Zradíš mě? 04 - léčka s velkým L

Řítili jsme se lesem. Byli jsme v úplně stejné formaci jako minulý den. Sakura včera vyléčila Kansui kotník, takže teď s námi mohla v pohodě držet tempo. Kansui byla po celou cestu zaražená. Většinou mlčela a mluvila jen v případě, že se jí někdo na něco zeptal.

Rychle jsme se přibližovali na místo výměny.

Hinato. Pomyslel jsem si naléhavě. Doufám, že jsi v pořádku. Nemůžu dopustit, aby se ti cokoliv přihodilo, ale Kansui v tom nechat taky nemůžu. Jsem přece ninja. Pomáhat bezbranným je moje povinnost.

Výměna měla proběhnout na mostě. Podle toho, co víme, byl most hodně široký, ale ne příliš dlouhý. Spojoval dva břehy mezi úzkou řekou a všude okolo rostl les.

Dokonalé místo na léčku. V lese se mohlo schovat velké množství ninjů, ale my jsme měli Kibu a jeho super čich, takže by to neměl být problém.

Šířka mostu sama o sobě napovídala, že se nejspíš bude schylovat k boji. Kdyby s námi nebyl Shikamaru, nejspíš bych z toho byl nervózní, ale jeho strategie, byla prakticky neprůstřelná.

Najednou mě přepadl zvláštní pocit hysterie. Nezakřiknul jsem to teď!?

…………………………………………………………………………………………………...

Všechno bylo připravené. Celá naše skupina se rozestavila u vstupu na most. Na druhé straně jsme zahlédli matné postavy nepřátel.

„Ti to teda neberou moc vážně,“ odfrknul si Kiba.
„Jaká je situace?“ pobídl ho Shikamaru.
„Tři lidé plus Hinata stojí u mostu. Jinak není nikde ani noha.“
„Sasuke?“ Otočil se velitel pro změnu k němu.
„Jejich tok čakry je v pořádku – nejsou to klony nebo jiné iluze. Žádnou léčku nikde nevidím.“ „Akorát Hinata na tom není moc dobře,“ poznamenal ještě.
„Cože?“ vyjekl Kiba.
„Nejspíš z ní vysáli všechnu čakru, aby je nemohla nijak ohrozit. Pravděpodobně jí nechali jen tolik síly, aby byla schopná přejít most.“
„Dobře, za chvíli bude poledne,“ odtušil Shikamaru a Kibův šokovaný výraz ignoroval.

Přesně v poledne měla výměna proběhnout. Všechno by mělo jít hladce, ale já byl stejně nervózní. Něco mi na tom prostě nesedělo.

Každopádně Kansui na tom byla ještě hůř. Byla z toho úplně rozklepaná. Sakura ji jemně uklidňovala.

„Tak jo lidi, připravte se,“ zavelel Shikamaru a ohlédl se po naší zajatkyni, „běž Kansui.“ Ta naprázdno polkla, zhluboka se nadechla a vyrazila k mostu.

Kansui

Všechno šlo jako po másle. Usmála jsem se sama pro sebe. Shinobi z Listové jsem nechala za zády a vkročila na kamenný povrch mostu. Vítr mi lehce cuchal vlasy a já roztřeseně postupovala vpřed. Můj dech byl ale klidný.

Černovlasá dívka vyrazila zároveň se mnou. Postupovala pomalu a nohy se jí třásly stejně jako mně.

Vzdálenost mezi námi se rychle zužovala. Ten most byl vážně hodně krátký. Teď už nás dělilo jenom pár metrů. Na tuhle vzdálenost jsem si mohla pořádně prohlédnout její obličej. Šedé oči, dlouhé vlasy spíše tmavě fialové než černé a v krásném obličeji měla výraz vyčerpání.

Dělilo nás posledních pár kroků. Zaslechla jsem její namáhavé oddechování. Museli ji úplně vyřídit, aby pro ně nemohla být nijak nebezpečná. Bude to lehčí než jsem předpokládala.

Konečně jsme k sobě stáli bokem. Střelila jsem po ní pohledem. Naše oči se setkali.

Vyrazila jsem.

„Co to ksakru…!“ vykřikl Kiba při pohledu na Kansui, která se vrhla na Hinatu.
„Naruto?!“ křikl na mě Shikamaru.
„Už jdou!“ křikl jsem rozčíleně a nespouštěl oči z Hinaty. Moje klony už vyběhli z lesa na druhé straně mostu a snadno nepřítele zlikvidovaly.
„Běžte!“ nařídil Shikamaru a my všichni naráz vyběhli Hinatě na pomoc.

