A jsme v háji: Konan stávkuje 14

„Proč se tu flákáš?“ vyštěkl Sasori na Ayumi, která seděla v koutě obývacího pokoje a snažila se utřídit si myšlenky.
„Třídím si myšlenky,“ odpověděla mu.
„Nikde je tu nevidím. Kecáš,“ změřil si ji podezřívavým pohledem.
„Asi tu už nebudu moct pracovat,“ špitla.
„A proč bys jako nemohla?“ zeptal se už o dost přívětivěji a přisedl si k ní.
„Když.. oni.. se chovají tak.. je mi to moc nepříjemné,“ vysoukala ze sebe.
„A jak?“ divil se Sasori.
„No.. jinak.. jako, že k nim něco .. to.. ,“ lezlo to z ní jako z chlupatý deky.
„ No tak je přestaň urážet. Pak si nebudou myslet, že je nenávidíš.“
„Ale já je neurážím. Jsem na ně milá,“ namítla.
„To ti tak budu věřit. Kdybys byla, neměla bys takové problémy.“
„Vážně. Teď jsem nahoře opatrovala Itachiho,“ bránila se.
„Nemůžeš přeci jen tak zničehonic obtěžovat slušného mladého muže,“ zaťukal si Sasori na hlavu. Ozval se dutý zvuk.
„Sasori-senpai, někdo ťukal,“ donesl se k nim z chodby Tobiho hlas.
„Jdu tam,“ zavolal Sasroi a vysoukal se na nohy.
Ayumi za ním hleděla zmateným pohledem a myslela si něco u tupcích.
„Co kecáš, Tobi, nikdo tu není,“ zavolal Sasori do chodby, poté co otevřel vstupní dveře.
“Ááá, straší tu,“ vykvikl Tobi a utekl se schovat.
O několik hodin později ho našli, jak sedí ve skříni, zakrývá si oko a pořád dokola mumlá „já ho nevidím, on nevidí mě“. Ale to není pro náš děj podstatné. Zpátky k Ayumi a jejím závažným problémům.
„Dostala jsem to,“ zařvala na celý dům.
„Né!“ vykřikl Deidara. „To si teď budu muset, tak týden počkat.“
„Do p***le, máš recht. k***a, to není fér,“ stěžoval si Hidan.
„Budeš nám to oznamovat každý měsíc?“ zeptal se Sasori.
„Cože?“ nepochopila Ayumi. A koukala rozzářeně na mobil. „Právě mi přišla SMS, že mi konečně poštou přišlo to CD od Karla Gotta.“
„SMS? CO? GOTT? To je nějaká nemoc?“ zhrozil se Hidan.
„Dá se to léčit?“ přidal se Deidara.
„“SMS“ je zpráva, která mi přišla na mobil. „Co“ je pádová otázka a „Gott“ je slavný zpěvák,“ vysvětlila Ayumi.
Teď se k Ayumi přesouvala pozornost všech členů Akatsuki.
„Myslíš, že se praštila do hlavy?“ zeptala se bílá půlka černé.
„Určitě, a jestli ne, tak to napravíme,“ zavrčela černá.
„Ty jsi špeh,“ vyštěkl Pein.
„Jdeš mi ukrást prachy! A já ti tolik věřil,“ křičel Kakuzu. Ayumi se zaraženě koukala. „Co vám je? Jenom mi přišla SMS.“
„Právě jsi přiznala, že udržuješ kontakt s vnějším okolím v době, kdy jsi v našem sídle,“ obvinil ji Pein.
„To není pravda! Ona nic neudělala,“ zastal se jí Itachi.
„Jo, náš andílek by nic takovýho neudělal,“ přidal se Deidara.
„Správně, přesně to co říkali si myslím taky,“ přikývl Hidan.
„Mlčte!“ zahřměl Pein. „Tohle,“ ukázal na mobil v rukou Ayumi, „je dílo ďábla! Jestli jí tu ponecháme, jsme odsouzeni ke zkáze,“ zvolal a zcela vážně se zadíval na své členy.
„Co to meleš?“ povytáhla Konan obočí.
„Je sjetej,“ usoudil Itachi.
„Asi mu něco spadlo na hlavu,“ přemýšlel Sasori.
„k***a, chlape, vzpamatuje se. Uklidni se,“ třásl se šéfem Hidan.
“No Konan,“ přistoupil Kakuzu ke Konan a soucitně ji poplácal po zádech, „Víš, Pein, je tak trochu divnej. On je totiž k***t,“ pokýval lítostivě hlavou.
„Já vím. Znám ho už přes 20 let,“ podívala se na něj Konan smutně. „Proč myslíš, že jsem pořád tady. Nemám srdce opustit mentálně slabší jedince.“
„Tak proč tolik vyšiluje kvůli utajení, když jste jen charitativní organizace,“ podivila se Ayumi.
„Jsme tajná charitativní organizace,“ prohlásil šeptem Kakuzu. V tu chvíli se Itachi sesunul k zemi.
„Itachi!“ Ayumi přestala vnímat Kakuza a vrhla se k ninjovi na podlaze.
Deidara s Hidanem následovali Itachiho příkladu a také se složili. Ayumi na ně bezradně hleděla.
„Ne! Já vám to říkal! Jsme odsouzeni ke zkáze! To je konec,“ hlesl Pein a chytl se za hlavu v záchvatu hysterie. „Teď už nás nezachrání ani Chuck Norris.“
„Já vás zachráním,“ vpadl do místnosti doktor House.
Deidara se nadzvedl na lokti a s obdivem se zahleděl na svého idola. „Tabuli máte v pokoji,“ hlesl zbožně.
„Výborně, tak jdeme,“ zavelel House. Deidara s Hidanem se zvedli a cupitali za ním, zatímco Itachi zůstal ležet. On nic nehrál.
„Tak,“ začal House a dramaticky se chopil fixy, „zatím se nám zredukoval počet nakažených na jednoho,“ konstatoval fakta. „Ten poslední je buď dobrej herec, ožralej nebo fakt nemocnej,“ shrnul to.
„Nemá třeba SMS?“ navrhl Hidan.
„Chceš říct, jestli nemáme SMS,“ opravil ho Deidara.
„Máte mobil?“ zvedl House obočí.
„Co to je?“ zeptal se Hidan.
„ To je vyrážka? Kdyby jo, tak se mi něco udělalo na noze,“ strachoval se Deidara.
Housovi sklaplo. Takovýhle dementy ještě nepotkal. „Už musim,“ vyhrkl, sbalil tabuli a odbelhal se pryč.
„On zmizel,“ tvářil se Deidara překvapeně.
„Jo, asi nechtěl koukat na transvestitu, jako seš ty,“ ušklíbl se Hidan.
„Sám seš nagelovanej metroš,“ odsekl Deidara.
A tak se kočkovali celou noc.