V jejích rukách [díl pátý]

Uběhlo několik dní a Konoha byla stále pod náporem, ne však válečným, nýbrž citovým. Naruto se doslova a dopísmene zhroutil a ani Gaarovi zprávy o tom, jak Uchiha bere jeho výzvu, mu nijak zvlášť taky nepomohly.
„Tsunade-sama!“ ozval se křik a do velkých obdelníkových dveří vběhla udýchaná Shizune.
„VÍŠ PROČ JE TAM NAPSANÝ 'KLEPEJTE'?!“ skřikla jí hned ostře, na to však Shizune nedbala.
„Našlo se tělo,“ začala. Tsunade se rozšířily zorničky. „Muž, metr sedmdesát.. p-podle ochranné čelenky pochází z naší vesnice. Zemřel na následky vnitřního krvácení. On,.. měl rozdrcené všechny kosti, vnitřnosti..“ Shizune se nadechla. „A v ruce měl pramen vlasů, zřejmě od toho, jak se bránil.“
„Udělali ste jejich rozbor?“
„To sme ani nemuseli.“ vydechla Shizune. „Ale ano,.. rozbor jen potvrdil naše mínění.“
„Jaký mínění sakra?!“
„Byla prokázaná DNA Sakury Haruno.“ zalapala po dechu. „Sakura zabila jednoho z nás.“ Tsunade se na ní podívala, zprudka vstala a shodila všechny papíry ze stolu na zem.

„Teď si nukkenin stejně jako já, jako my všichni.“ vzal si její ochranou čelenku a kunaiem přes ní udělal krátkou rýhu. „DNA prokáže, že si toho chlápka zabila ty a ne Juugo. Ta zranění přesně odpovídají tvé síle a tvým schopnostem.“ promlouval k ní, přičemž jí čelenku vrátil. „Teď proti tobě stojí celá Skrytá Listová, už není cesty zpět.“ Sakura jen kývla a čelenku přijmula, následně si ji přivázala okolo stehna a zpříma se Sasukemu podívala do očí.
„Takže sme zase tým?“ zeptala se stroze s menším náznakem zármutku v hlase.
„Hah,“ zasmál se. „Promiň jestli to tak vypadá, ale nejsme. Já, Suigetsu, Juugo a Karin sme tým, ty si jen pomocník.“
„Karin se nemůže hýbat.“
„Tak jí vyléčíš.“
„Ale říkal si-“
„To je dávno.“ ohradil se proti ní. Vzepřela se mu.
„Ne, já jí uzdravovat nebudu.“ namítla. Ani nemrkla a už byl od ní na pět centimetrů.
„Myslíš si, že když tě mají ostatní za vraha, že tě tak vidím i já?“ špitnul jí do ucha až jí přejel mráz po zádech.
„Ne, ale když mě takhle vidí ostatní, připadám si tak.“ odpověděla mu s menšími potížemi. „A když už jsem si rozhodla zničit dobrou pověst,.. když sem se připravila o svůj domov, tak chci být přijata alespoň tady.“ odvážila se mu podívat do očí. Jeho výraz povolil na přísnosti.
„To je poprvé, co ses odvážila odmítnout můj příkaz.“ řekl a svou bledou rukou si ji přitáhl blíž k sobě. Jejich tváře se navzájem hřály a nosy o sebe jemně třely. „Já mám radši podřizující se Sakuru.“ zašeptal, ale pro mnohé by to mohlo vyznít jako bohapustý vzdech. „Uplakanou holku, kterou musím zachraňovat.“ mluvil do jejích úst. Mluvil přesně tak, aby se jejich rty dotýkaly, aby se spojily, ikdyž ani sám nevěděl proč. Sakura zalapala po dechu. Odhodlala se a jen letmo se snažila polaskat Sasukeho spodní ret. Pousmál se. „Jenže ty si začala být ctižádostivá.. Zesílila si a rozhodla ses, že budeš stát klidně proti celému světu, proti svým přátelům, proti rodičům..-“, odmlčel se. „Doufám, že si uvědomuješ, že tvůj osud je teď v mých rukou.“ kladl důraz na každé slovo, co si hledalo cestu k jejímu uchu. Jednu ruku přiložil k jejímu útlému krku a prudce ji přirazil ke zdi, kde ji konečně hladově políbil. Sakura snad chtěla i něco namítnout, ale místo toho se z jejích úst vydral nějaký skřek, který se postupně měnil v toužebný vzdech.
„Tohle sou stejnak jenom lži.“ promluvila konečně. „Jen si semnou hraješ.“ nedalo by se však říct, že by jí to vadilo. Přitlačil se k ní tak, že cítila jak se jeho žebra dotýkají těch jejích.
„To nemám zapotřebí.“ opět jí našeptával. Byl něco jako předčítač knihy osudu. „Odteď se budeš držet vždycky za mnou.“ otočil se k ní zády a poupravil si košili. Pootočil hlavu přesně tak, aby viděla jeho tvář jen z profilu. „Doufám, že mi rozumíš.“ mlčením dávala najevo, že ne. „Si pro mě důležitá Sakuro.“ pak jen zmizel. Jen tak, aniž by řekl cokoliv dalšího.
„Důležitá..“ pošeptala do tmy a sjela po zdi k zemi.