„To není možné!“ křičel Kiba. Ohlédl jsem se po něm. Oči měl vytřeštěné hrůzou. „Jsou jich stovky! Obklíčili nás!“

Kansui srazila Hinatu tvrdě k zemi. Jednou nohou jí stoupla na hrudník. Pravou ruku zvedla vysoko nad hlavu.

Vtom se na nás ze všech stran vrhli ninjové.

Rychle jsem přivolal kupu klonů, abych je mohl zablokovat. Nepřátelé se skrz ně snadno dostali. Zoufale jsem pohlédl na Hinatu. Ninjové se vrhli mezi ni a nás. Ksakru.

Rozběhl jsem se dopředu. Můj poslední klon vedle mě zmizel a já s mega rasenganem v ruce skočil na armádu ninjů v černém.

Většina z nich uhnula mému útoku, ale někteří to schytali naplno. Ti už se nezvedli. Už jsem byl skoro u Hinaty. Přímo přede mnou najednou vyrostla obrovská skála. Někdo z ninjů musí hodně dobře ovládat element země.

Vytvořil jsem další mega rasengan a skálu roztříštil. Hinata ani Kansui tam už nebyly. To ne!

Zleva se ozval Sakuřin výkřik.

„SAKURO!“ křikl jsem a otočil se jejím směrem. Jeden z ninjů jí blokoval obě ruce, zatímco další se na ní řítil s kunaiem v ruce.

Chystal jsem se jí vyrazit na pomoc, ale cestu mi zahradili další nepřátelé.

„Konoha senpu!“ Lee se vyřítil z druhé strany a ninju s kunaiem snadno zlikvidoval. Sakuřin věznitel se takticky stáhl do pozadí.

„Zaujměte formaci tři!“ zařval po nás Shikamaru a sám uskočil na naší stranu mostu. Nechal jsem Leeho, aby ninji vyřídil sám a poslechl Shikamarovy rozkazy.

Já, Sasuke, Kiba a Shikamaru jsme se postavili do půlkruhu před armádou nepřátel. Sakura a Lee zatím stále bojovali.

„Co teď!“ křikl Kiba. Jeho hlas zněl značně zoufale.
„Tohle je zlý,“ informoval jsem je, „Hinata je pořád zajatá, Sakura a Lee uprostřed bojiště a my jsme blokovaní armádou zakuklenců.“ Myslím, že jsem to vystihl docela dobře.

„Zrovna od tebe bych ten pesimismus fakt nečekal Naruto,“ zasmál se Sasuke a sáhl po kataně. „Armádu zakuklenců bych za problém nepokládal,“ prohlásil a vrhl se dopředu. Jeho oči přitom rudě zářili.
„OK. Naruto, pomož Sasukemu dostat se k Leemu a Sakuře. Kibo, zkus najít Hinatu a…“ Víc už jsem toho neslyšel, protože jsem se znovu vydal do boje. Vytvořil jsem obrovskou armádu klonů. Všichni mí Narutové se rozdělili do dvojic. Půlka z nich pak zmizela v šedém oblaku s charakteristickým „puf“ a ostatní se s rasengany vrhli na nepřátele.

Bylo to stejné jako předtím s mega rasenganem. Někteří nepřátelé pohotově uskočili stranou a zbytek byl vyřízený.

Sasuke efektivně likvidoval svoje protivníky chidori. Karty se začaly pomalu obracet. Zaslechl jsem za sebou Shikamarův výkřik.

„Kage Bunshin no jutsu!“ Vytvořil jsem další klony, abych mohl bezpečně obhlédnout situaci. Sasuke stále bojoval. Sakura léčila Leeho. Shikamaru za mnou měl problémy a silně krvácel. Kiba mu naštěstí přišel včas na pomoc a s Akamarem se vrhl na jeho protivníky.

Ninjů rychle ubývalo. Bylo to zvláštní. Někteří z nich byli silní jen svým počtem, ale byli mezi nimi i ti, kteří se všem útokům snadno vyhýbali.

Pak jsem to konečně spatřil. V lese na druhé straně mostu stáli v korunách stromů další ninjové. Mezi nimi byla i Kansui, která před sebou držela Hinatu s kunaiem u krku. Už už jsem se k nim chtěl rozběhnout, ale pak jsem si něco uvědomil.

Od toho tu byli ti horší a lepší ninjové. Ti horší nás měli jen zaměstnat, zatímco ti ostatní nám bránili dostat se k Hinatě. Jako například předtím tou skalní stěnou.

Ale proč sakra?

