A jsme v háji: Konan stávkuje 15

„Tamtadadá, ty debile,“ zařval Hidan Itachimu do ucha.
„Ááá,“ zaječela Ayumi s Itachim sehraně.
„Co tu děláš?“ zeptal se Hidan Ayumi.
„Celou noc jsem dávala pozor, aby se Itachimu nezvedla teplota,“ odpověděla Ayumi. To, že to vyznělo trochu divně, si neuvědomila.
„A to ses o to pokoušela tím, že jsi byla pořád u něj?“ divil se Hidan.
„Tak jestli ptáček nevyletěl, tak jsi dobrá,“ začlenil se Deidara do hovoru.
Ayumi zrudla a jednu Deidarovi vrazila.
„Kreténe, já nejsem takovej úchylák jako ty,“ mračil se Itachi z postele.
„Do té postele jsi ho dostala ty?“ zeptal se Hidan.
“Ne, Kisame,“ mračila se Ayumi. Deidara klečel a držel se za tvář. „Miluju drsný holky.“
„Jak ti je?“ sklonila se Ayumi k Itachimu.
„Skvěle,“ zamumlal ten se slinou u pusy, při tom se díval přímo do jejího výstřihu.
„Pro Jashina, ty slintáš! Máš vzteklinu!“ obvinil Itachiho Hidan.
„Nemám, bránil se Itachi a poprskal při tom Ayumi a její výstřih.
„Počkej, já ti to utřu,“ přihnal se Hidan s kapesníčkem a začal přibližovat ruku k jejímu výstřihu.
„To je dobrý. Jdu udělat snídani,“ rychle se vymluvila Ayumi.
„Co jsem udělal špatně? Můj plán neměl chybu,“ zopakoval Hidan Itachiho hlášku.
„Nikdy nic nejde podle plánu,“ filozofoval Deidara.
„A blondýny nikdy nemaj mozek,“ oplatil mu Hidan.
„Přesně,“ souhlasil Deidara. „Ještě, že já jsem blonďák.“
„Jashin,“ protočil Hidan oči.
„Opravdu jsme tajná charitativní organizace pro mentálně postižené,“ pokýval hlavou Itachi.
„ Je fajn, že sis svoji demenci konečně přiznal,“ řekl Deidara.
„Ty, bloncko, pomlč,“ okřikl ho Itachi.
„Hele, všimli jste si, jak se kolem Ayumi motá Sasori? Měli bychom mu nějak naznačit, ať dá od ní ty špalky pryč,“ změnil Deidara téma.
„Podpálíme ho,“ navrhl Itachi a zvedal se z postele.
„Ty lež, jsi marod,“ zašklebil se Hidan a zastrčil ho zpátky.
„Nešahej na mě. Přece si nenechám ujít takovou skvělou pyromanskou akci!“
Deidara s Hidanem odcházeli nechávajíce za sebou Itachiho v mdlobách s boulí na hlavě.

„Hele, nebude mít trvalý následky?“ optal se Deidara.
„Von? Horší než předtím to být nemůže,“ mávl nad tím Hidan rukou.
Hidan s Deidarou došli do obýváků, kde se pokoušeli najít sirky. V tom do místnosti vešel Kakuzu se zavěšenou Miss World Taťánou Kuchařovou.
„Ty v**e,“ konstatoval Hidan s ústy otevřenými v úžasu.
„Táňo, toto jsou chráněnci naší organizace- Hidan, Deidara,“ představil se Kakuzu své společnici.
„Ach, ti jsou rozkošní. A jaká mají legrační jména,“ rozplývala se Misska. „Skoro tak rozkošná, jako to tvoje, Králíčku.“
Kakuzu se spokojeně usmál a nadmul se pýchou.
„Pojď, ukážu ti zbytek domu, drahoušku,“ odvedl Táňu pryč.
„Čím jí zfetoval?“ zeptal se Deidara šokovaně. „Od teď mě bude učit jak balit holky!“ vykřikl pak a vytáhl notýsek a propisku. „Budu si psát každé jeho slovo.“
Hidan se v předsíni mazlil se svou kosou. Smutně se s ní loučil.
„Budeš mi chybět,“ šeptal pohřebním hlasem. „Proč je svět tak nespravedlivý?! Vždyť jsem nikdy nic špatného neudělal! Tak za co mě trestáš?“ křičel s rukama dramaticky pozvednutýma k nebi.
„Za vraždění lidí,“ pípnul Tobi.
„Za to, že věříš v jiného Boha,“ přisadil si Sasori.
„Áá, Sasori!“ pozvedl Hidan kosu a chystal se zahrát si na dřevorubce.
„Nemáš právo používat Kakuzovy věci!“ vykřikl Sasori.
„Já mu bonznu, že mu saháš na majetek!“ ječel dál a snažil se zakrýt si srdce špalkama.
