Rudé poupě 02

Temari znala svoji nejlepší kamarádku dost dobře na to, aby poznala, kdy překvapení jen hraje a kdy je skutečně překvapená.
Ostatní ale nebyli tak zběhlí ve čtení Hinatiných skutečných emocí a tak všichni věřili, že ani ona nevěděla o zásnubách.
Po tom, co Nejimu a Tenten všichni pogratulovali, odchytla si ji Temari a okamžitě začala zpovídat: „Tys to věděla!“
„No, vlastně… Ano.“
„To to ani nepopřeš?“
„Zabralo by to snad?“
„Ne, ale to nic nemění na tom, že jsi své nej-kámošce neřekla něco tak důležitého.“
„Slíbila jsem Nejimu, že se to nikdo nedozví.“
Temi nakonec přijala tuto odpověď za dostačující, ale jen proto, že k nim přišel Shikamaru.
„Copak to tu řešíte?“
„Nic pro tvé uši.“ Odpověděla Temari a něžně ho políbila na rty a zároveň tak ukončila jakékoliv další otázky.

Hin se jen usmála a přála kamarádce štěstí, i když jí ho taky trochu záviděla.
Nechala je o samotě a nenápadně se podívala kolem. Po chvíli našla ty, co hledala a zamířila opačným směrem, v hlavě se jí přitom objevily vtíravé myšlenky: ‚Ty jsi ale husa hloupá. Jak dlouho se jim budeš ještě vyhýbat? Do konce života? Vždyť je to tvoje kamarádka, nemůžeš ji pořád ignorovat!‘ Rozzlobeně se otočila na podpatku s úmyslem přijít až k nim a po více než jeden a půl roce s nimi normálně prohodit více jak jednu větu.
Když se na ně otočila, viděla, jak ji Naruto líbá. Dívku píchlo u srdce a se slzami v očích se co nejrychleji a co nejnenápadněji vytratila.
V duchu nepochybovala o tom, že ji nikdo nebude postrádat. Kiba se Shinem vesele připíjeli na zdraví snoubenců, více než bylo nezbytně nutné a Neji s Tenten byli konec konců ve středu pozornosti, ti si jistě nevšimnou, že zmizela.
Snad jediný, kdo ji mohl postrádat, byla Temi, ale ta teď byla se svým miláčkem a Hin si nemyslela, že se rozdělí dříve než za dvě hodiny.

Temari ztrácela pojem o čase. Když se na hodinky podívala naposledy, bylo o tři hodiny míň než bylo teď. Už bylo dost pozdě a tak to ukončili.
Blondýnka Shikamara nepatrně podepírala a vedla domů. Byla si stoprocentně jistá, že zítra mu bude léčit kocovinu, ale dnes bude spát jako andílek. Temi od svého fiaska s alkoholem před téměř dvěma lety pila s mírou, to se ale o Shikamarovi občas říct nedalo.
Když ho uložila, vydala se hledat Hinatu, kterou posledních pár hodin postrádala.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nakonec ji našla u jezírka, kde si kdysi udělaly piknik.
„Ahoj, Hin.“
Dívka k ní zvedla hlavu a trochu smutně se usmála.
Temari si k ní bez dalších slov přisedla a pozorovala měsíční svit odrážející se od hladiny.
„Neměla bys být se Shikamarem?“
Temi se pobaveně usmála než odpověděla: „Prosím tě, ten je rád, že je.“
Hin se poprvé od odchodu z oslavy zasmála.
Temi otočila hlavu zpátky k vodní hladině a jako už po sté vymýšlela vhodný způsob, jak kamarádku rozveselit na víc jak dvě minuty.
„Zeptala bych se, jak jsi mě našla, ale asi to vím.“
Temi se usmála, to, že Hin chtěla mluvit, bylo dobré znamení.
„Je to konec konců naše místo.“
‚Ano, to je. Chodíme sem vždycky, když je nám smutno nebo se s někým pohádáme, jako třeba já, když se chytnu se Shikamarem. Jsi to vždycky ty, kdo mě najde a utěší a já i přes to pro tebe nemůžu najít slova útěchy.‘
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obě ženy tam seděly až do východu slunce, tiše a mlčky. Byla to Temari, kdo nakonec řekl to nejdůležitější: „Musím jít.“
Jen tato dvě slova znamenala právě teď tak mnoho.
„Já vím, Shikamaru na tebe čeká.“
Temi se na ni smutně podívala a zůstala sedět.
To se ale Hin moc nelíbilo: „To je dobré, jen běž, čeká na tebe.“
„Hin, já…“
„Běž, Temi, já tu ještě zůstanu.“ Hin udělala krátkou odmlku než pokračovala, „Na mě nikdo nečeká, ani si nevšimnou, že chybím.“
Temari smutně sklopila hlavu. Nakonec se ale zvedla a vykročila směrem domů. Po pár krocích se zastavila a řekla poslední věc: „Tam venku na tebe někdo určitě čeká, jen musíš být trpělivá. Jsem si jistá, že jednou najdeš někoho, kdo tě bude milovat tak moc, jako ty teď miluješ Naruta. Ale ten někdo bude mnohem lepší než Naruto, jen tomu musíš věřit.“
Ano, Temari tomu věřila, ale Hinata ne. Nebylo to poprvé, kdy slyšela tato slova, ale stejně jako poprvé ani teď jim nevěřila.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dny, týdny a dokonce i měsíce plynuly neuvěřitelně rychle, skoro jako by někdo prostě vytrhl pár stran z kalendáře. A stejně, jako se zvyšoval počet uplynulých dní od oznámení zásnub, tak se právě teď zvyšovala i nervozita snoubenců.
Do svatby zbývalo už jen pár dní a Temari právě dnes čekala netrpělivě u brány až se na horizontu objeví obrysy několika postav.
A přece se po několika dlouhých hodinách blondýnka dočkala. Na obzoru byli čtyři lidé blížící se k bráně. Jejich siluety se pomalu zvětšovaly až si byla dívka stoprocentně jistá jejich identitou. S radostným úsměvem a slůvkem, konečně, neslyšně opouštějícím její rty se jim rozběhla naproti.