…“
„Ach… a-ano. Nezapomeň ovšem, že já jsem ninja, mě jen tak něco nerozbolí!“ Kiba se zazubil. Naruto na něj vrhl zabijácký pohled a uraženě řekl: „Hele, nehraj si na mě!“ Všichni se rozesmáli a pomalu vyrazili z důsledku nedostatku času.