Nejsilnější Hokage III - Díl třetí: Smrt nesmrtelného

Hidan sledoval jak jeho cíl právě utíká zhatit plány jeho staršímu bratrovi. Chtěl se za ním rozeběhnout, ale cestu mu právě zahradil muž, kterému z rukávů vylézali hadi.
„Pověz,“ promluvil Orochimaru. „když tě pozřu… budu poté taky nesmrtelný?“
„Pojďme to zkusit,“ Hidan vytáhl svitek díky kterému si přivolal kosu s třemi břity.
„Doufám, že mě aspoň trochu pobavíš,“ Sannin začal provádět pečetě.

Boss celé organizace zasedl za stůl z mahagonového dřeva, který byl zdoben zvláštními ornamenty, ani pět mužů by se stolem nedokázalo pohnout. Modré oči si zakryl slunečními brýlemi a zapálil si cigaretu. Potom co ho přestalo bavit pozorování dýmu obrátil svoji pozornost zpět na svoji zajatkyni.
„Jenom než jsme tě sem dovedli jsi dokázala zabít dva moje muže a tři z nich tak urazit, že se rozplakali, tak se nediv, že jsi v situaci v jaké se právě nacházíš,“ okomentoval řetězy, které ji svazovaly celé tělo včetně roubíku.
„Tato pevnost,“ ukázal na stěny z bílého mramoru. „Byla budována přes deset let. Je prakticky nedobytná. Nedokázal by sem proniknout ani Ridukou senin. Jestli tvůj přítel nějakým nedopatřením utekl mému bratrovi, tak zde zemře.“
V místnosti stálo dalších dvacet ninjů, kteří se buď zasmáli, nebo uznale přikyvovali, nad pravdivými slovy jejich šéfa.
„Nikdo nepronikne do mého království!“ prohlásil Hibari sebevědomě. Jakmile dokončil samolibý proslov zjevil se u Kushini Minato. V každé ruce držel kunai. Dva strážci, kteří hlídali rudovlásku z toho byli v takovém šoku, že nestihli nikterak zareagovat, ani, když jim ostří podřezávalo krky. Krev vytryskla v oslnivém gejzíru, který Namikazeho zahalil.
Pak už to šlo ráz na ráz. Blonďák hodil několik svých speciálních kunaí po osobní stráži Hibariho.
Ten stačil pouze sledovat, jak žlutá skvrna vraždí postupně jeho muže, jednoho po druhém.
Sotva stačil okem postřehnout jak se zjevil u jednoho a už byl u dalšího, zatímco ten předchozí padal bezvládně k zemi s proříznutým hrdlem. Trvalo to sotva pět vteřin a zůstali v místnosti sami.
„Nikdo…“ hlesl Hibari a zhnuseně sledoval svoji mrtvou stráž.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se blonďák, když rozvazoval Kushinu a zbavoval ji pout.
Rudovláska si promnula ruce a dala blonďákovi facku: „Kdes byl tak dlouho?!“
„Promiň,“ usmál se Minato a políbil ji.
„To byli moji nejlepší muži,“ řekl Hibari.
Blonďák vstal od svojí dívky: „Když to říkáš,“ a hodil proti dlouhovlasému salvu shurikenů a kunaií. Ten všem úspěšně uhýbal, ale o to větší byl šok, když přímo předním problesknul blonďák, chytil jeden ze svých kunaií a zarazil mu ho přímo do krku.
Krev začala stříkat na všechny strany: „A co jako?“ pronesl Hibari a chytl Minata pod krkem. „Si myslíš, že jsi vyhrál?“ a praštil s ním o stůl celou svoji silou, až pod tím náporem stůl praskl. Minato v tu chvíli doufal, že to praskalo pouze dřevo a ne jeho kosti. Hibarimu stále tekla krev z krku a tentokrát i malé potůčky z pusy, ale na vitalitě mu to ani v nejmenším neubíralo. Pořád držel blonďáka pod krkem a narážel s ním do všeho co bylo po ruce: „Co uděláš teď? Ha?“ zajímalo dlouhovlasého. Najednou místnost prozářilo modré světlo. Modrá rotující koule koncentrované chakry narazila Hibarimu přímo do hlavy. Prudký náraz jej odmrštil mezi police plné knih.
Namikaze začal zhluboka kašlat, Kushina jej hnedka stavěla zpět na nohy.
