Papírová jehla V.- Vítej Genmo

Kapitola V.

Genma si to prohlížel a jen hlavou otáčel, aby si to všechno prohlídl. Když mu oči zůstali vyset na postavě, která se oběvila mezi průchodem do kuchyně.
,,Co to má znamenat Konan?!"

,,Uklidni se Peine!" Okřikla ho Konan a vedle Genmu do kuchyně.
Prošli okolo Peina jakoby nic a Konan začla Genmu představovat. ,,Vážení?! Todle je Genma" představila ho všem přítomným v kuchyni, kteří právě snídaly. Itachi vyskočil ze židle s aktivovaným sharinganem.
,,Co tady děláš?!" otázel se, když viděl starého známeho.
,,Genmo?!" Hlesla Ayaka a utišovala jejich syna, který začal brečet.
,,Proboha, zas to dítě řve….Ayako, umlč ho, ne?!" zacpával si uši Hidan a pozoroval Genmu s Konan.
Pein jen za nimi stál a nevěděl, co na to říct.
,,Konan?! Nechtěla by nám to vysvětlit?" začal Itachi dřív než Pein otevřel pusu.
,,Když jsme s Peinem utíkaly Genma mě pronásledoval…." Konan jim dovyprávěla celý příběh, ale Genma se neopovažoval ani hlesnout. Bál se, aby neřekl něco špatně a oni se na něj nevrhly.
,,Ohoho…tak to vypadá, že se tady někdo opičí, ne?" začal se nahlas smát Hidan a přitom pohlédl an Itachiho.
,,Hidane sklapni! Tebe taky nikdo nebuzeruje!" okřikla ho Ayaka. Ayaka se za ten rok změnila, všichni jí tam už nijak neodsuzovaly, začaly jí tam mít rádi a začli ji docela považovat za svou členku, ale kvůli dítěti si plášť Akatsuki ještě neoblékla. Hidan jen hodil na Ayaku nudný pohled, kterým chtěl naznačit: ,,Proboha, copak nemůže bejt sranda?!". Ayaka ale tudle situaci znala až moc dobře, proto ho okřikla, ví, jaké to je, když někdo takhle provokuje.

Konan chytla Genmu za ruku a odtáhla ho pryč z kuchyně, Peina odstrčila, aby nepřekážel a odvedla si Genmu do pokoje.
,,Nevím, jestli to byl dobrý nápad." Váhal Genma a posadil se do křesla, které mu nabídla Konan pro sednutí.
,,Neblázni! Vidělsi přeci Ayaku. Je to už rok, co tu je. A mají ji rádi..všichni ji máme rádi. Zezačátku jí tady nikdo nemusel." Nabídla Genmovi sklenici vody a posadila se vedle do křesla.
Do pokoje vtrhl Pein.
,,Neumíš zaklepat?!" okřikla ho Konan a chtěla ho vyhnat ven.
,,Potřebuju s tebou mluvit! A to HNED!" zdůraznil Pein a pohlédl na Genmu, který položil prázdnou sklenici na stolek.
,,Promin Peine, ale pokud máš s tímdle problém, tak mluv. A nesnaž se to před ním nějak skrýt." Koukla na Genmu s úsměvem.
,,Tak fain. Nelíbí se mi, že sis ho sem takhle přivedla! Jak víš, že to neudělal rozkazem?! Copak si tak důvěřivá?!" zvýšil hlas a zabouchl dveře, aby to nebylo tolik slyšet dolů.
,,Peine prosím nech toho! Já mu věřím. A pokud by to bylo jak říkáš, tak bych se o něj sama postarala." Zdvihla oči k Peinovi a zpátky se podívala na Genmu.
,,Já chápu, že mi tady nikdo nebude důvěřovat, ale udělám cokoliv, abyste mi věřily." To bylo poprvé, co Pein slyšel Genmu promluvit.
,,Už jsem se bál, že neumíš mluvit. Ale vypadá to, že v Konoze jste všichni stejný. Ani Ayaka hned nemluvila, ikdyž ty si promluvil kapku dřív." Usmál se Pein a šal na kliku, aby odešel.
,,Pein! Prosím!" ještě jednou do Konan proprosila, ale nevypadalo to, že by její slova bral na vědomí.
,,Pokud budu muset, udělám to! A myslím, že budem muset opakovat stejný útok jako před rokem." Odešel a zavřel za sebou dveře.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