Většina mých klonů už zmizela, takže jsem musel ty myšlenky nechat být a znovu se dát do boje.

…………………………………………………………………………………………………...

„Už jich moc nezbývá,“ poznamenal jsem, když jsem odrazil dalšího útočníka. Lee na tom byl hodně špatně. Sakura se ho snažila vyléčit, ale ani Shikamaru na tom nebyl dobře. Jeho zranění sice nebylo smrtelné, ale vyřadilo ho z boje, takže jsme je teď mi ostatní museli chránit.

Já, Sasuke a Kiba jsme stáli okolo nich a odráželi nepřátelské ninji.Svou domněnku o horších a lepších ninjích jsem si už ověřil u Shikamara. Bohužel jsme stále nevěděli, proč to tak dělají.

„Musíme se rychle dostat k Hinatě, ať odtud můžeme konečně vypadnout,“ upozornil nás Kiba.
„Spíš bychom se měli stáhnout, takhle jsme v nevýhodě,“ nesouhlasil s ním náš velitel.
„Ale Hinata…“
„Tady nejde jenom o Hinatu, musím vás dostat zpátky živé všechny,“ křičel.
„Vidíš to moc bledě, Shikamaru,“ pronesl Sasuke klidně, „já to tady zvládnu klidně sám. Naruto a Kiba můžou jít pro Hinatu.“
„To je šílenství,“ prohlásil zraněný.
„Věř nám trochu, Shikamaru,“ pomáhal jsem klukům ho přesvědčit a zároveň přitom praštil dalšího z nepřátel.
„Chjo to je otrava,“ postěžoval si. „Dělejte, jak chcete.“
„Super,“ zavýskl Kiba mezi Akamarovým vítězným poštěkováním, „Tak jdeme na to, Naruto! Pojď, Akamaru!“

Vyrazili jsme vpřed.
„Gatsuuga!“
„Kage Bunshin no jutsu!“

Za chvíli jsme zlikvidovali všechny ty „horší“ ninji. Ti ostatní se přemístili k těm na stromech. Stáli okolo nás v půlkruhu. S Kansui jich bylo celkem sedm. Vzhledem k tomu, že Sasuke hlídal zraněné a léčící Sakuru, jsme proti nim my dva byli ve velké početní nevýhodě.

„jdeme po nich?“ křiknul jsem na Kibu, když jsem takhle obhlídnul naši situaci.
„Máme snad na výběr,“ opáčil a s rychlým „kryj mě!“ se vrhl směrem ke Kansui a Hinatě.

Vydal jsem se pomalu za ním, abych ho teda kryl.

Čtyři zahalení ninjové se nám postavili do cesty.

„Naruto za tebou!“ ozval se za mnou Sasukeho hlas a já se okamžitě ohlédnul. Jen tak tak jsem se stačil vyhnout pátému protivníkovy.

„A dost!“ Už mě to věčné manévrováni přestávalo bavit. Je načase do toho pořádně šlápnout a skončit to. „Kibo jdi pro Hinatu! Já je vyřídím!“ Shodil jsem ze zad velký svitek, prokousl si kůži na palci a dlaň přiložil na rozmotaný papír svitku.

„Kuchiose no jutsu!“ Na svitku se ozvalo rychlé dvojité „puf“. To když se můj klon z hory Myobokuzanu objevil na svitku a následně zase zmizel, když jsem ho rychle odvolal. Cítil jsem, jak mnou prostupuje náhlá síla sage módu.

Teď přišel čas na Fuuton: Rasen Shuriken. Přivolal jsem další dva klony. Protivníci se mezi tím seskupili do bojové formace, zatímco Kiba si stoupnul za mě. Jakmile tyhle zakuklence zabavím, vyrazí za Hinatou.

Jako kdyby si dali nějaké tajné znamení, nepřátelé vyrazili synchronizovaně ke mně. Ten vpředu použil Suiton a zasáhl jednoho z mých klonů. Stáhl jsem se dozadu. Se sage módem jsem byl dost rychlý. Rychle jsem promýšlel svou strategii.

Najednou se můj zbývající klon otočil ke mně čelem.
„CO…?!“ vyjekl jsem, ale on nehodlal čekat než se vzpamatuji. Tvrdě mě udeřil zespodu do brady. V ústech jsem ucítil krev, jak jsem si překousl jazyk.

Co to má ksakru znamenat?!

Co bude dál? Postavila se snad Kansui na stranu sabotérů? Podaří se i přes náhlé kompikace Hinatu zachránit? A jakto, že se Narutův klon obrátil proti němu?

příští díl: Naruto vs. klon