Rudé poupě 01

O dva roky později

Bylo odpoledne a po ulici kráčela mladá žena. Obratně se vyhýbala uspěchaným vesničanům, boty neslyšně kráčejíc po cestě. Její oblečení ještě pořád vzbuzovalo dávku zvědavosti, bylo jiné a přesto stejné, jako jakási podivná kombinace dvou stylů ze dvou naprosto odlišných míst. Ano, její domovina byla odlišná, byla ukryta v místech, kde slunce nikdy nezakrývají mraky, jako právě teď její nový domov.
Z oblohy spadly první studené kapky deště. Nebylo to tak dávno, co by se utíkala ukrýt pod střechu. To, co je dnes jen trochou vlhka, bylo kdysi kalamitou.
Při vzpomínce na dávný odpor k dešti se musela tiše zasmát, nikdo si toho nevšiml i přes to, kolik pozornosti budila i pouhým oděvem, jí právě teď nikdo nevěnoval pozornost, tedy skoro nikdo.
Ulicí, kterou před chvílí prošla, za ní běžela žena zhruba stejného věku, na rozdíl od blonďaté skoro-cizinky byla dívka nenápadného vzhledu. Vlasy měla černé, oči bílé s jemně fialovým nádechem a oblečení, kterému nikdo nevěnuje bližší pozornost.
Prodírala se davem stejně obratně jako blondýnka a volala její jméno.
Ženiny vytrénované smysly zachytily volání kamarádky, zastavila se na místě a otočila se dozadu. Její zelené oči se setkaly s těmi bílo-fialovými.
Černovláska ji doběhla a znovu pozdravila.
„Ahoj, Temari.“
„Ahoj, Hin, co potřebuješ?“
„Pojď a uvidíš.“
Temari jen udiveně zamrkala a nechala se táhnout zpět, odkud přišla.

„Proč jsme tady?“ Ptal se netrpělivě blonďatý mladík.
Jeho kolega od vedlejšího stolu jen pokrčil rameny. Pohledy obou se upřely na muže, jenž je sem všechny svolal. Mladík zhruba v jejich věku však předstíral, že je nevidí ani neslyší.
‚Páni tak to je teda napínavé.‘ Projelo ironicky hlavou dalšímu z pozvaných hostů.
„Kdy nám to chceš jako říct?!“
Pes z podlahy souhlasně zaštěkal.
‚Jsi tak netrpělivý, Kibo, až to řekne bude to tu. Povykováním to s Narutem neurychlíte.‘
„Trpělivost, jsem si jistý, že už to nebude dlouho trvat.“
‚Marná snaha, Lee‘
„No tak, Neji, s pravdou ven. Jen se podívej na Shikamara, už tu skoro spí.“
‚Jsem v bdělém stavu, jen tak mimochodem.‘
„Jen klid, Naruto, už jen chvíli.“
Shikamaru se při těch slovech podíval na blonďáčka, který se uraženě opřel.

„Jak je to ještě daleko?“
„Už moc ne, neboj.“
Temari se skepticky podívala na oblohu, už to nebylo poprchání, to co bývalo příjemnými kapkami se změnilo v řádění živlů. Jako při každé bouřce i teď zatoužila po suché a teplé Suně.
Temi se ulevilo, když vběhly do teplé restaurace. Nikdy předtím tu nebyla, ale z vyprávění ostatních věděla, že se jedná o jeden z těch podniků určených ke krátkodobému pronájmu za účelem něco oslavit.
‚Zbývá jen otázka, co se vlastně slaví?‘
V předsíni je čekaly Sakura, Ino a Tenten, která se na ně mile usmála a pokynula dívkám, aby ji následovaly.
Temi vešla do prostorné místnosti a ani na okamžik nezaváhala a vyrazila k mladíkovi sedícímu docela vzadu.
Jediným pozdravem byl úsměv než si sedla před něj a opřela se zády o jeho hruď. Zatímco sledovala ostatní dívky přisedávající si ke stolu, ucítila na tváři polibek a Shikamarovi ruce jemně objímající ji kolem pasu.
Největší pozornost věnovala Tenten, která si jediná nesedla a místo toho zamířila k Nejimu stojícímu tak, aby na něj všichni viděli.
Jen okrajově vnímala Sakuru sedající si do Narutova klína, hlavu otočila k Hinatě, která v reakci na Sakuru usedla co nejdál od ní a Naruta. Na chvíli se jejich oči setkaly a Hin vrátila Temari úsměv, ale zatímco ten Temin byl povzbudivý, Hinatin zůstával smutný.
Následně se otočila tak, aby neviděla na Naruta, čímž zmizela z jejího zorného pole i nejlepší kamarádka.
Temari už na Hinatinu tvář neviděla a tak se opět soustředila na Tenten s Nejim, který začal mluvit: „Tak když už jsme tu všichni, rádi bychom vám něco oznámili.“ Na chvíli se odmlčel a políbil Tenten na tvář.
Dívka za něj proslov dokončila: „Budeme se brát.“