Papírová jehla IV.-V Sídle Akatsuki

Kapitola IV.

,, Proč jsi mě osvobodil?!" zeptala se Konan, když viděla, že se Genma na ni usmívá.
,,Nedokážu se dívat, jak někdo týrá ženu." Přiložil si dva prsty před ústa ,,Kai" a uvolnil tak její svázání.
,,Jsi si nějak jistý, ne? Co kdybych tě teď zabila?!" otevřela oči a pohledla mu do očí s vražedným úsměvem.

,,Nenechal bych se od tebe zabít." a sednul si zpátky ke stromu o který se opřel a hleděl jí do obličeje.
,,Děkuju" sklopila Konan hlavu do klína a ještě jednou mu poděkovala.
,,Nemáš zač, ale nechápu, jak ses Ty dostala do Akatsuki." začal se jí Genma vyptávat, aby se dozvěděl co nejvíc, ale nechtěl na ní jít hrrr…
,,Když jsem byla malá, oba moji rodiče onemocněli. Byly to silní ninjové, ale chytly nemoc. Staral jsem se o ně, jak jen to šlo. Měla jsem jen jednoho kamaráda, který mě podporoval a pomáhal mi. Takže když zemřely, měla jsem už jen jeho. Dům, v kterém jsme bydlely, připadl vesnici a já jsem musela odejít. Vzal mě k sobě a mohla jsem být u něj. Od té doby, jsme na tom stejně, abychom bez rodičů a tím se z nás staly ti nejlepší přátelé na světě. Sami jsme si zdokonalovaly techniky a učily se spolu. Jednou pak přišel s tím, že by jsme se mohly dostat do Akatsuki. Souhlasila jsem, protože jsem měla jen jeho a on byl odhodlán tam jít. Nikoho jsem neměla, jen jeho a proto mě nic nedrželo, abych s ním nemohla jít." dořekla Konan a bylo vidět, že se jí lesknou oči a tečou jí slzy.
,,Kdo byl tvůj přítel" zeptal se jí tiše Genma.
,,Ten čas byl není správný. On stále je. A je to Pein. Šéf Akatsuki a taky můj parťák." dořekla a koukla na Genmu, který nevěřil vlastní uším.

Po několika minutovém tichu se Genma odhodlal už konečně promluvit.
,,Určitě tě budou hledat, měla bys už jít." vyskočil na nohy a pomohl jí vstát.
,,Ale, co bude s tebou? Nemůžeš se vrátit do Listové. Odsoudily by tě a zavřely!" Chytla ho za ruku a pevně stiskla.
,,Teď už nemám kam jít. Půjdu do jiných vesnic a budu jen takový poustevník." usmál se Genma a chtěl se jí vytrhnout, ale Konan ho pevně držela stále.
,,Nepustím tě! zachránil si mi život! Vezmu tě sebou!" dořekla a políbila Genmu, kterému málem vypadli oči z důlku.
,,Co…co to děláš?" Odtrhl se od ní a udiveně na ní koukal. Nenechám se jen tak od Peina zabít, jen za to, že jsme tě zachránil a tys udělala todle!" rozčílil se Genma.
,,Promin, ale já s Peinem NIC nemám. A nikdy jsem nic neměla! On je něco jako můj bratr." usmála se Konan a chtěla vyrazit do doupěte.
,,Počkej…ale…neudělají ti nic, když mě tam přivedeš?" strachoval se Genma. Teď už se nebál o sebe, ale o ni.
,,Ne. Itachi si tam před rokem přivedl Ayaku a mají spolu dítě a nikdo jim nic neudělal!" a věř mi, tobě ani mě taky nikdo nic neudělá. A mimochodem, sem Konan." usmála se Konan a vykročila vpřed.

Genma vyrazil za ní a doběhl jí a celou cestu šli bok po boku. Rozebíraly, co se dalo. Probíraly svoje jutsu a došli k názoru, že oni dva budou dobrý společníci, Konan jakožto s papírovým jutsu a Genma jakožto s inkoustovým jutsu.

,,Promin, já jsem Genma" omluvil se za svou opožděnost, protože až teď si uvědomil, že se nepředstavil.
,,Já vím, slyšela jsem tu kozatku jak tě oslovuje, když si mě doved do Konohy. Už jsem byla při vědomí." usmála se pokračovala v cestě.

Genma se jen usmál a pokračoval taky.

,,Za chvíli tam už budem." pronesla Konan a když přicházely k doupěti, začlo se rozednívat, slunce začlo ozařovat krajinu a krásně hřálo. Na stromech začli zpívat ptáci a všude byla cejtit ranní rosa. Bylo krásné teplé ráno a Genma s Konan přicházely k hlavnímu vchodu do sídla Akatsuki.

,,Tak, jdeme na to" pomyslel si Genma a vcházel za Konan do velké haly. U konce bylo velké schodiště do dalších pater, mezi nimi byl průchod do dalších místností. Hala, nebyla nijak extra zařízená, u zdi byly dva gauče spolu s konferenčním stolkem a na nich byl kousek látky.
Zřídla na zdi vyseli obrazy. Byly to spíše takové drastické obrazy, které ukazovaly jen válku.
Celou halou až k průchodu do dalších místností se táhl červený, nebo spíš takový už zastarale červený koberec prolezlý myšima. V koutech byly pavučiny s pavoukama, bylo vidět, že se to tam nijak neudržuje.
Genma si to prohlížel a jen hlavou otáčel, aby si to všechno prohlídl. Když mu oči zůstali vyset na postavě, která se oběvila mezi průchodem do kuchyně.
,,Co to má znamenat Konan?!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