„Kam si myslíte, že jdete?“ zařval Hibari při pohledu na utíkající dvojici.
Blonďák zamával na rozloučenou a pořádně chytl Kushinu za ramena. Žluté problesknutí znamenalo včasný útěk.
„Stůjte!“ zaslechli hlas Hibariho, který byl hned za nimi.
„Myslel jsem, že jsem nás dostal dál,“ zaklel Minato.
„Proč ještě nechcípnul?“ zajímalo Kushinu.
„Něco zkusím,“ blonďák vstal a ihned zmizel, aby se vzápětí objevil u Hibariho a zasadil mu ránu dalším Rasenganem. Muž pod nátlakem padl na silnici, která pod tlakem začala praskat.
Jakmile dokončil útok přemístil se zpět k rudovlásce.
„To byl tvůj plán?“ řekla Kushina sarkasticky.
„Máš lepší?“ Zajímalo Namikazeho.
Rudovláska šibalsky mrkla: „Zabav ho.“
Minatovi začala v ruce proudit chakra díky které vytvářel další Rasengan: „To se ti lehko řekne.“
Další rána přišpendlila Hibariho k zemi: „Už si s tím trapnej!“ zařval dlouhovlasý a všiml si zvláštní značky, kterou měl na ruce.
„Tak díky tomu?“ přimhouřil oči a zabodl si do ruky kunai. Odřezával si kus masa z ruky, aby se zbavil označení, díky kterému se k němu mohl Minato kdykoli teleportovat.
Blonďák sykl nad tímto problém a jenom pouhý pohled jak si někdo sám od sebe odřezává kus masa mu působil nevolnost, ale to nebylo nic co právě cítil Hibari.
„Já jsem bolest! Tohle není nic!“ zařval, když konečně odřízl značný kus masa z vlastní ruky. „Už teď jste mrtvý!“ prohlásil dlouhovlasý.
„Kushino?“ blonďák začínal být netrpělivý. Jeho dívka právě seděla a cosi si mumlala sama pro sebe. Náhle začala vytvářet pečetě a Minato pochopil, že musí získat ještě nepatrný čas.
Vytáhl poslední zbytky shurikenů a kunaií, které následně vyhodil do vzduchu přesně nad Hibariho. Ten nechápavě pohlédl na letící ostří, které mu nemohlo nikterak ublížit. K jeho nepochopení stál Namikaze opět u něj: „Jak?“ vytřeštil oči. Minato jej srazil na zem dalším Rasenganem, který ale už neměl tolik síly: „Myslel sis, že jsem na tebe umístil jenom jednu svoji značku?“ V tom opět probleskl zpět k rudovlásce. Hibari začal vstávat, když si všiml, že na každém kunai a shurikenu, který právě dopadal na místo, kde ležel, jsou výbušné lístky.
„Ne!“ zařval Hibari v ohlušujícím výbuchu. Výbuchy rvaly jeho tělo, které pod neustálými útoky přestávalo držet u sebe. Na několika místech mu chyběla svalová hmota a odhalovala tak bílé kosti. Čelist měl vykloubenou a držela jenom díky zbytkům kůže. S velkou námahou udělal další krok dopředu s jazykem plným peprných nadávek.
„Fuuin Jutsu: Pohřbení za živa!“ vykřikla Kushina a praštila dlaní do země. Pod Hibarim zmizela země a byla vidět pouhá temnota z které vystřelilo několik řetězů, jež obmotaly jeho polámané tělo. To už bylo natolik zničené, že pod náporem dalšího tlaku začalo na místech, kde jej obepínaly řetězy, praskat. Se stejnou rychlostí s jakou řetězy obmotaly Hibariho, tak zmizely do hlubin.
„To bylo dobrý,“ ocenil blonďák Kushiny schopnosti. Dívka ležela vyčerpáním na silnici a s vypětím všech sil se pokusila o úsměv.

„Skončil jsi?“ zasyčel Orochimaru na blonďáka, jež nesl v náručí rudovlásku.
„A ty?“ opáčil mu starost.
„Utekl a poté co jsem zjistil odkud vyplívala jeho nesmrtelnost mne přestal zajímat, tak jsem se ho ani nepokusil chytit,“ odpověděl Sannin.
„Mise splněna,“ prohlásil blonďák při pohledu na trosky, které bývaly město. „Jdeme domů.“
„A tahle?“ zasyčel nelibě Orochimaru.
„Ta jde se mnou,“ usmál se Minato.