Ohnivá vůle se nevzdává! Nejistota, část 38.

Kde to jsem? Ptala se Hinata sama sebe, byla dezorientovaná, nejdřív si myslela, že je zpátky v zemi Vln, ale nebyla, byla to překvapivě uklizená místnost se spoustou světel. Chvíli trvalo, než se Hinatě zaostřil zrak, kterými hned padl na usměvavého Saie.
„Omlouvám se, ale omráčení bylo nutné.“
„Proč si to udělal?“
„Protože bys jinak se mnou nešla, četl jsem, že únos je považován za zločin a nikdo nechce být unesený a proto ho únosci omračují, aby únos nezaznamenali.“ Celkem i logická úvaha.
„Únos? To jsem jako unešená?“
„I tak se to dá říct.“ Souhlasil Sai, „dáš si čaj?“ nabízel.
„Ne, ale řekni mi, proč bys něco takové dělal.“ Hinata nechápala.
„Byl to příkaz.“ Zněla prostá odpověď.
„Od Danza, že?“ hned to prokoukla.
„To ti nemohu říct, ani nějak potvrdit.“ Vyhýbal se pravdě.
„Mě to můžeš říct, třeba bych ti byla prospěšná.“ Snažila se ho nějak přesvědčit.
„Ne, tohle si musím vyřídit sám, nechci do toho zatahovat i křeh…“
„Co to meleš? Jaké křehké pohlaví? Nebo ti mám ukázat, jak jsem křehká?“ Sai se s úsměvem stáhl. „Tak to vyklop nebo bude zle!“ varovala ho naposled.
„Fajn, když si slečna přeje, ale pak mi neměj za zlé, když se to dozvíš!“ povolil, proto se Hinata uvelebila a nechala ho mluvit.
„Takže od toho, co jsem vyslechl, má být Kakashi-senpai a Kushina popraveni. Nevím, kým, nevím kde, ale jistě vím, že se ti dva nedají, tak lehce. Dále jsem já dostal úkol, abych tě unesl a držel tě u sebe na chvíli, pak po pár dnech, když by se projevila tvá nepřítomnost měl přemístit k Danzóovi, aby tě někam zašil, kde by tě nikdo nenašel. Ale unesl jsem se tě, aby mě Danzó nepodezříval. Pak jsem měl v plánu tě pustit, že jsem tě neuhlídal.“
„Ale proč mě? Nejsem ničím výjimečná!“ Hinata to hned nepochopila.
„Nic tě nenapadá?“ zkusil to ještě Sai.
„Ne, pořád mě nic nena…“ teprve, až teď jí to došlo.
„Koukám, že ti to došlo. Ty máš být pojistka, že Naruto bude spolupracovat, když bude jeho milá u Danza. Nic by neriskoval, protože by se ti něco mohlo stát a nemusela to přežít. Samozřejmě, že bys byla naživu a on viděl tvoje utrpení, hned by se zklidnil.“
„Už to chápu, ale proč si mi to neřekl rovnou? Jistěže budu spolupracovat a něco se vymyslí, nenechám to tak, abych byla jen oběť a přitom nic nedělala. Navíc neznáte Naruta, jak já, on by se takovou maličkostí, jako by byl můj únos, nedal zviklat.“ Řekla Hinata pravdu, protože ho znala opravdu déle a lépe.

Kakashi a Kushina se úspěšně postarali o toho zmetka, co je měl popravit.
„Jsi v pořádku?“ strachovala se Kushina.
„Jsem, akorát jsem použil moc Sharinganu.“ Pak Kakashi ještě chvíli stál, ale pak si všiml, že má blízko srdce zabodnutý kunai.
„Proboha!“ zděsila se Kushina a podepřela ho, aby se nezhroutil. „Vydrž to, prosím.“ Prosila.
„Budu v poř…“
„Prdlačky, nech toho mluvení, to tě jen vysiluje no baka!“ nadala mu, protože měla pravdu.
Do nemocnice ho nechtěla brát, nevěděla, zdali tam nemá své lidi. Vzala ho k Narutovi, aby mu ošetřila rány.

Během ošetření si dávala pozor, aby to ještě více nedokonila, kunai velice opatrně vyndala ránu, jako u průstřelu spálila, aby se do rány nedostala infekce, hodně krvácela, i když byla spálena. Proto vzala ručník a přidržela ho na ráně, aby zastavila krvácení.
Držela ho asi pět minut a musela vyměnit ručník, protože byl celý nasáklý krví… dala druhý a dál držela…