„Slyším- KAKUZOVY VĚCI?! Že mi na ně někdo šahá?“ přiřítil se Kakuzu bez pláště a tílkem značně nakřivo.
„Pro Jashina, co jste dělali?“ zeptal se Hidan. Byl tak šokován, že dokonce zapomněl bušit Sasoriho. Těsně za Kakuzem se objevila Táňa ve spodním prádle.
„To je ale kost,“ řekl Tobi.
„Díky,“ usmála se Táňa.
„Tím chtěl říct, že jste moc hubená. Z vás moc masa nebude,“ začlenil se Zetsu do hovoru.
„Co prosím?“ nepochopila Táňa, ale než jí to Zetsu vysvětlil, byl spacifikován Kakuzem. Kakuzu poté sebral kosu a za společného vrkání se s Táňou vydal nahoru, aby pokračovali ve svlékání nepohodlných částí oděvu.
„Viděl jsem dobře?“ zeptal se Sasori nevěřícně.
„Že má tak céčka? Jo, viděl jsi dobře,“ koukal se za nimi Hidan.
„Je hotová svačina, jestli někdo chce,“ houkla na ně Ayumi.
„Mňám,“ prohnal se kolem nich Zetsu. „A co je k jídlu?“
„Mrkvový salát,“ odpověděla hospodyňka a dál se věnovala hrnci omáčky.
„Salát? Mrkev?“ Zetsu se rozzuřil a nebýt včasného zásahu Deidary by Ayumi skončila do hrobu dána a žádné dětičky by po ní nezůstaly. Ale ty dětičky pro náš příběh nejsou důležité, protože Ayumi přežila.
„Omluv ho, když jde o jeho rodinu, bývá přecitlivělý.“
„Uch,“ odpověděla Ayumi a zděšeně koukala na Zetsua visícího ze stropu.
„Tak a dost,“ vykřikla pak a dramaticky mrskla utěrkou na kuchyňskou linku. „Já končím! Nehodlám při každém jídle riskovat život!“ Odkráčela a práskla za sebou dveřmi.
„Ale co Itachi? Vždyť je nemocný,“ řekl Hidan zavřeným dveřím. K jeho překvapení mu dveře neodpověděly.
„Tak ahoj, Táňo,“ loučil se Kakuzu s Miss World.
„Ráda jsem tě poznala, králíčku. A ten šek mi pošli na účet,“ mrkla na Kakuza a odplula pryč.
Kakuzu se otočil k Hidanovi s potěšením v očích. „Tááák, a teď mi přines kafe.“
„Přines si ho sám,“ odsekl Hidan.
„Ty jsi zapomněl na naši sázku?“ zeptal se Kakuzu s povytaženým obočím.
„Jakou sázku?“ podivil se Deidara.
„Áá, správně, ty taky,“ pokýval Kakuzu.
„Ty víš, o jaké sázce mluví?“ ptal se Deidara.
„Ne, ty ano?“ odpověděl Hidan.
A to bylo naposledy, kdy se ti dva pokoušeli zapírat Kakuzovi. O chvíli později, asi tak o tři hodiny, se Hidan s Deidarou dali jakž takž dohromady. Celí pomlácení a zmlácení šli připravit Kakuzovi vanu.
„A nezapomeňte na svíčky a pěnu,“ křikl za nimi.
„Ano, pane,“ odpověděli sborově.
„Pohněte, víte, co vás čeká, když se zpozdíte,“ řekl jim výhružně.
„Au, jo vím,“ zamumlal potichu Deiadra a mnul si zhmožděnou ruku.
„A pak, že prý otroctví bylo zrušeno,“ utrousil Hidan a popotáhl si za švy na krku. Deidara napustil vanu a Hidan do ní nalil pěnu. Pak ještě zapálili svíčky. Dovnitř vešel Itachi. Opřel se o rám dveří se škodolibým úsměvem na rtech. „Teda hoši, plánujete romantický večer ve vaně?“ rozchechtal se.
„Trhni si sharinganem,“ zavrčel Hidan a vyklonil se z koupelny. „Kakuzu, vana!“
„Snad Kakuzu-sama, ne?“ napomenul Kakuzu Hidana.
„Kakuzu-sama, máte napuštěnou vanu,“ pravil rychle Deidara, protože Hidan se už nadechoval k nějaké peprné odpovědi.
„Ty jsi tak šikovný Deidaro,“ pochválil blonďáčka Kakuzu.
„Děkuju, ale to jenom proto, že mě učí někdo tak skvělý jako vy, Kakuzu-sama,“ zavrkal Deidara.
„No jasně, lezte si do p***le navzájem, proč ne,“ utrousil Hidan načuřeně. Vzápětí byl zatlučen do země, protože Kakuzovi se nezdálo, že to bylo dostatečně úctyhodné k jeho osobě.
„Odvolej to,“ zavrčel na Hidana.
„Odvolávám,“ zakňučel Hidan skrz omítku.