Naruto a Ketsueki - 2. Série - 4. Kapitola

Kakashi si jednou rukou povytáhl čelenku se znakem Konohy a na všechny už se koukal jeho rudý Sharingan.
„Kdo jsi? udiveně koukal Doragon.
„Já jsem Kakashi Hatake z Listové. Ale kdo jsi vlastně ty? Vypadá to, že jediný kdo tě tu zná je Naruto. Z neznámého a jistě zvláštního důvodu.“
„Já jsem přeci Doragon Takumashii! Majitel a milovník draka Ketsueki. Kolikrát to mám ještě opakovat?“ rozzuřeně vykřikl Doragon.
Tím očividně vyrušil Kakashiho ze čtení. Pozvedl hlavu od knihy a nevinně se zeptal:
„Promiň, říkal jsi něco? Neslyšel jsem tě. Byla tu taková nuda, že jsem neodolal a musel jsem si začít číst...“
„Já tě zabiju!“ nenávistně křikl směrem k senseiovi.
„Aha...tak začni.“ Pobízel ho Kakashi.
„Když si o to tak říkáš, tak prosím! Máš to mít!“ zakřičel a udělal gesto rukou na Ketsueki a pobídl ji, aby mu přišla na pomoc.
Naruto se rozběhl k senseiovi a pohlédl mu zpříma do očí: „Kakashi sensei, mohu vám pomoct?“ toužebně prosil klučina. Kakashi nijak nereagoval, ale po chvíli ho probodl svým Sharinganským pohledem.
„Naruto, raději se drž zpátky, tenhle chlapec je sice slabší než já, ale s tím drakem můžou být potíže.“
„Ale právě proto sensei vám chceme pomoct, že jo?“ koukl prosebně na ostatní členy týmu 7. Chvíli se nic nedělo, ale pak Sasuke odhodlaně přikývl.
„Ano, my vám pomůžeme!“ vykřikl a ihned na to jeho milovnice Sakura udělala totéž.
„Ano, jsme tým, vzpomínáte?“
„Tak dobře, je-li to vaše rozhodnutí, tak vám nebudu stát v cestě.“ Hned, jak to dořekl se vedle něj oblevil i Sasuke a Sakura.
„Tak dobře, začneme, Dattebayo!“ radostně vypískl Naruto. Stáli proti sobě: Tým Kakashi x Doragon a Ketsueki. Všichni po sobě házeli zvláštní pohledy.
Sakura vycítila,že se jí Doragon vlastně líbí a podívala se mu zpříma do očí. Vůbec jí nevadila ta žlutá barva oproti Narutovi. Zdála se jí tak tajemná a v podstatě krásná. Navíc se jí líbila ta jeho odhodlanost a touha po pomstě. Připomínal jí Sasukeho. Jen byl starší a vyspělejší.
A dá se říct, že měl rád i zvířata, když se tak dlouho dokázal postarat o draka. Vlastně nebyl špatný, bylo to tím drakem!
„Doragone...“ šeptla směrem k němu Sakura. „Já...chci se tě zeptat, jak si přišel ke Ketsueki?“
„Jestli tě to vážně zajímá, krásko, našel jsem ji na jednom opuštěném ostrově, kde mě - když jsem byl malý - vysadili strýc s tetou a nechali mě tam. Bylo mi pět!“ Vykřikl Doragon a po tváři se mu skutálela slza.
Byl šťastný, že se o něj někdo zajímá, ale zároveň na to nerad vzpomínal. Sakura se nejdříve při slově ‚kráska‘ začervenala, ale po tom co slyšela o krutosti jeho vychovávatelů, se jí úsměv vytratil z tváře.
„Ach tak to tedy je...měl si zřejmě kruté dětství.“ zklamaně protrhla ticho Sakura.
„Ani nevíš jak! To Ketsueki mě vychovávala po tom...po tom co mě všichni opustili.“ Doragon zadržel své slzy. „Nevím proč, ale musím zabíjet každého, kdo vyruší mého draka. Je to jako kdyby jste napadli mou matku.“ Vykřikl rozrušený chlapec.
Nikdo nevěděl, co má na to říct.